FB
Včera jsem usoudila, že mýmu životu chybí trocha adreanlinu. Ne, nechtěla jsem skákat z mostu, ani lízat kliku na infekčním. Udělala jsem něco daleko horšího: vyrazila jsem na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii.
Ale bacha, nebyla to standardní návštěva. Já jsem tam nešla s transparentem, ani jsem neměla v plánu dojemně tleskat, když nějakej herec na pódiu začne mluvit o tom, jak „umírá ústavnost“. Šla jsem tam s jasným, krystalicky čistým a absolutně sebevražedným záměrem: říct jim přímo do ksichtu, že si myslím, že celá tahle jejich akce je trapná, zbytečná a já s nima hluboce, ale fakt hluboce nesouhlasím.
Představte si to, dav tisíců nažhavených lidí, co se cejtí jako hrdinové, protože si koupili odznáček, a uprostřed nich já. Černá ovce. Vyvrhel. Kacíř v chrámu svatýho Klostermanna.
Anatomie nenávisti aneb Když láska zvítězí (jen nad těma, co souhlasí)
Jakmile jsem si stoupla do davu a začala tuhle svou kacířskou myšlenku ventilovat, začala ta pravá show. Nebyla to diskuze, byla to zoologická zahrada.
Tady máte podrobnej rozbor toho, co se děje, když do hnízda pravdoláskařů píchneš fakáčem.
1. Typ: Zmrzlej Intelektuál (Pán s plátěnou taškou a brýlemi)
Reakce: Na vteřinu mu ztuhla čelist, jako by právě spolkl celou kostku másla. Nasadil výraz „trpícího spasitele“, zhluboka si povzdechl, jako by na něj právě dolehla váha celého světa, a začal mě poučovat. „Vy jste ale hrozně zmanipulovaná, mladá paní,“ procedil mezi zuby. „Měla byste si přečíst víc knížek. Tady, v téhle knize, je to jasně vysvětleno…“
Moje reakce: „Kámo, já ty tvoje knížky četla. A proto vím, že jsi jenom snob, co se snaží vypadat chytře.“
Výsledek: Pán se urazil a začal na mě demonstrativně mávat transparentem tak blízko obličeje, že jsem mu ho málem sežrala.
2. Typ: Agresivní Sluníčkářka (Holka s dredama a nápisem „Love Wins“)
Reakce: Ta se na mě podívala, jako by viděla samotnýho Satana v teplácích. „Co tu děláš, ty fašistko?!“ zařvala na mě tak nahlas, že se otočilo asi padesát lidí. „Tady je to prostor pro lásku a respekt! Tady tvůj hejt nemá co dělat!“
Moje reakce: „Láska a respekt? A proto na mě ječíš jako hysterická kráva? Trochu pokrytecký, ne?“
Výsledek: Začala mě obviňovat z toho, že jsem placená ruskou propagandou a že nemám srdce. Taky mi doporučila, abych se šla zabít, protože jsem zrůda. Evidentně ta její láska končí přesně tam, kde začíná můj názor.
3. Typ: Kolektivní Fuj (Důchodkyně v baretu s plackou)
Reakce: Paní se ke mně otočila, udělala zvuk, kterej zněl jako kombinace zvracení a pohrdání, a začala na mě prskat: „Fuj! Jak si to dovolujete?! Tady bojujeme za budoucnost našich dětí a vy sem přijdete s těma svýma kecama?! Fuj! Že se nestydíte!“
Moje reakce: „Bojujete za budoucnost tak, že tu křičíte na někoho, kdo má jinej názor? To je skvělej příklad.“
Výsledek: Paní mě začala obviňovat z toho, že jsem komunistka a že chci, aby se vrátily koncentrační tábory. No, to šlo rychle.
4. Typ: Pasivní Agresor (Mladej kluk s mobilem, co to všechno točil)
Reakce: Ten se na mě díval, jako by viděl exemplář v zoo. Začal mě točit a komentovat to: „Tady máme jednu, co s náma nesouhlasí. Je to fakt smutný, jak jsou lidi zmanipulovaný. Vyjádřila jsi svůj názor, no to je skvělý, ale teď už táhni, ty nulo.“
Moje reakce: „Kámo, jediná nula jsi tu ty, když nemáš na víc, než mě natáčet a urážet.“
Verdikt: Demokracie ano, ale jen pro ty, co drží hubu a krok
Když jsem odcházela, měla jsem pocit, že jsem právě přežila test odolnosti . Byla jsem politá biopivem, měla jsem na hlavě pár flusanců a v uších mi zvonily urážky.
Tihle lidi bojujou za demokracii, ale jakmile jim tu demokracii fakt ukážeš a řekneš, že s nima nesouhlasíš, tak se zhroutí jako domeček z karet. Místo debaty jsem dostala jen elitářský pohledy, pasivně-agresivní kecy a pár doporučení, do jaký prdele mám jít.
Takže jo, demonstrace byla skvělá. Dozvěděla jsem se o sobě, že jsem fašistka, komunistka, rasistka, dezolát a idiot. A to jen proto, že jsem si dovolila říct, že se mi nelíbí jejich program.
Příště si tam asi vezmu megafon a tričko s nápisem „Mám vás všechny na párku“, aby to mělo ty správný grády.
Protože vidět ten jejich šokovanej výraz, když narazí na realitu, je lepší než vyhrát ve sportce. A když mi někdo bude chtít vyčítat moji vulgárnost, tak mu rovnou řeknu, ať si jde stěžovat ke stánku s biopivem.
FB
The post Operace Chvilkaři: Jak jsem si šla nechat vynadat do fašistek na Letnou first appeared on Pravý prostor .
