Již roky slýcháme od fanatiků v oblasti klimatu, že rostoucí hodnoty CO₂ prakticky zapalují Zemi. Realita je však mnohem střízlivější. Porozumění fyzice bylo vždy nesmírně důležité – a právě zde se ukazuje, že hysterie kolem oxidu uhličitého stojí na velmi vratkých základech.
Vzduch nad námi má v zásadě tři rozhodující faktory: infračervené záření, podíl reaktivních molekul, jako je CO₂, metan nebo vodní pára, a hustotu vzduchu. Všechno ostatní – dusík, kyslík, argon – jsou pouze tiché vodiče energie. Teplo přenášejí, ale samy ho nevytvářejí. Ve skutečnosti se děje následující: infračervené záření uvádí reaktivní molekuly do vibrací. Tyto vibrace se prostřednictvím neustálých srážek s dominantními složkami vzduchu mění na kinetickou energii – jinými slovy, mění se na teplo. Čím je vzduch hustší, tím větší je tření, a tím vyšší je výsledná teplota. Vysoko v horách, kde je vzduch řidší, je rozdíl oproti nižším nadmořským polohám zřetelně patrný.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Do hry pak vstupuje albedový efekt: sníh, led a světlé povrchy odrážejí sluneční paprsky a udržují Zemi chladnější, zatímco tmavé povrchy záření absorbují a přispívají k oteplování. Voda a půda energii akumulují a později ji opět vyzařují. Jedná se o takzvané tepelné zpětné záření. Právě toto zpětné záření zajišťuje, že CO₂ – a ještě mnohem výrazněji převládající vodní pára – mohou vůbec vibrovat. Přímé dlouhovlnné infračervené záření samotného Slunce je naproti tomu zanedbatelné.
Fyzika atmosféry
A zde leží klíčový bod, který klimatičtí alarmisté systematicky ignorují: koncentrace 428 ppm CO₂ je pro kinetickou energii vzduchu jednoduše příliš nízká. Skutečným hráčem je zde vodní pára. Mnohem rozhodující je však – jak jsem také ukázal ve své knize Das CO₂ ist nicht unser Feind ( CO₂ není náš nepřítel ) – to, co člověk dělá s povrchem Země. Tropické deštné pralesy jsou káceny, globální oblačnost klesá, čímž se k povrchu Země a oceánům dostává více sluneční energie a v konečném důsledku se zvyšuje zpětné záření. Zároveň se v severních zeměpisných šířkách vysazují lesy. Avšak tam, kde lesy existují – zejména jehličnaté – trvá déle, než se vůbec vytvoří stabilní sněhová pokrývka, protože tmavé jehličí a kmeny akumulují sluneční teplo.
DARUJME ZDRAVÍ A VZÁJEMNOU POMOC!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Získal nejen další zkušenosti z největší světové líhně zázračných hub, ale navštívil i tamní prastarou lékárnu a nemocnici. A přivezl protiproudařům i něco podivuhodných ukázek.
Především však svou cestou dále rozšířil naše možnosti sebeobrany při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob skrze extrakty uložené v medu. O tom všem si povídal s Petrem Hájkem. A přidal některé autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často vpravdě téměř neuvěřitelné účinky těchto tajemných přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že když v době sílící epidemie sezónní chřipky dáme sobě a blízkým pod stromeček přírodní hráz proti nemocem nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně tím pomáháme k další existenci Protiproudu. Tak krásný a hluboký Advent, nepodvolení!
Sledujte zde
Když se na problém podíváme skrze konkrétní čísla, je zřejmé, proč CO₂ při koncentraci 428 ppm nemůže způsobit žádné významné oteplení. Na jeden metr krychlový vzduchu na úrovni mořské hladiny připadá přibližně 2,5 × 10²⁵ molekul, z nichž pouze asi 1,1 × 10²² tvoří molekuly CO₂. Slunce dodává především krátkovlnné záření, které je absorbováno zemským povrchem a následně vyzařováno zpět do vesmíru jako dlouhovlnné infračervené záření. CO₂ absorbuje pouze nepatrný zlomek tohoto dlouhovlnného záření – při výpočtu na celý sloupec vzduchu o rozloze jednoho metru čtverečního a výšce přibližně 1 km to odpovídá pouhým 10⁻²⁴ joulu za sekundu na každou jednotlivou molekulu. Rozložená v celém vzduchovém sloupci tato energie zdaleka nestačí k tomu, aby znatelně zvýšila kinetickou energii vzduchu. I při extrapolaci na měsíce či roky zůstává vliv na teplotu prakticky zanedbatelný.
Zcela jiná situace nastává u vodní páry: molekuly H₂O absorbují mnohonásobně více energie, reagují na téměř celé infračervené spektrum a účinně rozptylují teplo prostřednictvím srážek s dominantními molekulami vzduchu N₂ a O₂. Právě zde vzniká skutečná kinetická energie, která ohřívá vzduch. To znamená, že účinek CO₂ je fyzikálně sotva znatelný, zatímco skutečná regulace teploty povrchu Země je řízena především vodní párou, tepelným vyzařováním Země, povrchem pevniny a vodních ploch a albedem. Kdo tedy chce skutečně ovlivnit klima, neměl by se zabývat několika molekulami CO₂, ale tvarem zemského povrchu, zalesněním, oblačností a reflexními plochami – tedy faktory, které zvyšují nebo snižují dlouhovlnné infračervené zpětné záření a tím přímo určují kinetickou energii vzduchu.
Skutečné faktory
Stručně řečeno: to, co skutečně ovlivňuje teploty na Zemi, není několik molekul CO₂, ale způsob, jakým měníme zemský povrch. Kdo kácí lesy, nechává se rozšiřovat pouště nebo ničí tropické oblasti, ten otepluje klima. Oxid uhličitý? Ten je v konečném důsledku pouze statistickým údajem. Skutečně rozhodující je fakt, že zatemňujeme zemský povrch, snižujeme oblačnost a umožňujeme tak slunečnímu záření dopadat na Zemi s menšími překážkami.
JDE O ZDRAVÍ A ŽIVOTY? MÁME ZBRANĚ!
Nejpozději od covidu snad nikdo rozumný nepochybuje o tom, že nám jde o zdraví a životy i skrze působení nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky. Jak se tomu bránit za využití čistě přírodních metod bez použití chemie?
Mluvíme o tom - a hlavně o nejnovějších "zbraních" a metodách, jak nemocem čelit a předcházet - v zásadních zdravotních rozhovorech Petra Hájka s Jiřím Černotou. Na ten poslední se podívejte zde !
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT .
Pro nepodvolené je podstatné zdůraznit, že nákupem svých "zbraní" přes tyto odkazy pomáháte nejen sobě, ale významně podporujete i existenci a sebeobranu Protiproudu. Děkujeme!
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Fyzikální řetězec je přitom jednoduchý, ale zásadní: infračervené záření → molekulární vibrace → srážky → teplota → přenos energie prostřednictvím dusíku a kyslíku. Všechno ostatní jsou jen příběhy, zkreslování čísel a systematické šíření paniky. Kdo tomuto principu rozumí, pochopí i to, že hysterie kolem CO₂ je ideologickým produktem; skutečná regulace klimatu je sice také v našich rukou – v podobě využívání půdy, albeda a vodního hospodářství – rozhodně však nespočívá ve změnách koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.
Představa, že několik set ppm CO₂ by mohlo ohřívat zemskou atmosféru jako mikrovlnná trouba, je fyzikálně absurdní. Země je otevřený systém, napájený Sluncem a vyrovnávaný oceány, půdou, mraky a konvekcí. Oxid uhličitý teplo nevytváří, energii neprodukuje a není žádným „topným plynem“. Dokáže pouze časově zpozdit malou část již existujícího dlouhovlnného záření.
Termodynamická realita
I extrémní čtyřnásobné zvýšení současné koncentrace CO₂ na více než 1 700 ppm by podle čisté radiační fyziky udrželo v systému pouze omezené množství dodatečné energie – logaritmicky tlumené, nikoli lineárně eskalující. Tato energie by se navíc okamžitě rozložila na 99 % atmosféry, kterou tvoří dusík a kyslík, a na gigantické zásobníky tepla v podobě pevniny a oceánů. Země má tepelnou kapacitu, oproti níž CO₂ z energetického hlediska téměř nehraje žádnou roli. Kdo zde hovoří o nekontrolovaném zhoršování klimatu, jednoduše ignoruje základní zákony termodynamiky.
Skutečné klimatické dění se odehrává na povrchu: v absorpci krátkovlnného slunečního záření, ve ztmavování či zesvětlování krajiny, v odpařování, tvorbě oblaků a akumulaci tepla. Lesy, voda, sníh, led a půda řídí tok energie – nikoli stopové plyny v promilech. Oxid uhličitý není motorem klimatu, ale v nejlepším případě slabým regulátorem v systému ovládaném Sluncem a zemským povrchem. Údajná klimatická nouze tak není fyzikálním výsledkem, nýbrž politickým narativem založeným na systematickém přeceňování plynu, jehož účinek je měřitelný, omezený a vše jiné než apokalyptický.
Zdroj
