JIŘÍ JURČÁK
Nastal čas přehodnocení nesprávně předkládané historie. Minulý víkend proběhlo výročí okupace ČSR nacistickými hordami. Po předchozích událostech v Mnichově. Mrtvých a umučených statisíce, škod materiálních nepočítaně. Ale… !!!
… je třeba se na to podívat tím správným pohledem a objektivníma očima. Zvlášť, když je dnes trendem „odpracovávání si“ hříchů minulosti, což naši přátelé nejvěrnější samozřejmě už dávno splnili měrou vrchovatou. Obzvláště pak po naší Velké sametové kapitalistické revoluci v roce 1989. Kdy se rozebíral… pardon, privatizoval státní majetek nevalné ceny, který po sobě zanechal nenáviděný socialistický režim, zbídačující české občany více než padesát let. Ono toho zas až tak moc nezbylo, že ano. Socialismus prohospodařil kde co a tak nám zbyl prakticky pouze vzduch a voda. Vodu si převzali Frantíci, kteří nám ji teď výhodně, za levný peníz, prodávají dobrovolně do našich domácností a přibrali k tomu i kanalizace. Do které pak, i s její pomocí, můžeme spláchnout nejen to nejlepší a nejvoňavější, co v nás zbylo po konzumaci toho nejlepšího z přátelských hypersuper. Samozřejmě opět za nevelký peníz a naprosto výhodně. Trošku to sice připomíná monopol, občas se vyskytnou pochybnosti o vyděračských smlouvách s místními dodavateli. Nicméně každý správný vlastenec a Evropan ví, že to jsou jen lži a zkreslené představy věčných rýpalů a kritiků západních hodnot, přisluhovačů Kremlu a absolventů vysoké školy života. Pravda o vodě je jistě úplně někde jinde, než tady: Odkaz
Naštěstí máme doposud alespoň ten vzduch stále zdarma. Sice si za to poněkud připlatíme prostřednictvím emisních povolenek na kdeco, ale kdo by se neuskromnil a nepřiplatil si za to, aby se mohl svobodně nadechnout. Někdy stačí obléci druhý svetr, někdy přesednout z auta na bicykl. Ovšem nejen vzduchu a vody nám je k životu třeba. I chlebem vezdejším nás naši přátelé ze západní Evropy rádi výhodně nasytí. A přitom kvůli tomu divže nepřijdou na buben. Jak nás o tom každou chvíli přesvědčuje milý pan Prouza, který nás na obrazovkách obšťastňuje svým neodolatelným úsměvem, z kterého plynou jen samé pravdivé a nezpochybnitelnými argumenty.
Samozřejmě, mohli bychom pokračovat třeba tím, jak nám naši západní přátelé vypomáhají s cenou elektřiny, plynu, či pohonných hmot. Navíc nás přitom ochránili, abychom se neušpinili levnou a nekvalitní ropou či plynem z nenáviděného Russka a zachovali si tak vysoký morální a hodnotový kredit.
Mezi námi, proč si ty nešťastné události vlastně každoročně připomínat? Pro těch dávno zapomenutých pár stovek tisíc mrtvých, mučených, vězněných a zbídačených českých občanů? Proč neustále připomínat historii, kterou, nevím proč, někteří poťouchlí občané nazývali nejtemnějším obdobím naší historie?!! Když si to naši němečtí a západoevropští přátelé odpracovávají dnes a denně už několik desítek let! Je třeba připomínat především okupace zásadnější! Okupace ze strany vojsk sovětských – tedy především těch rusských a z ostatních kmenů asijských stepí. V osmašedesátém ale tím SPRÁVNÝM způsobem i tu v čtyřicátém pátém! Zlí jazykové uvádějí i občany Ukrajiny. Ale každý správný historik přece ví, že tito byli k účasti v okupačním vojsku donuceni za pomoci násilí, či lživého ideologického útoku! Je třeba spíše zvýraznit zapomenutých hrdinů Bandery či Šuchevyče! Proč nevyměnit Žukova za Vlasova? Ti přece zanechali mnohem významnější historickou stopu, než několik donucených, nebo zmanipulovaných občanů země, která byla vždy tou nejdemokratičtější, nejtransparentnější a nejvíce vzkvétající zemí na východ, dříve od Československých, nyní od českých, hranic!
Myslím, že by konečně bylo třeba přehodnotit správným způsobem i historii a okolnosti událostí, které měly souvislost s výročím, které jsem zmínil v úvodu. Protože každá doba měla své horší, ale i skvélé stránky. Proč tedy nevyzvednout i přednosti té doby. Jako byl hospodářský vzestup, obohacování německou kulturou, zlepšením znalostí jednoho ze světových jazyků, či rekreace dělnické třídy v lázeňských městech?! Proč neustále vnucovat lidem nějakou „okupaci“ a nevrátit se k názvům výstižnějším? Proč nesáhnout po názvu, který se vlastně historicky osvědčil i dříve? Komu, proboha, múže dnes vadit mnohem výstižnější název Protektorát?! A proč nenahradit tehdejší, často zavádějící název „KOLABORANT“ a „KOLABORACE“, pěkným a výstižnějším českým výrazem, spolupráce a spolupracovníci?! Mnohé by se tím vyřešilo a byla by tu konečně příležitost zrušit všechny ty hanebné Benešovy dekrety, vrátit majetek nejen šlechtě, která vždy tak hrozně trpěla, ale i našim přátelům ze Sudetoněmeckého landsmančaftu. Možná by nám pak odpustili všechna ta příkoří a bezpráví, kterých jsme se na nich historicky dopustili. A na nadcházejícím sjezdu, v jednom z jejich nejmilejších, sudetoněmeckých měst in Mören, přijmout jejich přátelsky nastavenou ruku i na státní úrovni!
Odkaz
Jiří Jurčák
Článek Jak si naši západoevropští přátelé, svoji zradu a okupaci, odpracovali se nejdříve objevil na .
