Zpovídám se bohu všemohoucímu i Vám, pane vachmajstr – býval jsem za mlada demokratem. K volbám jsem chodil, do černé bedny lístky házel, měnil svět k lepšímu, přičemž spíše střídavé úspěchy mě jako poslušného syna demokratické církve valně nevzrušovaly. S postupujícím časem se však čím dál víc hlásil o slovo rozum, který stále neodbytněji a poťouchleji připomínal jistou absurditu mého počínání. Začalo mi taky připadat divné, proč je tak málo demokratů mezi klasiky evropského myšlení, navíc čím zajdete do historie dál, tím je jich tam méně. Francouzská revoluce se nevedla ve jménu demokracie (Rousseau ji přijímal jen s velkými výhradami), […]
