S. SPURNÝ
Již před sto lety napsal oceňovaný americký novinář, že se práce novináře změnila na práci kazatele a agitátora, který věří, že osvěta je důležitější než pravda. Neustálý příval zpráv, jejichž cílem je lidi vyděsit, je zase osvědčenou metodou komunistické kombinace agitace a propagandy.
Walter Lippmann byl americký novinář, držitel dvou Pulitzerových cen a autor pamfletu, ve kterém kritizoval činnost novinářů za první světové války. V krátkém díle s názvem „Svoboda a tisk” napsal:
Překlad, zkrácení autor.
Poučování místo reportování
Po vypuknutí války začali editoři věřit, že jejich největší povinností není reportovat, ale poučovat, nepublikovat zprávy, ale zachránit civilizaci. Jako angličtí králové se jmenovali Ochránci víry. Po dobu pěti let neexistovalo ve světě svobodné veřejné mínění. Zdá se, že po podpisu mírové dohody složili Američané slib, že již nikdy nebudou sami myslet. Ta menšina, která je hrdě připravena za Američany myslet, a nejen to, je si jista, že sama ví, jak za ně myslet, přijala teorii, že lidem by mělo být sděleno, co je pro ně dobré.
Práce novináře se tak změnila na práci kazatele, proroka nebo agitátora. Současná teorie americké novinařiny je taková, že pravda musí být obětována, pokud si někdo myslí, že civilizace takovou oběť potřebuje. Věří, že osvěta je důležitější než pravda. Věří tomu hluboce, agresivně a neúnavně. Chlubí se tím.
Ale to není nic jiného než další z řady příkladů doktríny, podle které účel světí prostředky. Lidstvo nikdy nevymyslelo zákeřnější pravidla fungování, než je tato doktrína. Nejdestruktivnější formou nepravdy je faleš a propaganda těch, kteří mají hlásit zprávy. Když si ti, kdo kontrolují stránky novin, přivlastní právo rozhodovat podle svého svědomí, co má být publikováno a za jakým účelem, je demokracie v ohrožení.
Tolik novinář první poloviny minulého století Walter Lippmann.
Agitpropaganda
Koncept „agitpropagandy” se objevil pravděpodobně v Sovětském svazu, který potřeboval přesvědčit široké masy, že bída je bohatství. Její principy jsou univerzálně použitelné a velice účinné v každé společnosti.
Agitpropaganda je součástí politického boje a umně kombinuje agitaci a propagandu, byť agitace hraje klíčovou roli. Cílem není o něčem informovat nebo prezentovat nějaký názor, cílem je vyvolat nějakou silnou emoci. Strach, obavy nebo pohoršení. Pokud lidmi cloumají emoce, ustupuje rozum do pozadí a lidé snáze reagují na dramatické výzvy.
Problém násobený emocí
Prvním krokem je najít nějakou skutečnou nesnáz. Čím je reálnější, tím je vhodnější. Lidé nechtějí války, nelíbí se jim, pokud by nějaká cizí země měla zasahovat do domácích záležitostí, nebo mají opravdové obavy z neznámého viru. Proto je agitace ve spojení s propagandou tak účinná.
V kroku číslo dvě je nutné přidat ke skutečné obavě extrémní emoci. Není možné pochybovat o tom, zda měla Evropa realistický plán při eskalaci sporu s Ruskem, je vhodné to nazvat národní zradou. Několik neznámých příspěvků na sociálních sítí před volbami se stane smrtící hrozbou pro národní suverenitu a osoba, které se nezdá, že by děti měly být při pandemii zavírány doma, je vrahem.
Média v čele
Pro krok tři je nutná součinnost médií a osob ve veřejném prostoru. Jejich úkolem je znemožnit jakoukoli obhajobu jiného názoru za pomoci faktů. Každý, kdo se odváží zlehčit národní zradu, je vyloučen z diskuze, protože se zrádci se nediskutuje. Klást otázky je známkou součinnosti s cizími mocnostmi nebo důkazem, že tazateli jsou životy ostatních lidí lhostejné. Cílem je vyvolat takovou atmosféru, ve které je jediným povoleným příspěvkem do diskuze eskalace vyvolané emoce. Daná osoba již není vrahem, ale bezcitným vrahem. Kdo se ptá na plán ukončení konfliktu na Ukrajině, není zrádcem, ale národu nebezpečným zrádcem, jehož činnost je nutné omezit novými paragrafy.
Pokud se v kroku tři podaří v dostatečné míře zajistit spolupráci médií a „expertů”, je krok čtyři relativně jednoduchý. Vše je nutné opakovat do omrzení. Nejde o vítězství argumentů, těch několik málo zbývajících hlasů umlčí již sami lidé. Opakování je matkou propagandy. Neexistuje zpravodajství, kde by se neobjevila potřebná emoce. Pronikají i do dalších oblastí každodenního života, jako je sport, kultura nebo jiné zcela nesouvisející události. Fakta nejsou důležitá, protože se na ně nikdo neodvažuje ptát. Vše směřuje k předem danému závěru.
Na konci je demoralizace
Proto byla v minulém režimu v každé větší obci takzvaná agitační střediska. Kombinace agitace a propagace je účinná a navíc levná. Není nutné disponovat fakty nebo se pečlivě připravovat na argumenty protistrany. Výraz „bezcitný vrah” nebo „zrádce národa” zasáhne výrazně více lidí než dva odstavce pečlivých argumentů proti zavírání škol nebo pochyby o pokračování zákopového mlýnku na maso.
Pokud je diskuze ve veřejném prostoru vedena po určitou dobu podobným způsobem, dostaví se bonus ve formě demoralizovaných lidí, kteří již nemají odvahu klást ani ty nejlogičtější otázky. Nekladou je, protože by se stali terčem nepříjemné reakce lidí, kterým se podařilo ovládnout veřejný prostor.
Ovládání mas
Tento stav popsal muž, který v Americe naučil korporace vymývat lidem mozky: Edward Bernays. Ve svém díle s názvem „Propaganda” píše:
„Cílená a inteligentní manipulace s názory mas je důležitým prvkem demokratické společnosti. Ti, kdo ovládají tento skrytý mechanismus, tvoří neviditelnou vládu, jež disponuje skutečnou mocí. Jsme ovládáni, naše mysl je formována a myšlenky jsou nám podsouvány lidmi, o kterých jsme většinou nikdy neslyšeli.”
V další knize popisuje Edward Bernays potenciál využití poznatků psychologie k ovládání mas. Jedinec může být totiž ovlivněn skupinou nebo davem, i když není fyzicky přítomen. Dav není nutně shromáždění lidí, je to spíše stav mysli. Pokud se člověk se skupinou identifikuje, jeho mysl a chování bude ovlivňováno trvalým působením skupinové psychologie, byť bude sedět sám doma. Člověk se stane součástí celku a podřizuje svoji ochotu kritického hledání pravdy potřebám udržení soudržnosti skupiny.
Potřeba má kořeny v evolučním vývoji, kdy příslušnost k nějakému kmeni byla nezbytnou podmínkou přežití. Dávná instinktivní potřeba někam patřit ve většině lidských bytostí stále přežívá. Je důsledkem pocitu zvýšené vlastní důležitosti, který získávají jedinci identifikací se silnou skupinou.
Takhle to viděl Edward Bernays, který pracoval například pro tabákové firmy a jeho nejslavnějším projektem byla kampaň zaměřená na ženy na počátku minulého století.
Post scriptum
Pozn. autora:
Agitpropaganda sovětského stylu je levná a účinná, ale přesto není těžké ji porazit. Prvním předpokladem je svoboda názoru, kterou jsou sami lidé odhodláni bránit před šarlatány demokracie. Stačí se donekonečna ptát, jakou kvalifikaci mají lidé, kteří by chtěli rozhodovat o tom, co si druhý může přečíst? A upozorňovat, jak neuvěřitelně urážlivým faktem je stav, kdy nějaký občan říká tomu druhému, že si něco nemůže přečíst, protože on se na to podíval a dospěl k závěru, že by to jeho soused nepochopil.
Druhou podmínkou, kterou není úplně jednoduché splnit, je důsledné stop státním penězům. Proč by měli občané nuceně platit vlastní vymývání mozků, které slouží k jejich snazšímu ovládání? Pokud budou chtít, mohou si vymývání platit dobrovolně u holiče dle svého výběru. Jsou to přeci svobodní lidé, nebo ne?
Celá agitpropaganda se rozpadne na prach v okamžiku, kdy se dostatečné množství lidí odváží klást logické otázky.
S.Spurný
Článek Kombinace agitace a propagandy je mocná zbraň se nejdříve objevil na .
