Přesně za dva měsíce se v České republice uskuteční parlamentní volby. Budeme volit dvě stě členů Poslanecké sněmovny, která následně sestaví novou českou vládu. Jak si zatím vedou jednotlivé strany, očima politologa Romana Jocha?
Jsme uprostřed léta, které naštěstí není příliš horké, ale lidé jsou na dovolených, takže tvrdá kampaň začne až v září. Vezměte též na vědomí, že se vše může ještě změnit v září, posledním měsíci před volbami.
Podle průzkumů jsou strany zatím stabilní:
Bývalý předseda vlády Andrej Babiš a jeho hnutí ANO mají podporu kolem 31-33 procent. Premiér Petr Fiala a jeho koalice Spolu ( ODS , hlavní středopravicové strany v Česku a centristických malých křesťanských demokratů KDU-ČSL a ještě menší liberální TOP09 ) jsou na 21 procentech.
O třetí místo se dělí populisticko-nacionalistická, údajně krajně pravicová SPD Tomia Okamuru a progresivně liberální STAN současného ministra vnitra Rakušana; obě formace mají kolem 12 procent.
Za nimi se s přibližně sedmi procenty nacházejí radikálně progresivní Piráti a formace komunistické europoslankyně Kateřiny Konečné Stačilo!
Pravicoví (klasicky liberální a společensky konzervativní, blízcí bývalému prezidentovi a premiérovi Václavu Klausovi) Motoristé sobě mají kolem 4 procent, do parlamentu by se tedy nyní nedostali, i když na jaře měli ještě přes 5 procent. Popularita strany klesla, když se jejich největší hvězda, europoslanec Filip Turek, vyfotil mobilem, jak jede autem po dálnici rychlostí přes 200 km/h, a jeho bývalá přítelkyně zveřejnila e-maily, ve kterých jí vysvětloval, proč ji musel bít, když ji tak miloval…
Pokud se tedy nestane nic mimořádného, volby vyhraje Andrej Babiš a ANO. Budou však mít problém najít koaličního partnera.
Okamura by už rád konečně vstoupil do vlády a stal se ministrem, ale Babiš ho nemá příliš v lásce.
Navíc by mu uškodil v očích západoevropských státníků, jako jsou Macron a Merz, s nimiž chce Babiš mít dobré vztahy a společné „selfie“.
Podobný problém by byla i koalice s Konečnou. Babiš by byl nejraději, kdyby se do sněmovny dostali Motoristé , to by pak měl jednoduché. Zatím to však na úspěch Motoristů nevypadá, i když se to ještě může změnit.
Babiš a lidé v ANO by preferovali ještě jednu možnost: po volbách koalici ANO – ODS. ODS s novým vedením poté, co po prohraných volbách Fiala odstoupí a ODS si zvolí nového předsedu.
Mnozí v ODS by však byli ochotni vstoupit do koalice s ANO , ale pouze v případě, že by premiérem byl člověk, který je v ANO pouze číslo 2. Je to bývalý ministr průmyslu a obchodu Havlíček, technokrat a pragmatik. To je sice i Babiš – ale Havlíček na rozdíl od Babiše nebyl evidován jako spolupracovník komunistické StB.
Zdá se však, že Babiš to neakceptuje; on sám se vnímá jako lídr a prostě tím premiérem chce být – a mít ta „selfíčka“…
Jiní v ODS tuto myšlenku zase zcela odmítají – být v koalici s Babišem jako menší strana by pro ODS byla sebevražda, stranu by to zničilo stejně jako to zničilo českou sociální demokracii (ČSSD) , která byla menším koaličním partnerem ANO v letech 2017–21.
Lepší je prý být lídrem opozice, vyhrát příští volby a znovu vládnout… Kdyby ODS vstoupila do koalice s Babišem, lídrem opozice by byli STAN a Rakušan.
V každém případě jsou mnozí v ODS nespokojeni se současným vnitřně-politickým kurzem předsedy Fialy, který považují za příliš levicový.
Fiala nejenže ustoupil levicovějším partnerům ve Spolu (KDU-ČSL a TOP) , ale také koaličnímu partnerovi STAN a kdysi i Pirátům , které však nakonec z koalice vyhodil pro neschopnost.
Jedinou nadějí Fialy na pokračování jeho vlády a premiérství je tedy současná koalice Spolu, STAN spolu s Piráty , což nedává smysl, protože s Piráty se už jednou rozešel ve zlém a navíc jim to dohromady stále nedává více než 50 procent mandátů.
Je to zvláštní, ze všech předsedů ODS – Václav Klaus, Mirek Topolánek, Petr Nečas, Petr Fiala – je „na papíře“ Fiala ten nejkonzervativnější: moravský katolík, člen podzemní církve, bývalý disident, žák sira Rogera Scrutona (navštěvoval jeho semináře v Brně za komunistického Československa); a přesto je jediným předsedou ODS , který je premiérem středolevé vlády.
Tato česká vláda je v domácí politice vládou nikoli vpravo od středu, ale vlevo od středu. Fiala je více křesťanským demokratem německého typu než konzervativcem.
Hlavním motorem posunu této vlády doleva, zejména v sociálních a morálních otázkách, je Vít Rakušan a jeho STAN .
STAN – to je zkratka názvu Starostové a nezávislí – původně se očekávalo, že to bude pragmatická, neideologická strana starostů měst a obcí, vítaná a užitečná protiváha pražského centralismu a do sebe zahleděných pražských elit, ale současný předseda Rakušan z ní udělal ideologickou, radikálně levicově liberální formaci. Bojuje za „manželství pro všechny“ i eutanázii na požádání od 14 let (!) – čtrnáctiletí si nemohou legálně dát malé pivo, ale podle STAN mají mít možnost se legálně nechat zabít, to je „smysl“ pro „proporce“…
Svým „progresivismem“ konkurují dokonce samotným Pirátům , jejichž voliči jsou už jen mladé dívky s vlasy obarvenými na růžovo, fialovo, azurovo a tyrkysovo…
Rakušan je přitom nebezpečný muž, právě z jeho skupiny STAN vychází mnoho skrytých útoků proti Spolu a ODS a on sám by se rád stal lídrem opozice proti Babišovi a jednoho dne i premiérem.
TOP09 byla kdysi za Schwarzenberga a Kalouska významná strana, konzervativně-liberální; nyní za předsedkyně Pekarové-Adamové je už jen levicově liberální a její podpora se pohybuje kolem 3 procent.
KDU-ČSL se snaží tvářit co nejumírněněji, jak to jen jde, rezignovala na křesťanský konzervatismus, a proto ztrácí voliče. Má jich kolem 3 až 4 procent. Kdo by ji vlastně volil a proč? Centristických liberálních stran je v Česku dost…
Chybí však strana křesťansko-konzervativní, která má potenciál 7 až 10 procent. Jenže když KDU-ČSL své přirozené voliče nijak nezaujme, tito volí raději Babiše a Okamuru, což je velmi smutné. Tento fakt však vedení KDU-ČSL , notoricky a chronicky, není schopno pochopit.
Zatím to tedy vypadá tak, že se nepodaří vytvořit nějakou solidní a stabilní povolební většinovou koalici.
Nejpravděpodobnější je menšinová vláda Babiše s podporou Okamury nebo Konečné, nebo obou – což by znamenalo, že jim musí něco dát, nějak je „koupit“. Pokud by na to přistoupili. Což nemusí – mohou rovnou požadovat ministerská křesla.
Do voleb se ale ještě může hodně změnit, zbývá osm týdnů. Některé strany mohou zkolabovat, jiné vystřelit nahoru.
Publikováno ve slovenském KONZERVATIVNÍM DENNÍKU POSTOJ
° ° °
