V předchozích dílech jsme si ukázali, jak pruský systém vznikl, jak z nás udělal nesamostatné prosebníky a jak si skrze domácí úkoly arogantně vyvlastnil náš rodinný čas. Nyní má tedy státní systém dítě zavřené v lavici, unavené a izolované od reálného světa. Zbývá už jen jediná věc. Jak u tohoto malého občana spolehlivě změřit a vynutit absolutní poslušnost? Jak zajistit, aby dělal i to, co nedává žádný smysl? Systém na to má geniální nástroj. Ultimátní zbraň hromadného ničení vnitřní motivace, která se tváří jako „objektivní pedagogická zpětná vazba“. Ano, mluvíme o klasickém známkování. O systému biče a cukru, který z […]
