JEFF MINICK
Muž si zkrátí cestu do práce, projede staveništěm a propíchne si pneumatiku. Takový defekt připišme nevědomosti. Druhý den jede stejnou trasou a znovu píchne. Buď je zapomnětlivý, nebo si libuje v hazardu. Třetí den všechno zopakuje se stejným výsledkem, což z něj dělá hlupáka. Když se stejnou cestou vydá i čtvrtý den, platí známé rčení: „Definice šílenství je dělat pořád dokola totéž a očekávat přitom jiné výsledky.“
Každý, kdo v roce 2026 podporuje komunismus – a zahrnuji sem i jeho marxistického bratrance, demokratický socialismus a všechny ostatní druhy kolektivismu – patří do čtvrté kategorie.
Už více než sto let, počínaje Ruskem, padají země po celém světě za oběť komunismu , ať už prostřednictvím voleb, nebo násilím. Za tu dobu komunismus zabil po celém světě více než 100 milionů mužů, žen a dětí. V jedné zemi za druhou zadupal „život, svobodu a hledání štěstí“, uvrhl celé národy do bídy a zničil dávné tradice, kultury i náboženství.
Po tolika proražených pneumatikách by měl zdravý rozum každému napovědět, že je čas zvolit jinou cestu.
Přesto průzkum Cato Institute–YouGov z května 2025 zjistil, že „62 procent Američanů ve věku 18–29 let uvádí, že má ‚příznivý názor‘ na socialismus, a 34 procent říká totéž o komunismu“. Pohled na socialismus šokuje; pohled na komunismus udeří jako blesk. Nejrevolučnější a nejúspěšnější forma vlády, jaká kdy byla vytvořena – americká republika – je nyní ohrožena mrtvou rukou vyvrácených ideologií.
Proč?
Většina komentátorů ukazuje na školství coby viníka této katastrofy – a oprávněně. Za posledních 50 let naše veřejné školy žalostně selhaly ve výuce amerických dějin. Buď jejich význam v osnovách snižují, nebo, což je ještě horší, z nich dělají nástroj propagandy, když učí studenty pohrdat Amerikou pro její minulé nespravedlnosti, aniž by zmínily, že americké právo a ctnost se je vždy snažily napravovat. Během stejného půlstoletí levice dobyla a nyní ovládá katedry historie na mnoha vysokých školách a univerzitách, jejichž absolventi pracují ve školství, ve vládě i v médiích. Výsledkem je socialistická saturace společnosti.
Protilékem je vyučovat skutečné dějiny Ameriky i kolektivismu. Dvacáté století je učebnicí selhání kolektivismu – od Lenina přes Hitlera až po Castra, od Marxe po Maa. Všichni, kdo známe krvavý a hanebný příběh těchto centralizovaných, shora řízených režimů, bychom měli mladé učit, jak to dobře věděli i naši Otcové zakladatelé, že vláda ze své podstaty lační po moci a kontrole. Bez kontroly hltá majetek i přirozená práva a plodí neschopnost a korupci.
Nemusíme cestovat do zahraničí ani sahat hluboko do minulosti, abychom tuto lekci zneužívání a rozpínavosti učili. S pravomocemi rozšířenými mnohem dál, než co si Otcové zakladatelé dokázali představit, napáchala naše federální vláda a některé vlády jednotlivých států obrovské škody na americkém školství a zdravotnictví. Byrokratická pravidla a dobře míněné regulace nejčastěji dusí inovace, výrobu i průmysl. Kolaps našich hranic, nezvládnutá covidová krize, volební nesrovnalosti a masivní korupce mnoha úřadů – to vše odhaluje nebezpečí přebujelé vlády, která se vymkla kontrole. Jde o učebnicové příklady kolektivismu, které si může prostudovat každý, kdo se z nich chce poučit.
Výuka základů formální logiky na středních školách, jak to dělají některé domácí školy a soukromé akademie, by mohla studenty proti tomuto viru rovněž imunizovat. Logika, rozum a zdravý úsudek jsou tři obranné linie proti kolektivistické ideologii.
Žena reaguje vedle portrétu oběti čistek sovětského diktátora Josifa Stalina u památníku, kde byly oběti pohřbeny v lesích na okraji Petrohradu, Rusko, 30. října 2017. (Olga Maltseva / AFP prostřednictvím Getty Images) Přesto se domnívám, že řady této skupiny mladých socialistů také rozšiřuje další faktor – strach spojený s nezralostí. Přehnaně chráněni rodiči, kteří mají ty nejlepší úmysly, odstřiženi od skutečného světa a skutečné lidské interakce svými telefony a obrazovkami a často proměňováni v oběti terapeutickou kulturou, se mladí obracejí na stát, aby jednal in loco parentis , tedy v roli náhradního rodiče. Znepokojeni svou budoucností a neznalí každodenního světa svobodného podnikání hledají ochranu a vedení v pečovatelském státě a touží po životě bez rizika. Soběstačnost a sebekázeň, tito věrní druzi svobody, je děsí k smrti.
To jsou voliči, kteří posílají do úřadů politiky spojené s organizací Democratic Socialists of America (Demokratičtí socialisté Ameriky), kandidáty jako Alexandria Ocasio-Cortezová a Zohran Mamdani. To jsou voliči, kteří naplňují slova Bena Franklina: „Ti, kdo jsou ochotni vzdát se základní svobody, aby získali trochu dočasného bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí.“
Jen tehdy, budeme-li mladé lidi učit soběstačnosti spolu se skutečnými dějinami Ameriky – včetně jejích chyb, ano, ale především jejích ctností – budou osvobozeni od slibů socialismu, které se až příliš rychle proměňují v okovy.
Zde mi na mysl přichází starý vtip ze Sovětského svazu:
Školák napsal do slohové práce: „Moje kočka právě porodila sedm koťat. Všechna jsou komunisté.“
Následující týden napsal: „Všechna koťata mé kočky jsou kapitalisté.“
Učitel ho požádal, aby změnu vysvětlil: „Minulý týden jsi říkal, že jsou všichni komunisté.“
Chlapec přikývl: „Byli. Ale tento týden otevřeli oči.“
Společnost, nejen její mladší generace, musí dospět a otevřít oči, chce-li se vyhnout dalšímu ničení svobod a selháním kolektivistických politik.
– ete –
The post Zdravý rozum a komunismus nemají nic společného first appeared on Pravý prostor .
