Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem jeho existence a nejhlubším motivem celé jeho apoštolské práce. Ježíš Kristus může utvářet i náš vlastní život. (Benedikt XVI.)
Kdybych lásku neměl
Pavel (Šavel) byl horlivým zastáncem židovské víry, tak horlivým, že pronásledoval ty, které považoval za odpadlíky - první křesťany. Pak se ale v jeho životě odehrála prudká změna. Na cestě do Damašku ho něco srazilo z koně. Obklopilo ho pronikavé světlo a slyšel jakýsi hlas. Tato událost odstartovala dění, ve kterém se ze Saula stal Pavel – snad nejvýraznější apoštol křesťanských počátků. Neztratil nic ze svého nadšení, ale nikdy se už neuchýlil k násilí.
Býváme velmi ostražití, když někdo podstatně změní své životní preference a směřování. Nemáme rádi ty, kteří takzvaně převlékají kabáty. Je nám to proti mysli, zvlášť když je tato změna motivována osobním prospěchem. U Pavla taková prospěchářská motivace jistě nepůsobila. Po létech mohl pravdivě napsat: „Ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře, byl jsem pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.“
Ne, Pavel nebyl tím, kdo se umí vozit na vlně konjunktury. Na své nové cestě tento muž lidsky dozrál. Dospěl k tomu, co má v životě člověka opravdovou cenu: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Obrácení
Život apoštola Pavla je důkazem toho, že člověk může pravdivě prožít zásadní změnu – obrácení. I když bychom ponechali stranou otázku náboženské víry, může zde pro sebe najít inspiraci každý. Dostat se z vyjetých kolejí, ve kterých ho drží falešné ohledy, nemístný stud, nejrůznější předsudky, ješitná neochota ke smíření nebo blazeovaná myšlenka, že „já mám ve všem jasno“. To vše může být nádherným životním ziskem. Nebojme se proto obrácení!
Pavel byl původně nepřítelem církve, ve které viděl ohrožení věrnosti tradici Božího lidu. Pavel byl v mládí zapřisáhlým nepřítelem nového hnutí založeného jako Kristova církev. Byl jejím nepřítelem, protože v ní viděl ohrožení věrnosti židovské tradici Božího lidu, vedeného vírou v jediného Boha. Izraelité platili tuto věrnost krví mučedníků v čase Makabejských, když římský režim přikazoval všem národům, aby se přizpůsobili jediné římské pohanské kultuře. Mnozí Izraelité až do krve hájili povolání Izraele. Mučedníci zaplatili životem identitu svého lidu, která se vyjadřovala v těchto věcech.
Po setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem, ale Pavel pochopil, že křesťané nejsou zrádci. Naopak. V nové situaci Bůh Izraele skrze Krista rozšířil své povolání na všechny národy a stal se Bohem všech lidí. Věrnost jedinému Bohu se uskutečňovala právě tak, že nebylo už více zapotřebí rozlišovacích znamení v podobě norem a zachovávání zvláštních pravidel, protože všichni byli povoláni, aby ve své různosti byli součástí jediného Božího lidu, „Boží Církve“ v Kristu.
SOUBOJ POKRAČUJE! SEBEOBRANA M.
Daniel Fiala rozšířil naše možnosti sebeobrany nejen proti zvolna vrcholící sezónní chřipce a jejím následkům. Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických .
O tom všem si povídal v dosud posledním rozhovoru s Petrem Hájkem. A přidal autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často téměř zázračné účinky těchto znovuobjevených přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně pomáháme k další svobodné existenci Protiproudu. Tak krásný a hlavně zdravý rok 2026, nepodvolení!
Sledujte zde
Štěpánovy modlitby a odpuštění
Před svým obrácením nebyl Pavel v žádném případě vzdálen Bohu a jeho Zákonu. Naopak, byl pravověrným Židem, až fanaticky věrným předpisům Zákona. Ve světle setkání s Kristem však pochopil, že se tím snažil prosazovat jen sám sebe a svou vlastní spravedlnost a že s celou svou spravedlností žil jenom sám pro sebe. Pochopil, že je zcela nevyhnutelné změnit zaměření svého života. A toto nové zaměření vyjádřil ve slovech: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20).
Na smrt kamenovaný Štěpán „klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těch slovech skonal“ (Sk 7,60). Kamenování přihlížel i Šavel - Pavel, který hlídal pláště vraždících Židů. To, co Štěpána a vlastně i Šavla – Pavla učinilo svatým, je právě odpuštění. Odpuštění je mocná zbraň v rukou křesťanů. Odpuštění je bohatství a služba světu.
„Štěpán se spolehl na sílu lásky a přemohl Šavla i přes jeho kruté řádění, takže ten, který ho na zemi pronásledoval, v nebi se stal jeho přítelem a společníkem. A byla to právě svatá a neúnavná láska, která Štěpána přiměla, aby usiloval získat modlitbou ty, které nebyl sto obrátit domluvou. Tam, kam Štěpán Pavla předešel, protože ho zabily Pavlovy kameny, dostal se i Pavel, protože mu pomohly Štěpánovy modlitby.“
SEBEOBRANA: ZLATO LETÍ, PENÍZE PADAJÍ!
Protiproudní televize uvádí v pořadu Sebeobrana nepodvolených "zlatého chlapce" Roberta Vláška. Ten v rozhovoru s Petrem Hájkem vysvětluje pozadí dramatických dějů ve světě i u nás, protože nakonec všechno souvisí s tím, co máme - a co si nemusíme nechat vzít:
Držme si klobouky, bude to jízda! Zůstane dolar světovou rezervní měnou? Koruna se zatím chová lépe než jiné měny. Zlatý klub je otevřen a prosperuje. A co stříbro? Valí se vlna, které nikdo neunikne. Pojďme se bránit proti okrádání!
Sledujte zde
Důležitou roli v obrácení svatého Pavla sehrál i damašský křesťan Ananiáš, který přijal "nesmyslnou" výzvu Pána a šel k Pavlovi, aby se za něj modlil (Sk 9,10-17).
Výzva pro každého z nás
Pavlův příběh obrácení nám stále znova připomíná, že Bůh i dnes jedná ve své moci a přivádí k obrácení hříšníky i protivníky církve. A máme být připraveni v pozici učedníka Ananiáše (Sk 9,10-17), naslouchat svému Pánu a nechat si otevírat - rozšiřovat své srdce pro ty, ke kterým nás posílá.
Svátek obrácení svatého Pavla může být pro každého z nás i výzvou na naší vlastní cestě obrácení. Na cestě od vlastního aktivismu ke spojení s tím, "který dává sílu" a který může utvářet i náš vlastní život.
Bože, ty sis vyvolil svatého Pavla, aby se stal učitelem národů. Připomínáme si dnes jeho obrácení a prosíme tě: dej, ať jsme i my připraveni plnit tvou vůli a vydávat světu svědectví o tvé pravdě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána.
Poslední z apoštolů
Sám Pavel popisuje své obrácení následovně: Já jsem poslední z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. (1 Kor 15,9-10)
Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.
Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Pořád totéž
Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha. (Gal 1, 11-24). Děkuji Kristu, že mě určil ke své službě (1 Tim 1,12-16).
Listy svatého Pavla jsou základním zdrojem informací o životě prvotní církve a přes staletí měly silný vliv na církevní myšlení. Pavlovy listy jsou v mnohém aplikací evangelia na běžný život. Církev i dnes, tak jako tenkrát, potřebuje apoštoly ochotné obětovat se, svědky a mučedníky, jako byl svatý Pavel.
Zdroj
