EU je zářným příkladem toho, jak lze zničit celý kontinent nekompetentní politikou, v tomto případě zejména (ale nejen) Green Dealem. Dalším příkladem toho, jak Brusel velmi neefektivně nakládá s vašimi penězi je i prosazování zeleného vodíku, který je svojí komplikovaností, nákladností a neefektivností snad ještě horší než větrníky a solární panely.
Chcete, aby byla energie ještě dražší než dosud? Pak přejděte na „zelený“ vodík…
Vodíková strategie Evropské unie čelí stále větší kontrole, protože se množí obavy o nákladovou efektivitu a cíle pro její zavádění nejsou splněny.
Navzdory politické podpoře a závazkům ve výši několika miliard eur odborníci varovali, že základní předpoklady stojící za obnovitelným vodíkem – zejména jeho role v průmyslové dekarbonizaci – nejsou podpořeny energetickou a ekonomickou realitou.
V roce 2020 představila Evropská komise svou vodíkovou strategii, jejímž cílem je do roku 2030 dosáhnout roční výroby „zeleného“ vodíku ve výši 10 milionů tun.
Dosažení tohoto cíle by vyžadovalo investice ve výši až 470 miliard eur a zdvojnásobení kapacity EU pro výrobu elektřiny. Na podporu tohoto přechodu je vyčleněna významná část balíčku Green Deal ve výši 1 bilionu eur.
O čtyři roky později je však pokrok daleko za plánem. Na začátku roku 2024 nainstalovala EU pouze 200 megawattů kapacity elektrolyzérů, což jsou pouhá 3 % z předběžného cíle 6 gigawattů pro rok 2024.
Elektrolyzéry využívají elektřinu ke štěpení vody na vodík a kyslík elektrolýzou. Tento proces je pro výrobu zeleného vodíku klíčový.
Mezitím byl každý čtvrtý evropský vodíkový projekt odložen nebo zrušen.
Švédský projekt Stegra (dříve H2 Green Steel) byl příkladem jak ambicí, tak strukturálních problémů.
S podporou financování ve výši 75 miliard SEK (6,5 miliardy EUR) – včetně 4 miliard SEK (360 milionů EUR) v grantech od EU a švédské vlády a 18 miliard SEK (1,61 miliardy EUR) ve státem zajištěných půjčkách – si společnost stanovila za cíl vyrábět bezfosilní ocel s využitím vodíku místo uhlí.
Po uvedení do provozu by zařízení v Bodenu spotřebovalo 10 terawatthodin (TWh) elektřiny ročně, což odpovídá přibližně 7 % celkové spotřeby elektřiny ve Švédsku.
Podle Švédské energetické agentury by se národní poptávka po elektřině mohla do roku 2045 zdvojnásobit, a to především kvůli růstu průmyslu souvisejícího s vodíkem.
Elektrifikační plány Stegry, společnosti Hybrit a těžebního gigantu LKAB dosahují celkové kapacity více než 90 TWh, což je více než polovina současné výroby elektřiny ve Švédsku.
Chemický inženýr a specialista na vodík Paul Martin nedávno řekl švédskému ekonomickému týdeníku Affärsvärlden , že čísla nesedí.
„Zelený vodík si po elektrolýze, kompresi a přeměně zachovává pouze asi 37 procent původního příkonu elektřiny,“ řekl Martin. „Ztratíte většinu energie dříve, než může vykonat nějakou užitečnou práci.“
Dodal, že vodík je nejen energeticky neefektivní, ale za současných podmínek také ekonomicky neudržitelný.
„Například Stegra vyžadovala, aby ceny elektřiny pod 0,40 SEK/kWh (0,03 EUR/kWh) zůstaly životaschopné,“ řekl.
Předpokládané náklady na elektřinu z nových jaderných reaktorů, které jsou klíčovou součástí dlouhodobé energetické strategie Švédska, však činily 0,80 až 1,10 SEK/kWh (0,071 až 0,098 EUR/kWh), na základě vládních a tržních odhadů.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že zelený vodík v současné době stojí 3-8 USD/kg (2,6-7 EUR/kg), v závislosti na cenách elektřiny.
Fosilní vodík zůstává na 1-2 USD/kg (0,8-1,75 EUR/kg). V odvětvích, jako je doprava, byl rozdíl ještě větší.
V 1. čtvrtletí 2025 bylo v celé EU prodáno pouze 39 vozidel na vodíkový pohon.
Podle řečníka na průmyslové konferenci vedené Švédským výzkumným institutem pro životní prostředí by se vodík stal životaschopným pro nákladní dopravu pouze za 50 SEK/kg (4,4 EUR/kg). Dnes se švédský vodík prodává přibližně za 200 SEK/kg (17,8 EUR/kg).
Jonas Nycander, profesor meteorologie na Stockholmské univerzitě, řekl Affärsvärlden:
„Dnešní nízké ceny elektřiny jsou založeny na skutečnosti, že přebytek je tak velký, že vývoz na jih dosahuje kapacitního stropu v plynovodech, což je něco, co se masivním rozšířením výroby vodíku zastaví.“
Martin, který spoluzaložil Hydrogen Science Coalition, uvedl, že mnoho navrhovaných případů použití vodíku při vytápění, dopravě a skladování je technicky proveditelných, ale nepraktických.
„Když je elektřina z obnovitelných zdrojů omezená, jako je tomu v Evropě, otázkou není, co vodík dokáže, ale co dělá lépe než jiné možnosti. A ve většině případů odpověď zní: Nic,“ řekl.
Dokonce i v ocelářství, kde je vodík jednou z mála bezfosilních možností, se objevily konkurenční technologie.
Americká společnost Boston Metal vyvíjí plně elektrickou metodu využívající například elektrolýzu roztaveného oxidu.
Mezitím se již více než 70 procent oceli v USA vyrábí z recyklovaného šrotu v elektrických obloukových pecích, aniž by byl potřeba vodík.
Martin varoval: „Evropa směřuje do slepé uličky. Vidíme, že se vynakládá obrovské množství veřejných peněz na vodíkové projekty v infrastruktuře, dopravě, vytápění a skladování energie.“
Progresivní americký miliardář Bill Gates nazývá zelený vodík „švýcarský armádní nůž dekarbonizace.“
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu v Radě pro vodík v roce 2021 řekla, že „čistý vodík je dokonalým prostředkem k dosažení našeho cíle klimatické neutrality.“
Šéfka EK byla také tvůrkyní Green Dealu, souboru celoevropských politických iniciativ se zastřešujícím cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality Evropské unie.
EU napumpovala do zeleného vodíku obrovské množství peněz.
Martin označil metaforu švýcarského armádního nože za přesnou. „Ne proto, že je vodík dobrý, ale proto, že z praktických důvodů není armádní nůž téměř nikdy tím správným nástrojem pro tuto práci.
Vodík se samozřejmě dá využít na vše od vytápění, skladování až po dopravu. Ale téměř pokaždé se najde řešení, které je jednodušší, levnější a efektivnější.“
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 2 Průměrně: 5 ]
