BENJAMIN KURAS
O cenzuře „nesprávných“ médií prováděné Evropskou unií se toho už hezkých pár řádek napsalo a ještě chvíli bude psát, než bruselský komisariát ty dezinformátory umlčí zcela. Její vylepšování a zdokonalování nemá hranice a překonává lidskou představivost. Už kdekomu povědomé jsou bruselské slogany typu „digitální bezpečnost“, „evropské hodnoty“, „odolnost demokracie“. U té nejlepší z nich – „obrana naší demokracie před dezinformacemi“ – si všímejme toho slůvka „naší“. Nejde přece o nějakou demokracii pro všechny, jen o tu jejich.
O všudypřítomnost informační správnosti usilují zákony jako „Digital Services Act“ a jejich technologické lapáky zvané „Chat Control“ a „Democracy Shield“ lovící ohrožovatele té lepší svobody slova. Viz Muskovu platformu X, od níž EU vymáhá pokutu 120 milionů eur. Nějak si na ty své hračky vydělat musí, z daní Evropanů to už neutáhne.
Méně povšimnutí se dostává dodatečným cenzurním nástrojům, jaké si vydávají některé členské státy pokládající bruselskou cenzuru za nedostatečnou. Tak třeba v Německu ještě přísnější regulaci a případně zákaz médií „oponujících a nepřátelských demokracii“ navrhuje premiér Schleswig-Holsteinska Daniel Günther z (rádoby ještě pravicové) strany CDU. S vysvětlením, že „nezakročí-li se proti excesům, německý politický systém bude za deset let k nepoznání“.
Nový „Zákon transparentnosti politické reklamy“ umožňuje státním agentům vstup do redakcí a digitálních platforem bez soudního příkazu „zkontrolovat pravdivost údajů“. Ministerstvo vnitra navrhuje „Modernizaci federálního policejního zákona“, který by policii dovolil občanům do počítačů a mobilů instalovat software přezdívaný „státní Trojan“, které nahrává šifrované konverzace, kopíruje uložené soubory a sleduje digitální činnost v reálném čase.
Za vyjádření nesprávných názorů on-line bylo už policejně stíháno okolo 3 500 osob. (I když pořád ještě mateřská školka proti britským 12 tisícům). Možnosti mediální propagace byla zbavena berlínská Bibliotéka konzervatismu, která od roku 2012 shromáždila 35 tisíc titulů konzervativních publikací a sloužila jako užitečný referenční zdroj akademikům, politikům a novinářům a pořadatel přednášek a sympozií. Nikdo ji sice nezavírá, ale nebude běžně k nalezení na internetu, neboť byla vyloučena z knihovenské sítě Gemeinsamer Bibliothekesverbund.
Ve Francii se parlamentní levice pokouší prosadit zákaz aplikace „mafrance.app“, která mapuje ekonomickou, politickou a bezpečnostní situaci jednotlivých obcí a okresů Francie: statistiky drogových problémů, krádeží a znásilnění, etnické složení, procenta imigrace, míry islamizace a obecné „défrancisation“ čili „odfrancouzštění“. Sestavené jsou z oficiálních informací převzatých ze státních úřadů. Sledují je statisíce vstupů, včetně třeba realitních agentur.
Dokonce ani pravicová vláda Itálie nedokázala (nebo se neobtěžovala) zastavit cenzurní zásah státního komunikačního regulátora AGCOM proti internetové globální infrastruktuře Cloudflare, s použitím kontrolního systému Piracy Shield. Ten měl podle původního nastavení odhalovat krádeže copyrightu. Jenže jeho algoritmy se rozřádily na všechny strany a od zavedení v roce 2024 zablokovaly 65 tisíc domén. Cloudflare to jeho řádění odskákal s pokutou 14,2 miliony eur (1% roční globální tržby) za to, že „nefiltroval svůj provoz DNS“, třebaže se snažil vysvětlit, že filtrování by narušilo miliardu běžných legálních komunikací.
Na jedné straně cenzura a pokuty, na druhé podpora a granty. Pro ta média správná a oddaná, ochotná a vycvičená kroutit fakta podle bruselského „narativu“. Že Evropská Komise financuje „mocný komplex nevládních organizací a většiny liberálních a levicových médií a takzvaných fact-checkers“ odhalil loni v létě maďarský europoslanec Csaba Dömötör zastupující think-tank poslaneckého klubu Patrioti pro Evropu. Zadáním této sítě je posilovat obraz správnosti a záhodnosti unijní politiky a zároveň degradovat image národně konzervativních stran, hnutí, politiků a médií.
Dömötörův think-tank vytvořil webstránku „ngotransparency.eu“ s databází, která vystopovává, kolik která NGO neziskovka nebo médium od EU dostává. Zjišťuje, že prakticky všechny neziskovky a média propagující politiku EU a atakující národní konzervativce dostávají finanční příspěvky z Bruselu. Obzvlášť nápadné ty příspěvky byly v dobách voleb, eurounijních i národních. Na výplatní pásce EU jsou i řečníci a lobbisté zvaní do europarlamentu prezentovat eurounijní propagandu. Ze zatím ještě nekompletních dat sestavených z oficiálních bruselských informací mu vychází, že od roku 2019 Komise vystavila 37 tisíc smluv v celkové hodnotě 17 miliard eur. Z toho nejmíň 80 milionů ročně jde přímo „správným“ médiím. Která jsou to u nás, by někomu možná stálo za investigativní čmuchání.
Aby se všem těm cenzorům a vymazatelům chybných narativů co nejsnadněji pracovalo, trocha našich peněz odevzdávaných na daních směřuje do výroby špehovacích zařízení. Oněch „státních Trojanů“. Zjišťují to novináři a Ministerstvo spravedlnosti v Itálii, která se zařadila mezi její špičkové světové výrobce, a kde je státní prokurátoři jen v roce 2023 použili na sledování 4 320 občanů. Nepochybně užitečné na teroristy, drogové pašeráky a sexuální násilníky. Na novináře už míň.
Že je to jen příslovečná a celoevropská špička ledovce, na to můžeme vzít jed . Kolik milionů se z kapes daňových poplatníků přispívá na jejich výrobu a kdo všechno a proti komu je používá, se teprve začíná „investigovat“. Kolik se toho nakonec vyinvestiguje, než je budeme mít všichni do mobilů a počítačů nevědomky naládovaný a neinvestigovatelný, asi nedokáže uhádnout nikdo.
DENÍK.TO
The post Eurounijní cenzura, propaganda a špiclování first appeared on Pravý prostor .
