Údajná snaha o prosazení sekularity na školách mnohde přechází v jasnou islamizaci. To je již celkem běžné například v Německu, Francii nebo Švédsku.
Tato poměrně rychlá změna se týká i italských škol, které teprve nedávno zakázaly kříže ve školních třídách. Ty byly v této dříve silně katolické zemi jejich běžnou součástí. A mnohde je již dokonce nemožná i připomínka tradičních svátků jako jsou Vánoce či Velikonoce.
Pokud by šlo o skutečnou odluku vzdělání od církve, dalo by se nad tím mávnout rukou. Vždyť děti by se neměly zatěžovat náboženstvím, ať už jakýmkoli. Nicméně v islamizovaných evropských zemích jde trend údajné sekularizace směrem k propagaci islámu.
Tomu, že se to děje ve Francii, se asi nikdo nediví. Ovšem v Itálii takovou změnu asi očekával jen málokdo.
V italských školách povolili islámské modlitby, ne však křesťanské: chybí reciprocita a islamizace postupuje rychlým tempem, což je patrné zejména o Ramadánu.
Zatímco Itálie stále zpochybňuje své křesťanské kořeny, veřejná škola ve Florencii – tedy ve městě, které symbolizuje renesanci – se rozhodla proměnit učebnu v dočasnou mešitu.
Ve škole Sassetti-Peruzzi na žádost muslimských studentů ředitel Osvaldo Di Cuffa vybral a udělil vyhrazený prostor, kde se muslimští studenti mohou modlit během vyučování.
„Samozřejmě jsem okamžitě souhlasil,“ řekl ředitel tisku a zdůraznil, že letos je tento svatý měsíc ramadán obzvláště srdečný, a že multikulturalismus je již dlouho charakteristickým znakem školy.
Jednoduché, že? Stačí se odvolat na inkluzi, toleranci a multikulturalismus a je zde prostor pro muslimské modlitby. Je škoda, že se právě „sekularita“ italských veřejných škol – ta, která je vychvalována jako nedotknutelný štít – mění v islamizaci.
O několik dní dříve dokonce středolevá většina ve florentské městské radě jednoznačně odmítla návrh na umístění malého krucifixu do učeben městských škol.
Důvod? Je to urážlivé, diskriminační a v rozporu s principem sekularismu. Stejný princip evidentně neplatí, pokud jde o přidělení učebny pro pět denních islámských modliteb. Dvojí metr: pro muslimy jsou školy místy bohoslužeb; pro katolíky je i malý krucifix tabu.
Je to dokonalá ukázka plíživé islamizace, která zaplavuje italské školy. Ještě před několika lety se uplatňoval princip reciprocity: pokud v Saúdské Arábii, Íránu nebo Pákistánu křesťané nemohou ani vystavit krucifix, aniž by riskovali své životy, proč by Italové měli povolovat islámské modlitebny ve třídách?
A pokud už jsou povoleny modlitby muslimům, proč ne křesťanům? Tento princip reciprocity byl hozen do koše. Proč? Protože reciprocita v islámu nepřipadá v úvahu.
Důsledek je vidět všude. V zemích s muslimskou většinou jsou křesťané stále pronásledováni, diskriminováni, zabíjeni nebo nuceni konvertovat.
To je samotná doktrína islámu, která nezná oddělení mezi vírou a mocí a jejímž konečným cílem je podřízenost (islám = podřízenost). Ještě znepokojivější je však to, že tato asymetrie již není zpochybňována, a to ani v dříve silně křesťanské Itálii.
Představte si na chvíli, co by se stalo, kdyby skupina katolických studentů ze Sassetti-Peruzzi požádala o učebnu, kde by se mohly v poledne odříkávat modlitby, jako to Italové ještě poměrně nedávno dělali, když zazvonil kostelní zvon.
Nebo kdyby požadovali místo pro mši svatou na začátku školního roku. Okamžitá reakce by zněla: „Škola je sekulární; bohoslužby se během školních hodin nekonají.“
Je skandální, že u muslimů se modlitba během školních hodin náhle stala spíše „inkluzivní aktivitou“ než „náboženským aktem.“
A tento islamizační trend se netýká jen Florencie. Je celostátní. Stále více italských škol, zejména na severu a ve velkých městech, ustupuje podobným požadavkům: úprava oběda během ramadánu (italské děti musí jíst mimo zraky „hladovějících“ muslimů), modlitební prostory a výjimky ze školních osnov.
Mezitím jsou administrátoři, kteří si dovolí přivést kněze na velikonoční požehnání nebo na dobrovolnou mši na začátku roku, napadáni jako „fundamentalisté“ a jsou kritizováni novinách.
Je to islamizace myslí ještě před islamizací území. Začíná to ve třídách – kde se vzdělává nová generace – a rozšiřuje se to dál na společnost jako celek. Levice, která vládne Florencii stejně jako většině velkých měst, tomu tleská: je to „integrace.“
Ve skutečnosti jde o kulturní transformaci. Je to implicitní uznání, že islám, který nikdy neprošel procesem sekularizace jako křesťanství, s sebou přináší všeobjímající vizi, která se odmítá omezovat na soukromou sféru.
Pro muslimy je islamizace Itálie – kolébky křesťanství – velmi důležitá. A zatím se zdá, že je i úspěšná.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
