D. D. KRAJČA
V posledních letech se nám v digitálním prostředí rozmohl nový, doposud nepopsaný druh, který si pro pracovní účely dovolím nazvat Homo bellator digitalis, válečník domácí. Tento tvor se vyznačuje mimořádnou verbální agresivitou, která však existuje výhradně v bezpečném ekosystému klávesnice, ergonomické židle a stabilního internetového připojení. Jeho přirozeným biotopem je sociální síť, kde dokáže během několika minut vyhlásit ofenzivu, přeskupit armády a symbolicky „natřít“ celé kontinenty, aniž by si při tom rozlil kávu.
Samec tohoto druhu je snadno rozpoznatelný podle specifického rituálu. Nejprve si upraví brýle, poté zaujme zamyšlený výraz a následně publikuje text, v němž odvážně dehumanizuje celé národy, jako by šlo o figurky na šachovnici. Jeho síla spočívá v tom, že mu nehrozí zpětný ráz. Jediný výstřel, který kdy uslyšel, byl zvuk notifikace.
Zvláštností Homo bellator digitalis je jeho schopnost být současně bojovný i naprosto neohrožený, neboť veškeré riziko bylo delegováno na někoho jiného. On sám vede války výhradně ve větách souvětých, s přehledem a lehkostí, která by se rozplynula při prvním kontaktu s realitou. Přesto rád hovoří o odvaze, síle a rozhodnosti, přičemž největší fyzickou zátěží jeho dne zůstává výměna kapsle v kávovaru.
Je to tvor fascinující. Z bezpečí svého salonu dokáže rozdávat morální lekce o tvrdosti, odhodlání a nutnosti „někomu něco natrhnout“, aniž by kdy musel nést skutečný důsledek těchto slov. V jeho světě je válka estetická póza, dramatický odstavec, dobře mířená věta. V reálném světě by však pravděpodobně zjistil, že odvaha se neměří počtem vykřičníků.
A tak jej můžeme pozorovat s jistým pobavením, jako zvláštní exponát moderní doby. Ne proto, že bychom mu přáli střet s realitou, ale proto, že rozdíl mezi pózou a skutečností bývá někdy komický sám o sobě.
A kdybyste to náhodou nevěděli, tento pán je režisér. Ano, skutečně režisér. Člověk divadla, tvůrce scén, emocí a pečlivě vystavěných dramatických oblouků. A přesto se z něj na sociálních sítích stává válečný stratég, který s lehkostí operuje jazykem zákopů a trestných výprav.
Jeho přirozeným prostředím je jeviště, kde se krev vyrábí z barviva a výstřel je zvuková stopa. Tam má konflikt svůj scénář, své světlo a přesně vymezený konec. Realita však není inscenace. Plnou polní nenajdete v kostymérně, samopal není rekvizita a odvaha se nepíše kurzívou mezi dvěma statusy.
Je zvláštní sledovat, jak se člověk zvyklý pracovat s metaforou tak snadno nechá unést estetikou síly. Z bezpečí klávesnice se totiž válčí pohodlně, bez potu, bez tíhy a bez následků. Skutečný svět ale nemá dramaturga, který by po nepovedené scéně zvedl ruku a začal znovu.
Daniel Danndys Krajča, FB
Článek Představujeme nový druh: Homo bellator digitalis se nejdříve objevil na .
