S. SPURNÝ
Taková je zkušenost generací minulých . Anonymní texty byly jedinou možností, jak mohli lidé kritizovat tyranské vlády. Proto jsou v USA chráněny řadou rozhodnutí Nejvyššího soudu. Plus příběh Benjamina Fraklina, který publikoval pod pseudonymem tiché vdovy.
Benjamin Franklin byl americký státník, filosof, spisovatel a vynálezce. Patří mezi významné zakladatele Spojených států a podílel se na textu Deklarace nezávislosti. Vydával noviny a v anglosaských zemích, kde ignorují Prokopa Diviše, je považován za vynálezce hromosvodu. Jeho tvář je na každé stodolarové bankovce.
Anonymní dopisy
Svoji novinářskou kariéru začínal Benjamin Franklin ve velmi mladém věku ve vydavatelství svého staršího bratra, který ho ovšem zklamal. Nechtěl totiž ve svých novinách publikovat jeho texty. Mladý Benjamin Franklin se proto uchýlil ke lsti. Jednou za čtrnáct dní podstrčil pod dveře tiskárny svůj text.
Protože pod jeho pravým jménem by mu noviny nic neotiskly, psal svoje dopisy pod ženským pseudonymem „Silence Dogood“ neboli „tichá vykonavatelka dobra“. Silence Dogood měla být vdova středního věku, která ve svých dopisech kritizovala ostrým jazykem tehdejší koloniální poměry. Celkem napsal mladý Benjamin Franklin 14 dopisů, jež se staly velmi populárními, stejně jako jejich domnělá autorka Silence Dogood, která dokonce dostávala nabídky k sňatku.
Moudrost dcerou svobody
Benjamin Franklin byl již od mladého věku zastáncem svobody slova a svůj názor vyjádřil jasně ve svém dopise číslo 8, který je citován nejčastěji. Píše v něm:
„Bez svobody myšlení nemůže existovat moudrost a bez svobody slova neexistuje svoboda, která je právem každého člověka, pokud tím nepoškozuje nebo neomezuje práva druhých. To je jediná kontrola, které by měla podléhat. Je pravda, že lidé by měli o svých vládcích mluvit dobře, pokud si to zaslouží, ale páchat veřejné zlo, aniž by se o tom lidé dozvěděli, je výsadou a štěstím tyranie. Svobodní lidé dokážou svoji svobodu tím, budou volně hlásat svoje názory.“
Catovy dopisy
Benjamin Franklin byl pouze dalším v řadě, který publikoval svoje názory v tehdejší britské kolonii anonymně. Největší vliv na americké kolonisty a jejich odhodlání odtrhnout se od Britské koruny měly eseje zvané Catovy dopisy, které vycházely pravidelně v tehdejších novinách. Psali je dva angličtí novináři pod pseudonymem Cato, což byl významný římský senátor, zastánce republikánských principů a odpůrce diktátora Ceasara. Catovy dopisy kritizovaly korupci britské vlády a obhajovaly svobodu slova a lidského konání.
Listy federalistů
Američané jsou na kritiku anonymních prohlášení citliví, protože takzvané listy federalistů, ve kterých zakladatelé USA seznamovali veřejnost s argumenty pro republikánské uspořádání svého nového státu, vycházely též anonymně. Jejich autoři je publikovali pod společným jménem Publius. Listy federalistů jsou dodnes „klasikou politické vědy, která nebyla dosud překonána ve své hloubce a rozsahu“. Alespoň podle historiků.
Anonym je mocná zbraň
Anonymní prohlášení jsou nedílnou součástí americké historie. Američané je nepovažují je za zbabělost, ale za mocnou zbraň proti tyranským vládám či jinému bezpráví. Anonymní sdělení násobí sílu své myšlenky z jednoho prostého důvodu. Nemá tvář, nemá konkrétní osobu.
V okamžiku, kdy vláda nemůže jít proti konkrétnímu člověku, musí se vyjadřovat pouze k tomu, co je na stole. A to jsou slova a jimi vyjádřená myšlenka. Vláda má těžší úlohu, než kdyby za ní stál konkrétní člověk. Toho je možné napadnout za jeho minulost, pro jeho charakter nebo z mnoha různých důvodů a odvést tak pozornost od toho, co říká.
Dva typy argumentace
Prvním pravidlem obrany před nepohodlnými názory je proto argumentace „ad hominem“ neboli útok na mluvčího. Je to způsob, který adoptovala většina médií hlavního proudu od dob pandemie. Síla argumentu není dána samotným argumentem, ale tím, kdo ho pronáší.
V případě anonymního prohlášení je útok na mluvčího vyloučen. Zbývá argumentovat s vyjádřenou myšlenkou neboli „ad res“.
Benjamin Franklin se vydával za ženu středního věku, angličtí novináři se skrývali ze jménem římského senátora a zakladatelé USA si vybrali literární jméno Publius. Odkazovali se na legendárního římského konzula Publia Valeria Poplicola, který byl jedním ze zakladatelů Římské republiky v 6. století před n.l.
Anonymně, nebo vůbec
Nejvyšší soud se několikrát jednoznačně postavil za právo občanů hovořit anonymně. „Pamflety a letáky byly historickými zbraněmi při obraně svobody. Pronásledované skupiny mohly v minulosti kritizovat tyranské zákony buď anonymně, nebo vůbec,“ napsal soud v jednom rozsudku.
Další argument soudu upozornil na opakované pohrdání lidmi: „Nepodceňujte obyčejného člověka. Lidé jsou dostatečně inteligentní, aby posoudili sdělení od anonymního autora. Oni vidí, že je to anonymní. Posoudí anonymitu stejně jako obsah sdělení, pokud je jim dovoleno si sdělení přečíst, a to jim musí být povoleno. A pak, až to udělají, je na nich, aby se rozhodli, co je odpovědné, co má nějakou hodnotu a co je pravda.“
Snahy vlád o omezení anonymních prohlášení nejsou vedeny starostí o dobro občanů, ale obavou o svoji moc. V případě anonymních prohlášení by totiž musely argumentovat jen a pouze s myšlenkou.
To je poselství minulosti.
Post scriptum
Když dojdou argumenty, je pomluva jedinou zbraní prohrávajícího. Údajně to měl říci Sokrates, ale spíše je to jen anonymní hláška.
Pozn. autora: Zdá se, že nejvýraznějším rysem evropské demokracie je pohrdání obyčejným člověkem. Je v podstatě všudypřítomné a nijak neskrývané.
S.Spurný
Článek Anonymní prohlášení násobí sílu myšlenky. Proto je chtějí zakázat se nejdříve objevil na .
