Předpokládáte, že pokud na výrobku vidíte „Made in EU,“ tak to znamená, že byl vyroben v některé z 27 členských zemí? Zatím by tomu tak mělo být, ale ne dlouho.
Brusel chce postupně tuto značku udělovat i dalším zemím, které se však většinou ani nenachází na evropském kontinentu. Brzy si tak pod značkou „Made in EU“ můžete koupit třeba i výrobek z Maroka.
Průmysl se tedy ubírá stejnou cestou jako zemědělství: cestou velké ekonomické náhrady!
Již brzy bude možné produkt vyrobený tisíce kilometrů daleko, bez našich požadavků na kvalitu, prezentovat se stejnou legitimitou jako produkt z evropských továren.
Co bude označení „Vyrobeno v Evropě“ na neevropských výrobcích znamenat?
Zde jsou klíčové pasáže analýzy , která rozebírá, co bude znamenat další rozšiřování značky „Made in Europe“:
Geografické rozšíření značky
Nejexplicitnější pasáž se týká rozšíření oblasti původu komponent:
„Návrh nařízení stanoví, že výrobky ze třetích zemí, s nimiž EU uzavřela dohody o volném obchodu, jako je Kanada, Maroko nebo Turecko, by mohly být při výpočtu místní přidané hodnoty započítány jako „evropské.“
Mechanismus kumulativního původu
Takto je původní pravidlo technicky obcházeno:
„Tento takzvaný systém ‚kumulativního původu‘ umožní hotovému výrobku získat označení ‚Vyrobeno v EU,‘ i když podstatná část jeho výroby – a výroby komponentů – pochází ze zemí mimo EU, za předpokladu, že tyto země jsou součástí rozšířené partnerské oblasti. “
Dopad na průmyslovou suverenitu
Obětování průmyslu: dojde k dalšímu velkému odlivu evropských podniků mimo EU:
„Toto opatření znamená povzbuzení k přesunu evropského průmyslu do zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu a environmentální normy méně přísné, zároveň se však zachovává privilegovaný přístup na evropský trh pod falešnou záminkou.“
Přímá konkurence
Nebezpečí pro výrobce sídlící výhradně v Evropě:
„Evropský výrobce se ocitne v přímé konkurenci s ‚evropskými‘ výrobky, které ve skutečnosti byly vyrobeny v Maroku nebo Turecku za mnohem nižší výrobní náklady.“
Podobnost se zemědělským modelem
Analýza potvrzuje paralelu se zemědělským sektorem:
„Stejně jako dohody o volném obchodu, které oslabily evropské zemědělství tím, že otevřely stavidla jihoamerickým produktům z Mercosuru, také tato dohoda upřednostňuje globální obchodní toky na úkor ochrany regionálních produktů.“
Stručně řečeno:
Připravované nařízení nejen usnadňuje obchod, ale také nově definuje, co představuje „evropský“ produkt . EU upřednostňuje „kumulativní původ“ (včetně třetích zemí) spíše než „preferenční výrobu“ (omezenou na 27 členských států).
Jde tedy o další způsob, jak dále likvidovat evropský průmysl. Žádná z těchto zemí v rámci dohod – vyjma Kanady – nemá Green Deal, regulace CO2, ESG a další omezení, která činí zboží konkurenceneschopným.
Nezapomínejme také, že ke zmíněným 4 zemím – Kanadě, Japonsku, Turecku a Maroku – mohou brzy přibýt další. Třeba právě země Mercosuru či Indie, s nimiž EU teprve nedávno uzavřela obchodní dohody.
Nebo Ukrajina, jejíž mnohdy závadné zboží se nám EU snaží dlouhodobě vnutit. Časem může značku „EU “ nést třeba celá Afrika.
Lze očekávat, že mnoho evropských výrobců začne své podniky stěhovat do zemí, kde mají nejen levnější pracovní sílu, ale i energie. A samozřejmě kde nejsou pod bezpočtem bruselských regulací, které již nyní evropský průmysl spolehlivě ničí.
Tyto výrobky však budou mít „papírově“ i nadále evropský původ…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
