Obyčej okrašlovat příbytky ve význačné dny je všeobecně rozšířen a praktikován od nepaměti. Krátce po skončení doby pronásledování křesťanů vyjádřila Církev souhlas se zdobením rostlinami a květinami kostelů a domů v čase vánočním. Papež sv. Řehoř I. v dopise sv. Augustinu z Canterbury (roku 604) doporučil nejen souhlasit s lidovými zvyky, ale dokonce je podporovat, pokud nejsou přímo projevem pohanství a mohou-li být vyloženy v křesťanském duchu.
Jmelí jako symbol Krista
Většina květin tradičně spojovaných s Vánocemi jsou stálezelené rostliny, snad i proto, že už ve starověku byly považovány za symbol věčného života.
Jmelí jako znamení dobré vůle a míru Jmelí bylo posvátnou rostlinou v keltském pohanském náboženství. Druidové věřili, že má zázračné vlastnosti. O její posvátnosti svědčí i to, že když nepřítel nalezl v lese ležící jmelí, odkládal zbraň a na jeden den se zdržel boje. Z těch dob pochází tradice věšet jmelí nad dveře jako znamení dobré vůle a míru. Polibek pod jmelím byl považován za záruku trvalé lásky a slib uzavření manželství, znamením vzájemného štěstí milenců.
Když se Anglie obrátila na křesťanství, biskupové nedovolili používat jmelí v kostelech, neboť bylo významným symbolem pohanského smýšlení. Dodnes se jmelí pro zdobení oltářů proto na Ostrovech používá jen sporadicky. Jedinou výjimkou byla katedrála v Yorku, kam byla před reformací přinášena na Hod Boží velká kytice jmelí a kněz ji slavnostně pokládal na oltář. Rostlina, kterou druidové nazývali „všeléčící“, symbolizuje v Církvi Krista – božského Lékaře národů.
V pozdějších dobách, kdy pohanský význam jmelí ustoupil, začali i Angličané používat jeho větvičky ke zdobení domů jako znamení dobré vůle a přátelství.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Cesmína a Břečťan
První křesťané v zemích severní Evropy považovali cesmínu za symbol Mojžíšova hořícího keře a vroucí Boží lásky naplňující Mariino srdce. Ostré trny a červené bobule připomínající krev odkazovaly na trnovou korunu, jež byla později vložena na hlavu Božího Dítěte.
Ve staré Anglii znamenala cesmína v domě začátek období plného radosti, dobu sváteční. I dnes jsou zelené listy a červené bobule tohoto keře symbolem Vánoc a zdobí nejen domy a kostely, ale také pohledy a přání nebo balicí papír.
Ve středověku existovala pověra, že cesmína chrání před působením zlých sil. Na Boží Hod přivazovaly svobodné ženy větvičku cesmíny k posteli, aby je ďábel neproměnil v čarodějnice. V Německu si větvičky cesmíny použité v kostele lidé brali domů, aby chránily jejich příbytky před bleskem. Cesmína měla přinášet štěstí mužům, podobně jako břečťan ženám.
Cesmína odkazuje na trnovou korunu V dobách pohanského Říma symbolizoval břečťan boha Bakcha, patrona pitek a hodokvasů. Proto se v domech prvních křesťanů nepoužíval. V Anglii bylo dovoleno pěstovat břečťan pouze venku. Také ve středověku byl málokdy používán ke zdobení. Někteří básníci staré Anglie však bránili břečťan jako symbol lidské slabosti pozvedající se k božské dokonalosti.
Vavřín jako symbol vítězství
Vavřín byl již v antických dobách symbolem vítězství. Křesťané jej používali ke zdobení jako znamení Kristova narození, které je vítězstvím nad hříchem a smrtí.
Vavřín byl pravděpodobně první rostlinou, kterou křesťané v Římě používali v souvislosti s Vánocemi. Současný zvyk vyvěšování vavřínových věnců či častěji náhražek z jiných stálezelených rostlin na venkovní dveře coby symbol přátelského uvítání hostů je pokračováním praxe římského věnce - znamení vítězství.
Podle staré legendy se výjimečnému postavení těší drobný rozmarýn, neboť sehrál důležitou roli během útěku Svaté rodiny do Egypta. Traduje se, že Panna Maria prala na jednom zastavení Ježíškovy plínky, a pak je rozvěsila na keříky rozmarýnu, aby uschly. Podle jiných středověkých legend se rostlině přisuzuje velká moc v boji proti zlým duchům, zejména pokud ji někdo najde na Hod Boží.
Poinsettie - vánoční hvězda
V některých oblastech střední Evropy trhají děvčata na svátek sv. Barbory (4. prosince) větvičku třešňového (višňového) stromu a vkládají ji do vázy s vodou. Čeká se, zda větvička na Hod Boží rozkvete, což je považováno za znamení budoucího štěstí a předpověď toho, zda se dívka napřesrok vdá.
Poinsettie - vánoční hvězda Poinsettie (vánoční hvězda) pocházející ze Střední Ameriky je dnes stále častěji používána v době vánoční, a to jak v kostelech, tak i doma, s ohledem na červené listy připomínající betlémskou hvězdu. V zemi svého původu, v Mexiku, se poinsettie honosí názvem „Květ Svaté noci“. O původu tohoto poetického jména existuje krásná legenda.
Jednou na Štědrý večer přišel do kostela malý chudý chlapec. Byl smutný, protože neměl žádný dárek, kterým by mohl obdarovat Jezulátko. Pokorně poklekl a vroucně se modlil, proléval slzy a ujišťoval našeho Pána, že mu opravdu moc chtěl něco přinést, ale je chudý, a bojí se přijít s prázdnýma rukama.
Když chlapec povstal, uviděl zelenou rostlinu s krásným květem, která vyrostla u jeho nohou.
Zdroj
