G. SITAŘ
Americký Nejvyšší soud rozhodl v pátek, že dovozní tarify, které prezident uvalil v dubnu loňského roku na řadu zemí, nebyly v souladu se zákonem. Bílý dům rozhodnutí nepřekvapilo a obratem představil záložní plán. Historický kontext a alternativní pohled.
Svět v pohybu aneb co se událo přes víkend za velkou louží s dopadem na celý svět. Odkaz na zdroj informací na konci článku. Hlas lidu je výběr názorů mimo média hlavního proudu.
Okénko do historie
Spojené státy se po svém vzniku v roce 1776 dlouhou dobu spoléhaly na dovozní tarify jako na hlavní zdroj financování státu. Federální daň z příjmu byla uzákoněna až v roce 1913. Přes sto let tvořily tarify většinu příjmů federální kasy a teprve po druhé světové válce klesl jejich podíl pod deset procent.
Po druhé světové válce nabídly USA Evropě pomoc ve formě Marshallova plánu. Jeho součástí byla i nesymetrická tarifní politika. Americké dovozy do Evropy podléhaly dovozním clům, evropské vývozy do USA byly bez tarifů. Pro některé produkty přežila poválečná praxe do až současnosti, například pro automobily.
V rámci předvolební kampaně představil Donald Trump svůj plán, který nazval „Trumpův zákon o vyváženém obchodu”. Jeho klíčovým mottem je pravidlo, že pokud nějaká země uvalí na americké zboží vyšší dovozní cla, než jsou ta americká na stejné zboží dovážené z dané země do USA, dorovná prezident cla na stejnou úroveň.
V dubnu loňského roku podepsal prezident Trump exekutivní příkaz, kterým zvýšil dovozní cla pro řadu zemí. V odůvodnění příkazu uvedl Bílý dům, že celní dohody v rámci mezinárodních organizací nepřinesly kýženou liberalizaci obchodu, který zůstal z pohledu USA značně nevyvážený. Americký trh byl stále pro mnoho zemí „trhem poslední záchrany”, což vedlo k narůstajícím obchodním deficitům USA.
Je to problém?
Pozn. autora: U země, jež vykazuje vysoké deficity zahraničního obchodu, dojde dříve nebo později k oslabení její měny, která zlevní jí vyvážené zboží a naopak zdraží dovozy. To je přirozený mechanismus ke snižování deficitu. Protože americký dolar funguje jako světová rezervní měna, je poptávka po něm určována i dalšími faktory než jen zájmem o americké zboží.
V roce 2003 otiskl časopis Fortune článek legendárního investora Warrena Buffeta, který popisoval, proč je trvalý obchodní deficit problém. Titulek zněl: ”Rostoucí obchodní deficit znamená, že nám vyprodávají zemi pod nohama.” Za vysoké obchodní deficity platí USA tím, že je stále větší procento amerických aktiv vlastněno cizinci. Dolary získané prodejem svého zboží v USA neutrácejí zahraniční firmy za americké zboží, ale za americká aktiva.
Pozn. autora: Zjednodušené řečeno, lidé financují svoji spotřebu zahraničního zboží tím, že každý rok prodají kousek svého pole za domem cizincům.
Warren Buffet uzavírá, že podle elementárních ekonomických zákonů nemohou země ustát vysoké a neustále se zvětšující deficity zahraničního obchodu.
Mimořádná situace
Když prezident Trump v dubnu roku 2025 zvyšoval dovozní cla pro různé výrobky a různé země, využil k tomu mimo jiné zákon z roku 1977, který dává prezidentovi rozsáhlé pravomoci pro regulaci zahraničního obchodu v případě mimořádné situace. Zákon nese název „International Emergency Economic Powers Act” neboli IEEPA. Krátce po jeho schválení jej využil prezident Jimmy Carter v reakci na obsazení americké ambasády v Teheránu po íránské revoluci.
Prezident Trump označil ve svém exekutivním příkazu neustále rostoucí obchodní deficity za mimořádnou situaci, která ohrožuje národní bezpečnost. Text uvádí konkrétní čísla a zdůrazňuje, že nedostatečné výrobní kapacity oslabují schopnost země vyrábět klíčové produkty nezbytné pro zajištění vlastní obranyschopnosti. V případě Číny označil Bílý dům za mimořádnou situaci i její podporu pašování drogy fentanylu na území Spojených států.
Rozhodnutí soudu
Exekutivní příkaz Bílého domu napadla společnost Learning Resources, která vyrábí vzdělávací hračky pro děti. K žalobě se připojila řada dalších firem. Soudní spor doputoval až k Nejvyššímu soudu. Otázka, kterou řešil, je to, zda zákon IEEPA opravňuje prezidenta k uvalení dovozních tarifů.
Nejvyšší soud zveřejnil v pátek své rozhodnutí. Poměrem 6 ku 3 rozhodli soudci, že prezident pro zavedení cel zákon IEEPA využít nemůže.
Kritika
Byť IEEPA dává prezidentovi pravomoc „regulovat dovoz”, uvedl soud ve svém rozhodnutí, že tento text nemůže znamenat, že prezident má možnost uvalit jakákoli cla na jakékoli zboží z jakékoli země. Soudci se odvolali na takzvanou „doktrínu zásadní důležitosti”, podle které si nemůže výkonná moc přisvojovat právo rozhodovat o klíčových záležitostech, pokud jí moc zákonodárná, tedy Kongres, neudělí jasný a přesně definovaný mandát.
Bílý dům rozhodnutí kritizoval jako nekonzistentní, protože podle zákona IEEPA může uvalit kompletní embargo na dovoz zboží, ale nemůže jej zatížit sebemenšími cly. Když může prezident zavést embargo, proč by nemohl uvalit cla, která jsou mírnějším opatřením, je nejčastější argument.
Demokratičtí politici rozhodnutí soudu oslavovali jako omezení moci prezidenta.
Plán B
Tři soudci Nejvyššího soudu publikovali nesouhlasné rozhodnutí, v němž uvádí, že prezident má pravomoc zavést dovozní tarify podle tří dalších zákonů, které konkrétně jmenují. V textu doslova píší:
„Dnešní rozhodnutí nemusí vážným způsobem omezit prezidentovu schopnost zavádět cla v budoucnosti, protože řada dalších zákonů takovou pravomoc dává, i když jejich zavedení může vyžadovat více kroků, které v případě zákona IEEPA pro mimořádné situace nejsou nutné. V podstatě dnes soud rozhodl, že si prezident vybral špatně, když se na uvalení cel rozhodl využít IEEPA místo jiného zákona.”
Okamžitá reakce
O několik hodin později oznámil prezident Trump, že zvyšuje globální dovozní cla v souladu s ustanoveními jiných zákonů.
Ministr financí Scott Bessent v rozhovoru uvedl, že podle interních odhadů je pravomoc daná dalšími zákony dostačující ke stanovení takové výše dovozních tarifů, že přínos do státní pokladny zůstane na zhruba stejné úrovni. Země, které již s USA uzavřely obchodní dohody, je podle jeho názoru dodrží, protože soud potvrdil, že prezident může využít zbraň nejsilnější, a to je totální embargo.
Hlas lidu
Rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovozních tarifech oslabilo nebo dokonce rozbilo argument demokratů, že je Nejvyšší soud „poplatný” prezidentovi.
Negativní stanovisko soudu v případě tarifů je oslabením moci nekontrolované byrokracie, protože je pokračováním trendu několika posledních let, kdy soud opakovaně rozhodl, že vláda nemůže zavádět dalekosáhlé regulace, nemá-li k tomu jasný mandát od parlamentu.
Proto byla zmíněna v odůvodnění soudu „doktrína zásadní důležitosti”. Jeden ze soudců se zeptal právního zástupce Bílého domu, zda jejich interpretace zákona IEEPA znamená, že prezident má právo uvalit 50% dovozní cla na automobily se spalovacím motorem, pokud usoudí, že klimatická změna představuje „mimořádné ohrožení”. Právník Bílého domu přiznal, že by tomu tak bylo.
Soud podle doktríny zásadní důležitosti odmítl přiznat vládě pravomoci pro případ tarifů, ale tím dále oslabil moc byrokracie. Podle některých právních komentátorů je to pozitivní informace pro republikány, kteří museli pouze přihlížet, když úřady za vlády Baracka Obamy bez souhlasu parlamentu prohlásily oxid uhličitý za jedovatý plyn a následně začaly zavádět drastické regulace průmyslu. Pokud by další demokratický prezident chtěl postupovat stejně jako Barack Obama, už to podle aktuální judikatury nebude možné.
Připravovaný plán
Senátor Kennedy situaci popsal takto: Každý, kdo poslouchal argumenty během slyšení loni v listopadu, mohl předpokládat, že soud rozhodne tak, jak rozhodl. Prezident Trump využil pro zavedení tarifů zákona, který je z jeho pohledu nejflexibilnější. Po dobu třinácti měsíců, kdy byly dovozní cla v platnosti, mohl z pozice síly vyjednávat dvojstranné dohody s mnoha zeměmi. Dohody, které byly takto uzavřeny, zrušeny nebudou.
Bílý dům dlouhou dobu naznačoval, že má připravený záložní plán pro případ negativního stanoviska Nejvyššího soudu. Již v sobotu zveřejnil prezident příkaz, kterým zavádí dovozní cla podle zákona „Trade Act”, včetně detailního seznamu výrobků, kterých se nové tarify budou týkat.
Post scriptum
Pozn. autora: Podle dostupných informací je Česká republika významným dovozcem surového železa z Ruska. To není ohrožení národní bezpečnosti?
G. Sitař
Článek Bílý dům versus Nejvyšší soud ve sporu o dovozní cla se nejdříve objevil na .
