Je to podivný úkaz, že tolik zemí stále přeje Palestincům to jediné, co si nikdy nepřáli pro sebe. Stát. Alespoň ne takový, který by sdílel hranici se suverénním státem židovského národa.
Jednoho může napadnout, proč mnozí odmítají projevit Palestincům úctu tím, že budou věřit jejich slovům. K dobru Palestinců lze přičíst, že po více než století byli konzistentní v slovech i činech: odmítali každou nabídku, aby na územích zaniklé Osmanské říše vznikl ještě jeden arabský stát, pokud by tento musel sdílet hranici s jediným suverénním státem židovského národa.
Britský ministr zahraničí Ernest Bevin nabídl nejjasnější diagnózu priorit palestinských Arabů již v únoru 1947, kdy neexistovaly žádné z dnešních výmluv: osady, okupace, Netanjahu. „Pro Židy,“ poznamenal, „je zásadním principem vznik suverénního židovského státu. Pro Araby je zásadním principem až do posledního okamžiku bránit jakémukoliv ustavení židovské suverenity v jakékoli části Palestiny.“
A tak v každém rozhodujícím okamžiku, v letech 1937, 1947, 1967, 2000, 2008 (a v mnoha dalších), když palestinští Arabové dostali možnost získat suverenitu ve vlastním arabském státě za cenu konečného přijetí existence židovského státu vedle nich, si konzistentně zvolili vzdání se vzniku dalšího arabského státu, aby mohli násilně pokračovat v pokusech o zabránění existence židovského státu a usilovat o jeho likvidaci bez ohledu na jeho velikost či hranice.
Ještě horší je, že když z těchto návrhů nic nevzešlo, naposledy v letech 2000 a 2008, nezaznívaly palestinské hlasy, které by litovaly ztracené příležitosti. Naopak, měli-li Palestinci skutečnou kontrolu nad územím, sloužilo toto k iniciaci brutálních útoků na Izrael. Vražedná druhá intifáda z oblasti A na Západním břehu a masakr z 7. října z pásma Gazy.
Bevinova slova si zachovávají svou přesnost a poskytují proroctví i po téměř osmdesáti letech.
Nejjasněji se to projevuje v otázce takzvaných uprchlíků. Na rozdíl od jakékoli jiné uprchlické populace, která byla v podstatě instruována, aby se přestěhovala a přijala nové hranice a suverenitu vzniklou po rozpadu impérií, arabští uprchlíci z války v roce 1948, války vedené s deklarovaným cílem zabránit vzniku židovského státu, byli ponecháni v tom, aby si přisvojili organizaci UNRWA a vytvářeli stále rostoucí skupinu lidí, kteří se hlásí k tomu, že jsou „uprchlíci“, a kteří odmítají být usazeni, dokud nedosáhnou svého cíle: žádný židovský stát.
Dnes UNRWA falešně počítá přes šest milionů takových „uprchlíků“, zatímco palestinští vůdci sami mluví o osmi až devíti milionech. Jejich požadavek je, aby všichni, děti, vnuci a pravnuci původních uprchlíků, měli individuální „právo návratu“ usadit se uvnitř Izraele. Při osmi milionech Židů a dvou milionech arabských občanů by realizace tohoto osidlovacího projektu proměnila Židy v menšinu v arabském státě, přičemž takové se těší žalostné bilanci v zacházení se svými židovskými menšinami. Etnicky svá území od Židů vyčistili (téměř milion Židů vyhnali po roce 1948, pozn.) jakmile si Židé troufli považovat sebe za rovné s ostatním obyvatelstvem.
Z výše uvedeného vyplývá, že když palestinští lídři tvrdí, že chtějí dva státy, myslí tím dva arabské státy od řeky k moři, arabský stát bez Židů na Západním břehu a v Gaze, a další arabský stát, který by nahradil Izrael prostřednictvím mechanismu „návratu uprchlíků“.
Bohužel jediný stát Palestina, který Palestinci nadšeně přijali, by se dal nejlépe popsat jako Schrödingerova Palestina. Je ona Palestina státem pro účely přiznání odpovědnosti za to, že vtrhla do Izraele a spáchala hrozný masakr? Je Palestina státem založeným za účelem toho, že miliony Arabů, kteří v té Palestině již žijí, nejsou a nemohou být „palestinskými uprchlíky“ páté generace? Je Palestina státem pro účely ukončení fikce, že miliony Palestinců mají právo usadit se ne v tom státě, ale v jiném státě, v Izraeli, jehož nikdy nebyli občany, tzv. „práva na návrat“? Pro všechny tyto relevantní účely není Palestina státem. Kočka je mrtvá.
Je ale Palestina státem pro účely obtěžování Izraele v mezinárodních orgánech (celý případ u ICC byl postaven na této myšlence)? Ano, pak je Palestina velmi hodně státem. Kočka žije.
Během mnoha let, kdy jsme se spolu s Adi Schwartzem snažili uchopit rozhodující aspekt věčného uprchlictví a „práva návratu“ při formování palestinské identity okolo cíle zrušit židovský stát jsme zjistili, že většina zahraničněpolitických činitelů, kteří tvrdí, že chtějí dělat dobro, chtějí ve skutečnosti mít jen dobrý pocit. Jak je to ostatně běžné v mnoha oblastech, dělat dobro obvykle vyžaduje dělat věci, které vůbec na první pohled vůbec nemusí působit dobře.
Například, na rozdíl od ahistorické představy, že desetiletí míru v Evropě byla výsledkem jednání a diplomacie, byla umožněna bezohledností spojeneckých vůdců, kteří zajistili, že druhá světová válka, na rozdíl té první, neskončila mlhavým příměřím, ale tím, že poražené mocnosti a jejich kolaboranti velmi dobře věděli, že byli poraženi a zaplatili vysokou cenu za své ideologie ničení v podobě ztráty území, vysídlení, obsazení a reedukací, aby se mohli stát pilíři světového míru, jakými jsou dnes.
Mír, který Evropa po desetiletí zažila, je tím, co chceme i pro náš region a to vyžaduje, aby ideologie palestinismu, ta jediná posedlost a uspořádání celého národa, ne kolem dosažení sebeurčení v části země, ale kolem zabránění židovské suverenity kdekoli, ne kolem budování pro palestinské Araby, ale kolem ničení toho, co palestinští Židé vybudovali, byla konečně poražena.
Nikdo nechce udělat špinavou práci a konečně říct Palestincům, že prohráli svou stoletou válku za zabránění a zrušení jediného židovského státu, že se musí smířit s tím, že mohou žít vedle židovského státu, spíše než na jeho troskách. Nikdo nechce zaříznout obstrukce kolem uznání palestinského státu tím, že by jasně řekl, že nikdo v tom státě není „palestinským uprchlíkem“ a že neexistuje nic jako právo usadit se v Izraeli proti jeho suverénní vůli ve jménu „návratu“, ale právě to a pouze to, i kdyby to nepůsobilo dobře, by konečně dělalo dobro a možná by přineslo i onen mír, o století později.
Publikováno na FB profilu JednímHlasem
° ° °
