Evropská unie prochází krizí identity a účinnosti. Migrační napětí, ztráta průmyslové konkurenceschopnosti, energetická závislost a regulační hypertrofie ohrožují její postavení na mezinárodní scéně. Tváří v tvář rostoucím mocnostem – Číně díky státní síle a Spojeným státům díky soukromým inovacím – se Brusel zdá být uvězněn ve spirále sloganů, výborů a dobrých úmyslů, které se nepromítají do hmatatelných výsledků.
Diego Solier , španělský europoslanec za Evropskou konzervativní a reformní stranu (ECR) a člen výboru ITRE (průmysl, výzkum a energetika), kombinuje svou předchozí kariéru v oblasti kybernetické bezpečnosti s kritickým pohledem na směřování EU. V jeho bruselské kanceláři s ním hovořil o jeho vizi konkurenceschopnější a suverénnější Evropy španělský spolupracovník The European Conservative Javier Villamor.
Jaký dojem na vás zanechala mise Evropského parlamentu na Kanárských ostrovech?
Bylo to frustrující. Vše působilo inscenovaně, přehnaně vybroušeně, téměř nacvičeně. Bylo zřejmé, že existuje předem daný scénář, od kterého se nikdo neodchýlil. Většina místních zástupců, se kterými jsme hovořili, zejména ti ze Socialistické strany, tvrdila, že vše je v pořádku – žádné problémy s migrací, hladká integrace, dokonce i to, že mladým migrantům se daří v místních fotbalových klubech. Ale pak si promluvíte s nezávislejšími hlasy a ty vám ukážou zcela odlišnou realitu.
Mohl jste během mise klást nějaké otázky?
Jelikož jsem nebyl řádným členem výboru, byla moje účast omezená. Spolupracoval jsem však s kolegy, aby některé z mých otázek byly přesto vzneseny. Jednou z klíčových otázek, kterou jsem chtěl nastolit, byla pátrací a záchranná zóna (SAR), která Španělsko zavazuje k záchraně trosečníků jen pár kilometrů od afrického pobřeží. Toto vymezení pochází ze 70. let, ale geopolitická situace se změnila. Proč stále neseme tuto zátěž? Pokud bychom tuto zónu předefinovali, mohli bychom drasticky snížit počet příchozích na Kanárské ostrovy. Tuto otázku za mě položil jiný poslanec Evropského parlamentu a okamžitě vyvolala nepříjemné reakce – byla rychle zamítnuta.
Chybí koordinace mezi správními orgány?
Rozhodně ano. Mezi ústřední vládou, regionálními orgány a místními správními orgány neexistuje jednotný přístup. Každý obviňuje někoho jiného. Občané mezitím vidí, jak jsou sociální služby odkláněny na řešení problému nezletilých migrantů bez doprovodu, zatímco jiné základní služby jsou podfinancovány. Vzkaz z Kanárských ostrovů byl jasný: „Je to naše odpovědnost, ale nemáme na to prostředky.“
Jak z pohledu skupiny ECR vnímáte migrační politiku EU?
Jsme zastánci společné evropské politiky. Je nepřijatelné, aby Itálie měla jeden přístup, Maďarsko jiný a Španělsko provádělo politiku otevřených dveří. Bez jednotnosti bude nelegální migrace vždy směřovat k nejslabšímu článku. Lidé to vidí jasně: když se Evropanů zeptáte na jejich obavy, migrace a bezpečnost jsou vždy na prvním místě. A to není jen můj názor – potvrzují to i data.
Jakou alternativu navrhujete?
Zdravý rozum. Zabezpečení vnějších hranic, účinné deportace, dohody s třetími zeměmi a legální, regulovaná pracovní migrace s jasnými podmínkami. Potřebujeme pracovníky v zemědělství a stavebnictví, ale ne mafie. Přiveďte lidi, které potřebujeme, se smlouvami, sociálním zabezpečením a datem návratu. Tak to vždy fungovalo. Ale nyní ideologická agenda způsobuje smrt lidí ve Středozemním moři. Nikdo by neměl umírat na moři kvůli nezodpovědné politice.
Zmínil jste technologický úpadek Evropy. Je situace opravdu tak špatná?
Ano, a je mi to líto. Na zasedáních výborů diskutujeme o kybernetické bezpečnosti, obraně a technologiích a ve všech oblastech zaostáváme za USA a Čínou. Co jsme udělali za posledních deset let? Naše průmyslová odvětví jsme zatížili regulacemi. Malé a střední podniky potřebují celé oddělení jen na to, aby vyhověly byrokracii EU. To brání inovacím. A pak se divíme, když nám zpráva řekne, že máme technologický odstup?
Co navrhuje ECR k překonání této propasti?
Liberalizaci. Méně daní, méně byrokracie, skutečné daňové pobídky. Pokud společnost investuje do strategických technologií, odměňte ji. Ale nechtějte po ní, aby investovala více, a zároveň ji dusíte byrokracií. Prázdnými řečmi o dekarbonizaci a digitalizaci bez skutečného financování a akčních plánů propast nepřekonáme.
Existují nějaké sektory, ve kterých máme stále konkurenční výhodu?
Evropa, zejména Španělsko, má obrovskou příležitost v odvětví datových center. Geograficky máme ideální polohu mezi Evropou a USA. Mohli bychom se stát lídry, pokud podpoříme investice, počínaje opuštěním protijaderného dogmatu. Datová centra potřebují stabilní a cenově dostupnou energii, čehož nelze dosáhnout pouze solárními panely. Měli bychom znovu otevřít jaderné elektrárny nebo přizpůsobit ty, které mají být uzavřeny. Francie to chápe. Z ideologických důvodů jsme stále vázáni rozhodnutími, která nemají žádný technický základ.
A co obrana a letecký průmysl?
Mohli bychom dosáhnout skutečného pokroku, ale opět nás brzdí byrokracie. Jsem koordinátorem ECR pro otázky leteckého průmyslu a společnosti v tomto odvětví si vždy stěžují na totéž: příliš mnoho regulací, příliš mnoho překážek. Máme talent a průmysl, ale bráníme si v pokroku.
Měli bychom se více poučit od Číny nebo od Spojených států?
Kulturní jsme blíže Spojeným státům a na tento model bychom se měli zaměřit. Ale čest, komu čest: Čína se naučila kopírovat a vylepšovat. Znepokojující je, že zatímco oni uzavírají energetické dohody pro budoucí průmyslová odvětví, my stále přidáváme další pravidla. Vezměme si například Huawei: právě získala kontrakt na hostování soudních dat ve Španělsku. Uvědomujeme si riziko? Jde o suverenitu. A ne, není to paranoia, je to zdravý rozum.
Jaká je tedy vaše vize pro Evropu jako europoslanec za ECR?
Soběstačná Evropa – ale ne nadnárodní vláda. Chceme spolupráci, ne podřízenost. Každá země si musí zachovat suverenitu, ale sami nemůžeme konkurovat Číně nebo USA. Musíme jednat společně v klíčových otázkách – migrace, obrana, obchod. Ale bez vnucování jednotného modelu, který by vymazal naši identitu.
Publikováno na The European Conservative
° ° °
