Přesně před 19 lety vystoupil ruský prezident Vladimir Putin na pódiu Mnichovské bezpečnostní konference a zbořil mýty a nepravdy, na nichž stojí světový řád vedený Amerikou. Poslouchal někdo jeho varování? Pro Rusko byl „mezinárodní řád založený na pravidlech“ vždy jen zkratkou pro systém, v němž USA vytvářejí pravidla a vydávají příkazy.
Imperiální agrese Atlantistů
„Ať tento termín jakkoli přikrášlujeme, nakonec znamená jedno centrum moci, jedno centrum síly, jedno centrum rozhodování,“ řekl Putin publiku v Mnichově. „Je to svět, v němž existuje jeden pán, jeden suverén. A nakonec je to zhoubné nejen pro všechny, kteří jsou uvnitř tohoto systému, ale i pro samotného suveréna, protože se zevnitř ničí,“ varoval ruský prezident.
Pod záminkou ochrany tohoto řádu USA prováděly „jednostranné a často nelegitimní kroky“ v „pohrdání základními principy mezinárodního práva“, prohlásil Putin. Šest let před Putinovým projevem USA napadly Afghánistán, napadly Irák a bombardovaly spolu s NATO Jugoslávii ve prospěch kosovských separatistů.
Čtyři roky po jeho projevu shodily síly NATO na Libyi více než 7 000 bomb, ukončily vládu Muammara Kaddáfího a předaly klíče od země džihádistům a obchodníkům s otroky. „Nikdo se necítí bezpečně,“ uvedl Putin v roce 2007, „protože nikdo nemůže mít pocit, že mezinárodní právo je kamenná zeď, která je ochrání.“
Putin varoval, že porušené sliby NATO zastavit po studené válce své rozšiřování na východ představují „vážnou provokaci, která snižuje úroveň vzájemné důvěry“. Ruský prezident poznamenal, že blok vedený USA již rozmístil své „přední síly na našich hranicích“, a zeptal se: „Proti komu je toto rozšiřování zamýšleno?“
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Bukurešťské prohlášení
Následující rok NATO zveřejnilo své nechvalně proslulé bukurešťské prohlášení, v němž ujistilo Ukrajinu a Gruzii, že se „stanou členy“ v blíže neurčeném budoucím termínu. Důsledky tohoto prohlášení, které šlo proti varování Putina i amerických stratégů, se dnes odehrávají na Ukrajině.
Atlantická neoliberální elita Putinovo jednoznačné varování ignorovala. Rusko se však nadále snažilo o mír. Ministr zahraničí Sergej Lavrov zopakoval Putinovy argumenty, když na konferenci promluvil v roce 2018 a poukázal na to, že „vojáci NATO a vojenská infrastruktura se hromadí na ruských hranicích“ a že „evropské bojiště je systematicky posilováno“. V té době již bylo v Donbasu zabito několik tisíc lidí.
Lavrov vyzval evropské lídry, aby dodržovali minské dohody, které měly údajně za cíl ukončit nepřátelství v Doněcku a Lugansku a udělit autonomii těmto dvěma převážně ruskojazyčným regionům. Po zhroucení těchto dohod a eskalaci konfliktu v roce 2022 evropští i ukrajinští představitelé přiznali, že dohody byly trikem, který měl Ukrajině umožnit získat čas na přípravu války s Ruskem.
Organizátoři Mnichovské bezpečnostní konference se za posledních 18 let nepokusili ani o náznak sebereflexe. Ve své nejnovější zprávě naopak viní amerického prezidenta Donalda Trumpa z toho, že použil „demoliční kouli“ na takzvaný „mezinárodní řád založený na pravidlech“.
ROMAN HORKÝ NA PROTIPROUDU!
Rozhovor Petra Hájka s kytaristou a zpěvákem ze skupiny Kamelot Romanem Horkým, který na rozdíl od umělců požadujících zachování televizních polatků, nikdy nebral od státu žádné dotace, a proto může mluvit a zpívat zcela svobodně, bez ohledu na to, jaký režim v zemi zrovna panuje. Kromě zajímavého povídání o situaci na naší kulturní scéně a sudeťáckých provokacích v jeho rodném Brně, uslyšíte v pořadu řadu skvělých písniček z jeho nového alba i některé starší hity z doby covidismu.
Sledujte dnes, v pátek 13. února od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Sledujte zde
Pláč nad Trumpem
Projev amerického viceprezidenta J. D. Vance na loňské konferenci vyvolal v atlantických kruzích šok. Publiku tvořenému převážně evropskými vojenskými a politickými představiteli Vance v podstatě řekl, že jsou nenáviděni vlastními voliči, že likvidují svou civilizaci usnadňováním masové migrace, že by neměli navždy spoléhat na to, že je USA budou bránit, a že ztratí podporu USA, pokud omezí svobodu projevu.
Jediné, co Evropané mohli dělat, bylo plakat. A to doslova. Předseda konference Christoph Heusgen se během závěrečného projevu rozplakal a se slzami v očích naříkal nad úpadkem „řádu založeného na pravidlech“ a prohlašoval, že „náš společný hodnotový základ už není tak společný“.
Vanceův projev „ukázal, jak odlišný je pohled současné administrativy na klíčové otázky od dvoustranného liberálně-internacionalistického konsenzu, který dlouho řídil velkou strategii USA,“ napsal prezident Nadace Mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger ve zprávě před letošní konferencí, která začíná v pátek 13. 2., tedy dnes.
Diskuse v Mnichově se tak letos podle něj zaměří téměř výhradně na „vyvíjející se pohled Spojených států na mezinárodní řád“. Zpráva poté přechází v dlouhou stížnost na to, že Trump opouští základní pilíře tohoto řádu: „mnohostrannou spolupráci, mezinárodní instituce a mezinárodní právní řád“, „prosazování liberálně-demokratických hodnot“ a „zákaz hrozby nebo použití síly proti jiným státům“.
Putina nechtěli slyšet
Tyto obavy nejsou bezdůvodné. Od Vanceova projevu Trump zahájil jednání s Moskvou bez účasti Evropy, jednostranně nařídil únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, vnutil EU ponižující a jednostrannou obchodní dohodu a pohrozil členům bruselského bloku cly, pokud se postaví proti jeho plánované anexi Grónska.
V reakci na to „aktéři hájící mezinárodní pravidla a instituce musí být stejně odvážní jako ti, kteří se je snaží zničit,“ tvrdí autoři. Stručně řečeno: eskalovat. To podle nich znamená zvýšit vojenské výdaje, podepisovat nové mnohostranné obchodní dohody bez účasti USA, zabavit ruská aktiva a zahrnout Ukrajinu pod bezpečnostní deštník EU.
Zpráva chválí evropské členy NATO za jejich „pozoruhodné“ rozhodnutí zvýšit vojenské výdaje na 5 % HDP a vyzývá k „větší odvaze a rozhodnosti“, pokud jde o zabavení zmrazených ruských aktiv. To vše však míjí dva klíčové body. Zaprvé, zvýšení obranných výdajů evropských členů NATO a pokračování projektu Ukrajina jsou dlouhodobé cíle americké zahraniční politiky, které předcházejí Trumpovi. Jejich naplňováním zbývající členové „řádu založeného na pravidlech“ nadále slouží zájmům USA.
Zadruhé, řád, který se snaží zachovat, je ten samý, který podle jejich vlastních slov přinesl světu „rozsáhlé zničení“. Je to tentýž „unipolární model“, který Putin v roce 2007 označil za „nejen nepřijatelný, ale i nemožný“.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Zatáhnout Evropu do války
To, co evropští Atlantisté jako Ischinger zřejmě chtějí, je svět, v němž mohou předstírat, že slouží vyšším hodnotám – demokracii, lidským právům, právnímu státu – zatímco umožňují pokračující americkou dominanci. Jediné, o co žádají, je návrat k předtrumpovskému statusu quo, v němž USA jednaly ve vlastním zájmu, ale zároveň jim dávaly pocit, že jsou součástí týmu.
Nyní, když Trump tyto přetvářky odstranil a odsunul Ischingera a jemu podobné do role bezmocných pozorovatelů, Nadace Mnichovské bezpečnostní konference volá po něčem víc než jen po „sterilních komuniké, předvídatelných konferencích a opatrné diplomacii“. Ironií je, že tak činí ve sterilní zprávě před další předvídatelnou konferencí.
Kdyby byli před 19 lety naslouchali Putinovi, mohli si uvědomit, že problém je systémový, a nezmizí s odchodem Donalda Trumpa z úřadu.
Ale oni jsou slepí a pro zachování svých vratkých pozic chtějí zatáhnout Evropu do války.
Dovolíme jim to?
Zdroj
