Vídeň již byla symbolicky dobyta a tentokrát k tomu ani mohamedáni nepotřebovali žádná vojska. Naopak, byli vítáni a opečováváni a město jim bylo postupně předáváno dobrovolně a s maximální oddaností.
Dnes se musí hrdinové, kteří kdysi hnali Osmany od Vídně, v hrobech obracet.
A tak jako všude jinde je i ve Vídni patrná výměna obyvatel a islamizace zejména v nejmladší generaci. To se samozřejmě projevuje hlavně na školách, na kterých již stále častěji převládají muslimské děti, které mezi sebou samozřejmě nemluví německy.
Většinou se domlouvají arabštinou nebo turečtinou a děti, které mluví jen německy, se pak stávají „lovnou zvěří.“
Matka z Vídně popisuje deníku heute.at dramatické zážitky své dcery na základní škole ve čtvrti Meidling. Podle matky byla dívka – tehdy chodící do první nebo druhé třídy – ostrakizována a šikanována, protože byla jedinou Rakušankou bez imigrantského původu a mluvila perfektně německy.
„Jako jediná německy mluvící dívka ve třídě a jediná Rakušanka bez imigrantského původu byla šikanována a ponižována,“ vysvětluje Victoria K.
Třída se skládala téměř výhradně z dětí, jejichž znalosti němčiny byly velmi omezené nebo žádné. To vedlo k tomu, že její nyní devítiletá dcera byla ze třídy vyloučena a stala se outsiderkou. „Nikdo se s ní nechtěl kamarádit, protože nemluví jejich jazykem,“ říká matka.
Nešlo ale jen o jazyk; dívka nesměla jíst ani to, co dostala na svačinu. I nošení krátkých šatů si vysloužilo nesouhlasné pohledy a hloupé poznámky. V důsledku toho dcera trvala na nošení dlouhých legín i v horkých dnech.
Navíc pokrok v učení zdaleka nedosáhl očekávání. „Po šesti měsících děti sotva uměly napsat ‚mama‘, ‚mimi‘, ‚im‘, ‚am‘ a ‚um‘,“ hlásí zklamaně Victoria K. Rodiče neměli jinou možnost, než se pokusit naučit svou dceru psát doma.
A škola? Dívala se jinam a nic nedělala. „Co máme dělat? Nemáme šanci,“ reagovala třídní učitelka, když se s touto situací setkala. Rodina nakonec jednala a přepsala své dítě do drahé soukromé školy, kam chodí téměř výhradně rakouské děti.
Popsané podmínky nejsou ojedinělými incidenty; jsou každodenní realitou v některých vídeňských čtvrtích a ve veřejných školách.
Ve školách s vysokým počtem migrantů, jako jsou ty v Meidlingu, Leopoldstadtu, Margaretenu nebo Simmeringu, existují třídy, kde 50, 60, někdy téměř 100 procent dětí téměř vůbec neumí německy.
Těch pár dětí, které německy umí, se stává menšinou – a terčem. A školy nemají zájem nic měnit.
Tato zkušenost z Vídně je dalším důkazem, že k žádné integraci tak ve skutečnosti nedochází.
Je to přesně naopak: původní obyvatelstvo se snaží přizpůsobit dobyvatelům…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
