Buďme upřímní. Země, které jsou vystaveny takzvanému migračnímu tlaku, jsou převážně bývalé koloniální mocnosti, které kolonizovaly regiony, z nichž nyní do Evropy proudí hordy přistěhovalců: Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko, Německo, Belgie, Nizozemsko, ale i Dánsko a Švédsko měly državy v Africe, odkud drancovaly bohatství.
S výjimkou Řecka, které v moderní době koloniální mocností nebylo, prakticky všechny evropské koloniální státy zažívají „odvetu“ ze strany svých bývalých kolonií.
Vnitrozemské státy (střední Evropa) naopak kolonie neměly, netěžily z jejich bohatství, a proto nikdy nemohou ekonomicky dohnat takzvaný „rozvinutý Západ“, ale přesto by měly nést důsledky toho, co nezpůsobily.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Absurďák: „povinná solidarita“
Neměly by se ani podílet na vynálezu Evropské komise, která přišla s další logickou, lexikální, etickou a spravedlnosti odporující hloupostí (oxymóronem) v podobě „povinné solidarity“.
Je však slučitelná s politikou, tj. s pokroucenými odstavci a prosazováním moci prostřednictvím systému, včetně směrnic a sankcí za nedodržování směrnice o „povinné solidaritě“. V tomto případě na základě plánované regulace hegemona – Evropské unie – vůči suverénním členským státům.
Taková politika nátlaku je však nespravedlivá, protože přehlíží původní nemorální příčiny a zabývá se pouze důsledky, paradoxně a pokrytecky odkazuje na morální vydírání.
Tento přístup nemá nic společného s křesťanskou morálkou, i když v křesťanské filozofii je solidarita duchovní a morální povinností sdílet břemena a statky s ostatními. Jde však o globalistický a progresivní koncept „woke“, který spočívá v kapitalizaci zisků (z kolonialismu) pro sebe a socializaci ztrát (z přílivu „koloniálních migrantů“), tj. v nemorálním přesunutí břemene důsledků na ty, kteří se takového parazitismu neúčastnili a tento jev nezpůsobili.
NENECHTE SI UJÍT! NESU VÁM NOVINKY!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Získal nejen další zkušenosti z největší světové líhně zázračných hub, ale navštívil i tamní prastarou lékárnu a nemocnici. A přivezl protiproudařům i něco podivuhodných ukázek.
Především však svou cestou dále rozšířil naše možnosti sebeobrany při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob skrze extrakty uložené v medu. O tom všem si povídal s Petrem Hájkem. A přidal některé autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často vpravdě téměř neuvěřitelné účinky těchto tajemných přírodních pomocníků našeho zdraví.
Sledujte zde
Břemeno ideologie
Mezi důsledky patří také popření křesťanského sociálního učení, podle kterého jsou slabí chráněni a silní nesou větší odpovědnost. Plošný přístup „všichni a všechno v jednom společném pytli“ má podle woke ideologie tendenci být opět manipulativní (tj. ve svých důsledcích představuje obrácený rasismus) a posouvá vztah od slabých–silných z důsledků na příčinu, i když je zřejmé, že stále chudé státy Blízkého východu jsou slabými, kteří jsou nuceni chovat se jako silní.
Proto v politické, na moci založené, donucovací „solidaritě“ nehledejte dobrovolnost, empatii, laskavost nebo dokonce spravedlnost, tj. přirozené lidské ctnosti, ale pouze normativní (politický) vztah dodržování příkazu „mlč a poslouchej“… s „pokrokem“ migrace.
Zároveň je také jasné, že nejde o nutnost – ani pro příchozí, ani pro ty, kteří je „vítají“ –, ale o organizovanou a politicky a především ideologicky podporovanou migraci. Proto ani tento faktor ze smluv a plnění smluv nemůže v této situaci obstát.
Máme plné právo, aniž bychom museli platit výkupné za nepřijaté migranty, odmítnout splnit uloženou povinnost z důvodu nezasloužené nebo neoprávněné zátěže.
Dokonalé pokrytectví
To lze vidět také na odlišném a stejně nespravedlivém přístupu k nucenému opuštění levných a infrastrukturálně výhodných ruských nosičů energie – paradoxně opět nejvíce postižených vnitrozemských států – Slovenska, Maďarska a České republiky.
Zde nevidíme stejnou „solidaritu“ se slabšími státy postiženými ekonomickým tlakem ze strany Bruselu, protože opět vidíme stejný ideologicko-mocenský přístup: mlčte a dodržujte naše předpisy…
Vraťme se k migraci a k přílivovým vlnám migrantů. Nebyli jsme to my, Slováci, Češi, ani Poláci, ani Maďaři…, kdo volal „uprchlíci jsou vítáni“ nebo se dokonce chlubil machistickou propagandou Angely Merkelové „wir schaffen das“ (Zvládneme to), frází, kterou opakovala ad nauseam .
Pokud tedy Západ v čele s Německem tvrdil, že zvládne neomezenou a nelegální migraci do EU a Evropy, proč pachatelé a podněcovatelé masové invaze vnucují „solidaritu“ těm, kteří nemají nic společného s příčinou nebo „řízením“ tohoto zničujícího jevu?
JDE O ZDRAVÍ A ŽIVOTY: MÁME ZBRANĚ
Nemusejí to být jen ty palné, které jsme v pořadu Noční hlídka představili za asistence plukovníka Marka Obrtela. Tentokrát v tomtéž pořadu vidíme sebeobranný arzenál úplně jiného druhu.
Nejpozději od covidu přece nikdo nepochybuje o tom, že nám jde o zdraví a životy i prostřednictvím daleko méně viditelných útoků. Mluvíme o nich - a hlavně o nejnovějších "zbraních" a metodách, jak jim čelit - v rozhovoru Petra Hájka s Jiřím Černotou.
Můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT s přístupem k výrazným slevám a prohlédnout si kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT . Nákupem přes tyto odkazy pomáháte nejen sobě, ale podporujete i další sebeobranu a existenci Protiproudu
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
A překvapivě, „rozvinutý“ svět, ten, který je postižen vnucováním migrantů, jsou právě ty vnitrozemské státy, které mají čisté, nekoloniální ruce: Slovensko, Česká republika, Maďarsko, … A ty mají pomáhat platit výkupné státům „pod migračním tlakem“, které v minulosti zejména drancovaly Afriku a obohacovaly se prostřednictvím svých kolonií.
Bývalé postkomunistické státy již mají zkušenosti s vynucenou solidaritou a „omezenou suverenitou“ (Brežněvova doktrína). Používání stejných praktik a stejných narativů v obou režimech je známkou morálního, politického a civilizačního úpadku Západu, který může udržet „soudržnost“ a „jednotu“ pouze donucovacími prostředky.
Západ a východ EU: odlišné kulturní kódy
Tento typ vynucené „solidarity“ nebude fungovat; neposílí soudržnost ani pocit sounáležitosti, ale dále prohloubí propast mezi odlišnými kulturními kódy západní a východní Evropy.
Smlouvy a nařízení, i pod hrozbou donucovacích opatření (pokut), nemají nic společného s Habermasovou politickou solidaritou, protože postrádají racionální dialog i společné rozhodování. Prosincové finále nebude o rozhodnutí všech členů, ale o kvalifikované většině, kde největší váhu mají státy, které se nejvíce podílely a podílejí na kolonialismu – hlavní příčině nelegální migrace do Evropy – mimo ideologické narativy multikulturalismu.
A konečně nejde ani o demokratický proces, protože v demokracii je solidarita předpokladem pro spravedlivé fungování institucí, což o Evropské komisi již dlouho nelze říci.
Evropská komise a její servilní satelit, Evropský parlament, s jeho oddanou progresivní většinou, již dávno ztratily punc spravedlnosti, takže není překvapením, že odpor proti jejím diktátům bude jen sílit. Každé zlo tedy končí svým vlastním zánikem. A to je dobrá zpráva a světlo na konci temného evropského tunelu.
Co to znamená?
Podle základního morálního principu je člověk zodpovědný pouze za důsledky svých vlastních činů, nikoli za činy jiných.
Povinná solidarita uložená těm, kteří problém nezpůsobili, je v rozporu s tímto principem. Pokud jsem daný jev nezpůsobil, nenesu za něj žádnou morální odpovědnost, a proto není spravedlivé, abych byl za to sankcionován nebo nucen nést jeho břemeno.
Spravedlnost vyžaduje, aby břemeno nesli ti, kteří je způsobili nebo z něj mají prospěch. Pokud břemeno nesou ti, kteří s ním nemají nic společného, jedná se o porušení zásady proporcionality.
Očekávat solidaritu od těch, kteří k problému nijak nepřispěli, znamená uplatňovat kolektivní vinu, což je z etického hlediska nepřijatelné.
Zásada solidarity se stává nemorální, když je vynucována proti vůli jednotlivce nebo národa: autonomie má přednost před povinnými závazky.
Nucená solidarita oslabuje odpovědnost těch, kteří problém způsobili, a demotivuje ty, kteří jednali správně.
Povinná solidarita nemůže být spravedlivě uvalena na ty, kteří daný jev nezpůsobili, protože to porušuje zásadu osobní odpovědnosti, individuálního souhlasu, spravedlivého rozdělení břemene a morální autonomie.
Jak se chránit proti vládním loupežím a finančnímu kolapsu znehodnocených peněz?
Napište své telefonní číslo na e-mail: zlato@protiproud.info
Rakušan pakt podepsal
Ministři vnitra členských států Evropské unie v Bruselu dosáhli politické dohody o povinném mechanismu solidarity (!) pro přerozdělování žadatelů o azyl pro rok 2026.
Návrh, který v zásadě a systémově neřeší primární problém nelegální migrace, tj. zastavení jejího toku, ale přenáší důsledky na jiné členské státy, musí být na příštím zasedání Rady schválen kvalifikovanou většinou členů EU.
Podle nového systému by země EU musely přijmout stanovený počet migrantů, zaplatit finanční příspěvek za každého nepřijatého migranta nebo poskytnout operační a technickou podporu zemím, které jsou nejvíce vystaveny migračnímu tlaku. V roce 2026 by mělo být přemístěno celkem 21 000 migrantů.
Pokud by je žádná země nechtěla přijmout a Slovensko by takové nucené přijetí odmítlo, musely by do „Solidárního fondu“ v Bruselu zaplatit 420 milionů eur. Kypr, Řecko, Španělsko a Itálie by měly nárok na prostředky z fondu v důsledku migračního tlaku.
Navrhovaný mechanismus je součástí širšího Paktu EU o migraci a azylu, který stanoví závazná pravidla pro řízení migrace v rámci Unie a vytváří společný azylový systém. Pakt byl přijat v roce 2024, přičemž Polsko, Slovensko a Maďarsko hlasovaly proti. Vstoupí v platnost dne 12. června 2026.
Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Rakousko a Polsko mohou požádat o výjimku z příspěvků do fondu na příští roky z důvodu významného migračního tlaku v posledních pěti letech, přičemž Česká republika a Polsko uvádějí přijímání uprchlíků z Ukrajiny.
Slovensko, které se podílí na pomoci Ukrajině a přijímání ukrajinských uprchlíků v nejvyšší míře, o tuto výjimku kupodivu nepožádalo.
Zdroj
