Řada Evropanů – včetně některých našich přátel – má sklon vidět rozloučení se zavražděným aktivistou Charliem Kirkem jako pouhou náboženskou show, ne-li přímo zneužití piety k politickým cílům. Americká evangelikální subkultura se s evropskou optikou jistě v mnohém míjejí, nicméně zde jako by bylo ve hře ještě cosi jiného. Rozumíme svým americkým křesťanským přátelům skutečně správně?
Mnozí hovoří o čemsi, v Americe ne úplně samozřejmém. Ano, řeči o Bohu jsou v Americe běžné, zaklínají se jím všechny strany. Ale tady najednou jako by šlo o něco trochu jiného, snad hlubšího, opravdovějšího… Konzervativní žurnalista Rod Dreher soudí, že Kirkova smrt i nedávné pietní shromáždění byly svého druhu „apokalypsis“, tedy odhalení či zjevení, přičemž každá z oněch událostí odhalila něco trochu jiného. Jsme ochotni přistoupit na jeho výklad? Nebo alespoň vyslechnout jeho svědectví? Možná se skutečně něco začíná dít. Možná skutečně naděje ještě nezemřela… (-df)
Máme odvahu odvrátit se od kultury smrti, kterou se evropské a americké elity pokusily vybudovat bez Boha?
Vražda Charlieho Kirka byla pro Ameriku apokalypsou , tedy „odhalením“, při kterém si všichni konzervativci najednou uvědomili – když sledovali na sociálních sítích či jinde reakce mnoha liberálů –, že v jejich zemi žije mnoho levicově smýšlejících lidí, kteří by jim přáli smrt kvůli jejich konzervativnímu přesvědčení. To se ukázala Amerika v tom nejhorším světle.
Ale nedělní vzpomínková bohoslužba za Charlieho Kirka – celých devět hodin si můžete prohlédnout zde – byla další apokalypsou . Viděli jsme téměř 100 000 lidí, včetně nejvyšších představitelů vlády Spojených států, jak hovoří nečekaně otevřeně o své víře a otevřeně chválí Boha a hrdinské ctnosti. Jsem Američan a jsem zvyklý slyšet politiky řečnit o Bohu, na rozdíl od Evropy to patří k dobrému tónu. Ale ne takhle! Nikdy ne takhle.
Ministr zahraničí Spojených států Marco Rubio strávil šest minut chválením vlivu zavražděného Kirka na společnost a politiku. A pak, když shrnul nejhlubší význam Kirkova života, ministr zahraničí nejmocnější země na světě věnoval poslední minutu svého projevu prezentaci křesťanského poselství s větší přímostí a jasností než mnoho profesionálních duchovních!
Poslechněte si to. Není v tom ani jedna falešná nota. Marco Rubio, věrný katolík, našel v Charlieho mučednictví odvahu mluvit pravdu o Ježíši Kristu. Takové věci jen tak neuslyšíte.
Akce na stadionu byla ve zcela evangelikálním stylu, ostatně takový byl i Charlieho způsob uctívání, nicméně některá z nejmocnějších slov pocházela od Stephena Millera, Žida, který působí jako zástupce personálního šéfa Bílého domu. Miller přednesl ostrou kritiku „sil zla a ničemnosti“. Jeho slova by měla zaznít hlasitě po celé Evropské unii:
Vy, kteří se snaží podněcovat násilí proti nám, vy, kteří se snaží šířit nenávist proti nám, co máte? Nemáte nic. Jste nic. Jste zlo, jste závist, jste nenávist. Jste nic. Nemůžete nic vybudovat. Nemůžete nic vytvořit. Nemůžete nic stvořit. My jsme ti, kdo budují. My jsme ti, kdo tvoří. My jsme ti, kdo pozvedají lidstvo. Mysleli jste si, že můžete Charlieho Kirka zabít? Učinili jste jej nesmrtelným.
Miller řekl, že Kirkova vražda probudila „draka“ v srdcích těch, kteří jsou nyní odhodláni „zachránit tuto civilizaci, zachránit Západ, zachránit tuto republiku“.
Co po sobě zanecháš? Nic. Nic. Nemáš co dát, nemáš co nabídnout, nemáš co sdílet, kromě své hořkosti. Vybudovali jsme svět, ve kterém nyní žijeme, generace za generací, a tento svět budeme bránit. Budeme bránit dobro, budeme bránit světlo, budeme bránit ctnost. Nemůžete nás zastrašit, nemůžete nás vyděsit, nemůžete nám vyhrožovat, protože jsme na straně dobra, jsme na straně Boha.
Vždycky jsem na rozpacích, když slyším politika říkat, že on a jeho stoupenci jsou na straně Boha. Je to pokušení, na které vždy znovu odpovídám citátem Solženicyna: „Hranice mezi dobrem a zlem vede středem každého lidského srdce.“
A přesto Miller poukazuje na důležitou věc: Západní civilizace byla skutečně vybudována lidmi – někdy velkými hříšníky – přesvědčenými, že Bůh – biblický Bůh, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba a Bůh svatého Petra a svatého Pavla, je garantem pravdy.
A Evropa by to měla vědět ještě lépe, než Amerika. Podívejte se kolem sebe na velkou civilizaci, kterou vybudovali vaši křesťanští předkové. Necháváte ji upadnout do ruin. Co vybudovala Evropská unie, jejíž ústava byla záměrně psána tak, aby Boha vyřadila z evropského příběhu?
Nic, co by vydrželo, snad kromě toho, že vydala národy Evropy potomkům historického nepřítele Evropy, islámu. Evropské elity předsedají pohřbu kdysi velkolepé civilizace, která umírá, protože již nevěří v Boha ani v sebe samu.
Tulsi Gabbardová, ředitelka národní zpravodajské služby, je hinduistka, takže se samozřejmě nemohla připojit k uctívání Ježíše. Ale řekla něco důležitého pro nás všechny: „Svoboda slova je základem naší demokratické republiky. Musíme ji chránit za každou cenu, protože bez ní budeme ztraceni. Charlie to věděl. Žil podle toho.“
Věří tomu lidé ve vládě Keira Starmera, kteří zatýkají Brity za tiché modlitby? Věří tomu byrokraté v Bruselu, autoři zákona o digitálních službách? Ne, nevěří. A kvůli této nedůvěře přijdou o demokracii.
Ministr obrany Pete Hegseth, muž, který míval problémy s alkoholem, ale konvertoval ke křesťanství, promluvil s ohněm pastora. „Toto není politická válka, není to ani kulturní válka,“ řekl. „Toto je duchovní válka.“
A pak tu byl viceprezident J.D. Vance, katolický konvertita a Charlieho blízký přítel, o kterém mnozí věří, že bude příštím prezidentem Spojených států:
Je lepší čelit ozbrojenci, než žít svůj život ve strachu vyslovit pravdu. Je lepší být pronásledován za svou víru, než popírat království Krista. Je lepší zemřít jako mladý muž v tomto světě, než prodat svou duši za snadný život bez účelu, bez rizika, bez lásky a bez pravdy.
To je výzva k hrdinství. To je odpověď na krizi smyslu. To je výzva k osobnímu pokání a k boji za záchranu toho, co zbylo z křesťanské civilizace. Pokud se neklaníte před Kristem Králem, pak se nejspíš připravte na to, že budete muset vzdát úctu kalifovi.
Vrcholem mimořádného dne plného projevů byla řeč Charlieho vdovy Eriky. Když Erika Kirková za doprovodu hudby přistoupila k pódiu, bylo vidět, jak se modlí. Pak vzhlédla k nebi a řekla svému mučednickému manželovi: „Miluji tě.“
Erika je katolička, její manžel byl evangelikál. Ale jejich manželství bylo příkladem toho, jak mohou katolíci a protestanti úzce spolupracovat pro slávu Boží a šíření evangelia.
Erika implicitně porovnala situaci s následky vraždy George Floyda v roce 2020 a řekla: „Neviděli jsme násilí. Neviděli jsme nepokoje. Neviděli jsme revoluci. Místo toho jsme viděli to, za co se můj manžel vždy modlil, aby v této zemi viděl: viděli jsme probuzení.“
Měla na mysli, co všichni vidíme: z celého světa přicházejí zprávy, že Američané se vracejí ke čtení Bible. Vracejí se do svých kostelů – a někteří se odhodlali jít do kostela poprvé v životě. To vše díky Charlieho svědectví. Evangelíci neuctívají svaté tak, jako katolíci, ale pokud najdou inspiraci v životě a smrti Charlieho Kirka, pak jsou na cestě k pochopení, proč a jak katolíci (a pravoslavní) ctí své svaté.
A pak přišel jeden z nejvýznamnějších momentů americké historie. Erika Kirková řekla, že Charlie chtěl zachránit mladé muže, jako byl ten, který mu vzal život. Erika se slzami v očích a s námahou prohlásila: „Ten muž… ten mladý muž… já mu odpouštím.“
Vzlykala, ale v tu chvíli bylo vidět, že se jí ulevilo. Existuje přímá souvislost mezi Ježíšem na kříži, který prosí Boha, aby odpustil jeho vrahům, a Erikou Kirkovou, která téměř dva tisíce let později odpustila ztracenému Tyleru Robinsonovi, který jí vzal manžela a otce jejích dětí.
„Odpouštím mu, protože to udělal Kristus a protože to by udělal Charlie,“ pokračovala. „Odpovědí na nenávist není nenávist. Odpovědí evangelia je vždy láska. Láska k našim nepřátelům a láska k těm, kteří nás pronásledují.“
Pak přišel Donald Trump, aby ukončil dlouhý den svým typicky nesouvislým projevem, který všem zkazil náladu. Jediné, co si z jeho projevu zapamatujete, je vtipkování o tom, jak on na rozdíl od Charlieho své nepřátele nenávidí. Byl to od Trumpa typický trapný okamžik, ale svým způsobem ukázal, jak dopadá muž, který se Boha nebojí. I on potřebuje Ježíše. I on potřebuje pokání.
Je však také pravda, že tento morálně kompromitovaný muž, Donald Trump, je zodpovědný za jmenování všech těch mužů a žen ve své vládě, kteří tak mocně mluvili o Bohu, pravdě, odvaze a hrdinské ctnosti. Žádné z těchto neuvěřitelných svědectví by se neodehrálo, nic z toho by nebylo možné, kdyby Trump nebyl prezidentem. Co na to mám říct? Kdo může pochopit cesty Páně? Historie je složitá. Bůh, jak se říká, píše rovně na křivých linkách.
Jsem teď v Americe a nevím, jak se o tom všem píše v Evropě. Viděl jsem na síti X, že německá státní televize vysílala reportáž s představitelkou luteránské církve, která Charlieho nazvala „pravicovým radikálním rasistou“ . Sloupkař levicového skotského deníku The National jej přirovnal k výtvoru z příručky Josepha Goebbelse.
Očekávám, že mnoho evropských médií a politických komentářů o Charliem i o jeho pohřbu bude podobných. Nelze to opakovat dost často: Evropané, vaše média vám lžou! Neustále!
Vzpomeňte si, co Matt Goodwin, neúnavný anglický aktivista bojující za záchranu své země před masovou migrací, napsal na Twitteru při sledování Charlieho vzpomínkové bohoslužby:
Proč to tak nebylo po smrti George Floyda? Anglický filozof Sir Roger Scruton kdysi řekl, že instinktivním impulsem levice je negovat, rozebírat, ničit, zatímco instinktivním impulsem pravice je zachovávat, chránit a budovat. Dny jako ten dnešní nám tento rozdíl připomínají.
Když jsem včera sledoval kameru, jak zabírá dav na stadionu v Arizoně – staré i mladé, bílé, černé a hnědé, mé americké spoluobčany –, nemohl jsem zapomenout, že existuje mnoho Američanů (a také Evropanů), kteří by byli rádi, kdybychom byli všichni zabiti, jako Charlie, kvůli tomu, v co věříme. V posledních několika dnech jsme byli svědky odhalení tohoto zla. Jakmile to jednou uvidíte, už to nemůžete nevidět. A neměli bychom to přehlížet. Nejedná se pouze o politickou válku, ale o válku duchovní.
Je to válka, na kterou musíme být všichni připraveni. Mnozí z našich evropských vůdců – ve vládě, v médiích, v církvích i jinde – jsou připraveni vyjednat kapitulaci Západu. Jsou spokojeni s řízením jeho úpadku, pokud k němu dochází správným sekulárním a progresivním způsobem.
Ale nemusí to tak být! Charlie Kirk nikdy nechodil na vysokou školu. Na základě své vášně a přesvědčení vybudoval silné studentské hnutí. A jedním z jeho nejsilnějších přesvědčení bylo, že věci se prostě dají dělat, a dají se měnit.
Minulou sobotu jsem skupině přátel na východním pobřeží vyprávěl o naději a vášni, kterou jsem viděl u 20 000 mladých katolíků na tradiční pouti do Chartres. Mluvil jsem o tom, že Evropa jako civilizace je ve vážných potížích a církve jsou na kolenou. Většina francouzských biskupů tuto pouť nepodporuje – ale tito mladí ji přesto podnikli, z lásky k Ježíši a z vášně znovu se spojit se svými civilizačními kořeny.
Někdy prostě můžete něco udělat. Pokud má být Evropa zachráněna, bude to právě tato generace. A kdo ví? Možná bude jejich největším spojencem život, smrt a svědectví bezstarostného mladého amerického evangelikála. Myslím, že Charlie Kirk věděl jen málo o slávě evropského křesťanství, ale věděl to nejdůležitější: že naše civilizace byla postavena na uctívání a učení Ježíše Krista, Žida z Nazaretu. To stačí. Otázkou je, zda máme odvahu odvrátit se od kultury smrti, kterou se evropské a americké elity pokusily vybudovat bez Boha.
Dnes jsme všichni jako François, protagonista románu Michela Houellebecqa z roku 2015 Podvolení , který viděl mimořádný projev křesťanské svatosti a náhle měl na výběr: duchovní život nebo duchovní smrt. François, zbabělec, který dal přednost snadné cestě, se rozhodl špatně.
Jak to bude s námi? Pokud nemůžeme nevědět o existenci těch, kteří si přejí, aby lidé jako my byli zabiti pro politický prospěch, pak také nemůžeme nevidět a neslyšet svědectví Charlieho přátel a rodiny z minulé neděle. Jak řekl hebrejec Josef (Genesis 50:20), když odpustil bratrům, kteří ho prodali do otroctví: „Co vy jste zamýšleli jako zlo, Bůh zamýšlel jako dobro.“
Toto může být naše poslední šance. Nepromarněme ji.
Publikováno v The European Conservative
° ° °
