LEO K.
Nevládní organizace Člověk v tísni, Paměť národa, Díky, že můžem, Evropský kongres Ukrajinců a Milion chvilek pro demokracii pořádají 21. února na Staroměstském náměstí v Praze akci Společně za Ukrajinu, kde vystoupí prezident Petr Pavel, matky Čechů, kteří padli ve válce, filmařka Agnieszka Holland, hokejový olympijský vítěz Dominik Hašek i další osobnosti veřejného života. Shromáždění připomene, že celá Ukrajina čelí již čtyři roky agresi vojsk ruského diktátora Vladimira Putina. Shromáždění začíná v 15 hodin a ukončí ho minuta ticha a vystoupení dětského pěveckého sboru, který zazpívá českou a ukrajinskou hymnu.
Pod touto zprávou, v obvyklé „diskusi,“ byl přspěvek:
Pavla chápu, že se takto angažuje, ale ty matky? Válka jim vzala syny a ony vystoupí na akci za podporu a pokračování toho konfliktu? Všechny matky (české, ukrajinské, ruské .. ), které v té válce přišli o syny, by se měly spojit a společně apelovat a „tlačit“ na politiky aby tu válku zastavili
Byl sice v dalších příspěvcích ukřičen, že je pro ruský troll, ale podle mého mínění je to právě vzácný hlas humanismu a čistého rozumu, který byl zárodkem našeho státu a který byl nesčetnou masou „politiků a politologů“ umlčen.
Petr Pavel, náš současný prezident, na začátku své kariéry, jako každý příslušník ozbrojených sil, přísahal věrnost Ústavě Československé socialistické republiky. Přísahal…a zradil. Omlouvá to tvrzením, že prohlédl, ale slovo prohlédl je jenom synonymum zrady.
A kdo jednou zradil…
A už jednou bychom také měli skončit černobílým narativem (jak je teď v módě říkat), že Ukrajinci jsou andělé a Putin je zplozenec ďábla na zemi. Jsem stařec, a ti – jak známo – vynikají pamětí dějů v jejich mládí, ale nepamatují si, co měli dnes ráno k snídani. Přesto mi připadá, že nemalá část veřejnosti klidně potlačí paměť událostí před deseti, dvaceti lety.
Protože je nepohodlná? Protože by měli co do činění se svým svědomím? To je otázka.
Po rozpadu Sovětského svazu se stala Ukrajina nejbohatším státem z konglomerátu těch, co nabyly samostatnost. Rozlohou, počtem obyvatel a ekonomickým potenciálem se mohla klidně měřit s Francií. Vedle bohatství však zdědila pestře rozrůzněnou národní identitu, která se navenek projevuje jazykem. Od polštiny, maďarštiny, moldavštiny až po ruštinu. A to nemluvím o značné části obyvatel, kteří se dorozumívají suržykem, což je svérázná směs ukrajinštiny a ruštiny. A tak nově samostatný stát v zájmu znovuvzkříšení národní identity zavedl jednotný státní jazyk zákonem a příslušné sankce za jeho porušování.
Narazil na odpor prakticky všude, nejsilnější však ve východních oblastech přiléhajících k Ruské federaci. Hlavně starší lidé poukazovali třeba na Švýcarsko, kde mají hned čtyři úřední jazyky. Proč bychom se měli učit ukrajinsky, když jsme doteď mluvili rusky a navíc tu rusky umějí všichni. V oblasti Doněcka, Luhanska a Chersonu došlo k nepokojům v souvislosti s tím, že oficiální Kyjev nechtěl o jejich případné autonomii slyšet. Když se z nespokojenců (separatistů) vydělili milice a začali přebírat řízení oblastí, Olexandr Turčynov, který dočasně vykonával pravomoci prezidenta Ukrajiny, vyvěsil na stránkách presidenta Ukrajiny text dekretu č. 405/2014 o zahájení protiteroristické operace:
„Uvést v účinnost rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny ze dne 13. dubna 2014 ‚O naléhavých opatřeních k překonání teroristické hrozby a zachování územní celistvosti Ukrajiny.‘ “
Dekret vstoupil v platnost dnem zveřejnění. Vzhledem k tomu, že nepokoje na východuě Ukrajiny v roce 2014 eskalovaly, tak ukrajinský prezident Petro Porošenko dne 20. února 2018 změnil status zóny ATO z protiteroristické operace na
„přijímání opatření k zajištění národní bezpečnosti a obrany a odrazení a odstrašení ozbrojené agrese Ruské federace v Doněcké a Luhanské oblasti.“
To umožnilo namísto ukrajinské bezpečnostní služby SBU převzít kontrolu nad zónami řádné ukrajinské armádě. Proto byla ATO přejmenována na zónu JFO ( Operace společných sil)
Kyjev začal zabíjet vlastní občany těžkými zbraněmi. Ostřelování Doněcka je dlouhodobý a tragický aspekt konfliktu na východní Ukrajině (Donbasu), který začal v roce 2014. Město, ovládané proruskými separatisty, bylo opakovaně terčem dělostřelecké palby, což způsobilo civilní oběti a zničení infrastruktury.
Připojuji 4 snímky, z toho dva jsou stažené z České televize, která v té době ještě nevěděla, na kterou stranu se má přiklonit. Oba zmíněné snímky popisují situaci, kdy Alexander Zacharčenko, aktivní vůdce „opolčenců“ nechal zajaté příslušníky ukrajinské armády pochodovat městem poté, co milice separatistů dobyli trosky mezinárodního letiště Doněck.
Třetí snímek se neodvažuji komentovat a cituji jenom to, co napsal autor Oleh Željabina Něžinskij: „Horlovská Madona.“ Třiadvacetiletá Kristina, která zemřela v létě 2014 spolu se svou desetiměsíční Kirou ve městě Horlivka během ostřelování ukrajinskou armádou z Gradu během tzv. protiteroristické operace (ATO), která trvá už přes rok.
Všude kolem roztrhaná hlína, obrovské díry v obytných budovách, popadané stromy, křik, nadávky, tříštění skla. Ale když jsem tohle viděl, byl jsem prostě ohromen… Kolem 14:00, 27. července, Náměstí hrdinů, Horlivka. A tomu se říká válka?“ Až budou ukrajinští nacisté souzeni – a není pochyb o tom, že budou – stane se fotografie „Horlovské Madony“ jedním z mnoha dokumentů dokumentujících zločiny spáchané banderovci a majdanovci.
Horlovská Madona je symbol. Takových obětí bylo do datu ruské invaze na 14 000. Už slyším: „Ale agrese je násilí, které nemá v mezinárodních vztazích co dělat.“ Neomlouvám agresi, ale snad je třeba podotknout, že už v září 2014 poslal Zacharčenko dopis Putinovi s prosbou, aby Doněckou a Luhanskou oblast přičlenil k Ruské federaci tak, jak to udělal s Krymem. Putin jednal a jednal a prosbě vyhověl
Za 8 let, kdy zahynulo na 14 000 civilistů.
Jak dlouho měl ještě čekat? Až jich zahyne milion? Ještě bych chtěl podotknout, že si vzpomínáme na dobu kdy islamisté bratři Kouachiovi vystříleli redakci satirického časopisu Charlie Hebdo. Evropu to šokovalo, takže přední evropští politici se sjeli do Paříže, kde nahráli na fotografy divadlo
Je susis Charlie Všichni jsme Charlie!
V Doněcku a Luhansku to nebyli islamisté, byly to jejich vlastní, Ukrajinská vláda, která nechala střílet děly a raketomety do městské zástavby. A ještě jedna otázka
kde byl Charlie, když v Oděském domě odborů 2. května 2014 uhořelo 41 lidí?
Čtvrtý snímek dokumentuje požár v Oděském Domě odborů,
který zabil 41 lidí – tolik těl bylo v budově nalezeno poté, co byl požár konečně uhašen, uvedla tisková služba městské rady Oděsy. Ráno 3. května ukrajinské ministerstvo vnitra oznámilo 42 mrtvých. Podle bezpečnostních složek někteří lidé utrpěli otravu oxidem uhelnatým a několik jich zemřelo po skoku z okna. Při střetech bylo zraněno asi 200 lidí, z nichž 25 je v kritickém stavu.
Tolik k tomu narativu – falešnému příběhu o cestě k demokracii, násilně přerušené nevyprovokovanou agresí Putinova Ruska. Věnujme se úvodní zprávě, kde prezident České republiky svojí přítomností, svojí patronací legimitizuje akci nevolených a Bůhví jak financovaných struktur na směrování české politiky. Petr Pavel, když přislíbil účast, se jednoznačně postavil proti ČESKÝM zájmům a proti slovům prezidentské přísahy. Půjde do střetu s vládou. Byl k tomu vychován, jeho profesí je zlikvidovat oponenta. To zdědil po rodiči, to studoval, to se vyučil. A všechno maskoval fešáckým vzhledem. No a že už jednou zradil…
KOSA NOSTRA
The post Vládnou nám NEVLÁDNÍ organizace? first appeared on Pravý prostor .
