Už nějakou dobu sleduji rostoucí odpor Francouzů k EU, který byl celkem patrný již v eurovolbách a je možné jej vidět i na rostoucím počtu různých demonstrací namířených proti EU.
Dokonce si pamatuji, že v průzkumu provedeném asi před rokem, který zjišťoval, jaký je postoj občanů jednotlivých zemí EU k šéfce Ursule von der Leyenové či k EU jako takové, se jak k této osobě, tak i organizaci, vyslovili nejvíce negativně právě Francouzi.
Celkově se tam tedy už dlouho ozývají směrem k EU negativní hlasy a tyto postoje výrazně posílily se současným schválením dohody o volném obchodě se zeměmi Mercosuru.
Po celé Francii probíhaly velké demonstrace zemědělců, kteří se později přemístili na protesty do Bruselu. Z úřadů mizely vlajky EU a byly pak hromadně páleny.
Mnozí z těch, kteří byli ještě před pár lety zastánci EU, jí nyní nemohou přijít na jméno. V této situaci sílí i hlasy volající po Frexitu.
Tyto sílící hlasy mohou mít nakonec podobnou váhu jakou měly ve Velké Británii, kterou se jim podařilo dostat pryč z EU. I proto je dobré sledovat, jak se bude diskuze kolem Frexitu vyvíjet.
Pokud by totiž Francie vystoupila z EU, byl by to definitivní konec této zločinecké organizace. Odchod druhé největší členské země by nepřežila.
Jistý francouzský novinář – ve snaze o probuzení dalších zaslepenců – připomněl, že EU je jen diktaturou, jejímž cílem je zničit evropské národy a státy a zavést jeden velký superstát pod kuratelou Bruselu.
Z jeho velmi dlouhého článku, v němž nejprve zdlouhavě popisuje peripetie kolem dohody s Mercosurem (o této problematice jste si zde mohli přečíst již opakovaně) vybírám tu část, ve které upozorňuje na to, jak se organizace, která byla údajně zřízena pro zjednodušení spolupráce evropských zemí, zvrhla v hrůzný totalitní moloch…
Důležitým milníkem byla Maastrichtská (a později Lisabonská) smlouva…
Maastrichtská smlouva byla schválena v roce 1992. Právě v tomto okamžiku se nepochybně všechno změnilo. Proč? Protože tato smlouva formalizovala dobrovolné vzdání se národní suverenity členských států v určitých oblastech, jejichž seznam se od té doby jen rozrostl, až do bodu, kdy dnes Evropa řídí prakticky vše.
Za zmínku stojí dva nejdůležitější příklady: za prvé, migrace. Od Amsterdamské smlouvy (1994) EU řídí celou problematiku sama. Jednotlivé země již nemají slovo. Například Portugalsku v současné době hrozí sankce, protože odmítá dodržovat směrnice Evropské unie o přijímání migrantů.
Další zásadní problém: Hlavní směry hospodářské politiky (BEPG). Evropská komise každý rok zasílá každému členskému státu dokument, v němž nastiňuje hospodářské politiky, které musí v nadcházejícím roce zavést (například důchodová reforma ve Francii).
Na konci roku musí každá země podat Komisi zprávu o provádění těchto směrnic pod trestem sankcí (0,1 až 0,5 % HDP). Myslíte si, že to není moc? Vážně? Francie má HDP kolem 2,8 bilionu eur… 0,5 % je 14 miliard eur. Pořád si myslíte, že to není moc?
Pojďme se nyní zabývat posledním bodem týkajícím se Maastrichtské smlouvy, která je katastrofou na všech frontách. Za hlasování pro tuto smlouvu ve Francii vděčíme Mélenchonovi. Pro připomenutí, v té době byl Mélenchon členem Socialistické strany (PS) a měl frakci zastupující 10 až 15 % PS.
Měl však poměrně širokou podporu, daleko za hranicemi PS, napříč celou levicí. Maastrichtská smlouva byla schválena pouze s 51 % hlasů. Pokud by Mélenchon místo výzvy k hlasování o ní vedl kampaň proti ní, Maastrichtská smlouva by byla ve Francii jistě zamítnuta referendem. Díky, Mélenchone!
Co můžeme vyvodit z těchto dvou prvků (Jednotného evropského aktu a Maastrichtské smlouvy)? Od Maastrichtu Evropská unie nasadila každé zemi smyčku kolem krku a čím více let ubíhá, tím pevnější je.
Macron nikdy nehájí zájmy své vlastní země, které by přesto měly mít značnou váhu. Podívejte se na všechny jeho projevy; neustále se odvolává na větší zájem Evropy. Můžete namítnout: ale hlasoval proti Mercosuru, že? Opravdu hlasoval proti.
Ale přehlédli jste fakt, že od svého zvolení v roce 2017 vždy prohlašuje, že dohoda Mercosuru musí být podepsána. Letos hlasoval proti, protože na jeho hlase už nezáleželo, a protože jasně viděl rozsah mobilizace farmářů, umožnilo mu to říct jim:
„Jsem s vámi,“ ve snaze situaci zklidnit. Ukázkový příklad politických podvodů a opovrženíhodného pokrytectví. V žádném okamžiku se však nepostavil za nás a neřekl Ursule von der Leyen: „Pokud podepíšete Mercosur, Francie opustí EU.“
Kdyby to udělal, k žádné dohodě s Mercosurem by nedošlo.
V tomto ponurém obrazu nezapomínejme na zavedení eura. Britské noviny Daily Mail publikovaly 9. března 2013 rozhovor s Helmutem Kohlem – bývalým německým kancléřem – z roku 2002, ale byl tak výbušný, že byl utajen až do roku 2013.
Toto prohlášení se týkalo vytvoření eura. Kohl řekl:
„Věděl jsem, že referendum o zavedení eura prohrajeme. To je naprosto jasné. Prohráli bychom se 70 % NE proti 30 % ANO. Choval jsem se jako diktátor.“
O vytvoření eura se referendum nekonalo, přestože to byl významný krok v evropské integraci. O jeho vytvoření rozhodly hlavy států a vlád 15. prosince 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu.
A abychom doplnili obraz této noční můry EU, připomeňme si francouzské referendum z roku 2005. Jasné a hlasité odmítnutí francouzského obyvatelstva, které se v referendu vyjádřilo k navrhované Evropské ústavě (55 % proti).
Politická třída (levice i pravice) však výsledek hlasování obešla a na 4. února 2008 svolala Kongres (Národní shromáždění a Senát) a schválila Lisabonskou smlouvu, která byla pouze opakováním textu z roku 2005 a zcela ignorovala vůli lidu.
Stále lze najít obálku Paris Match, na které Sarkozy a Hollande ruku v ruce vyzývají lidi, aby hlasovali pro.
Už jen na základě výše uvedeného může každý intelektuálně poctivý člověk dojít k závěru, že Francie byla Evropskou unií oslabena, přestože je zakládajícím členem. Dnes je pouze jedním z 27 států, i když je pouze přispěvatelem (letos 30 miliard eur).
Už nemá žádné slovo. Musí jednoduše implementovat to, co Evropská komise rozhodne. Navíc tato Komise nyní nemá žádná omezení a zasahuje i do oblastí, jako je svoboda projevu a výsledky voleb.
Kdo si nepamatuje, jak nechala anulovat volby v Rumunsku? Kdo si nevšiml, jak Evropská unie docela pohodlně pracuje na tom, aby Marine Le Penová v roce 2027 ve Francii nebyla volitelná, přestože to, z čeho je její strana obviňována, praktikují všechny strany?
Kdo si nevšiml neustálých útoků EU proti AfD v Německu?… Nemluvě o Bretonových činech drtících svobodu projevu v Evropě.
Nakonec je zásadní pochopit, že toto vše je pečlivě promyšlený plán, který je neúprosně realizován. Konečným cílem je vytvoření federálního státu, v němž země, národy a jejich kultury zmizí.
A pro ty, kteří to stále odmítají vidět, budování tohoto federálního státu se děje přímo před našima očima. Například Kaja Kallas (Estonsko) je výkonnou místopředsedkyní Evropské komise.
Webové stránky EU uvádějí: „Její role je někdy shrnuta jako role šéfky evropské diplomacie“… Vážně? Existuje země zvaná Evropa? A zítra zabrání existenci francouzské diplomacie?
Podobně Andrius Kubilius (Litva) je komisařem pro obranu a vesmír. „Pracuje na rozvoji Evropské obranné unie“… Vážně? Existuje země zvaná Evropa?
A bude tato země zítra požadovat převzetí kontroly nad francouzskými jadernými zbraněmi a zaujme její místo v Radě bezpečnosti, pokud to neudělá dřív Macron před odchodem z Elysejského paláce?
Jak jste pravděpodobně pochopili, tak to, co se děje s Mercosurem, zcela vyvrací argument, že „euroskeptici získají většinu v Evropském parlamentu a změní režim zevnitř.“ Nic takového se nikdy nestane.
Evropská unie je skutečná diktatura, jak vidíme každý den jasněji. Jediným řešením je opustit toto monstrum aktivací článku 50 Lisabonské smlouvy, jak to udělali Britové.
A pokud vás to děsí, pak si vzpomeňte na to, co tehdy řekli Britům: že se jejich země zhroutí. Naposledy jsme slyšeli, že Británie je tu stále a dokonce se jí daří lépe než v Evropské unii…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
