VERONIKA BLAŽKOVÁ
Sledujete někdy ty „vyladěné“ debaty politiků ze STAN? Je to jako přes kopírák. Ten jejich rétorický styl není náhoda, ale tvrdý dril. Možná jste slyšeli třeba o Aspen Institutu a podobných líhních, kde se budoucí „elity“ učí, jak ovládat prostor a emoce diváků.
V čem spočívá jejich taktika?
Není to o faktech, ale o psychologii!
Všimněte si těch vzorců:
Arogantní úsměvy a vrtění hlavou: Když mluví oponent, nasadí výraz „páni, co to ten chudák povídá“. Je to podprahový signál divákovi, že protistrana je nekompetentní, aniž by museli říct jediné slovo.
„Chytré“ mluvení o ničem: Používají složitou terminologii a vznešené fráze o hodnotách, aby vytvořili dojem odbornosti. Přitom často jen maskují prázdnotu nebo ohýbají pravdu.
Útěk od tématu (Whataboutismus): Jakmile dojde na nepříjemné otázky, okamžitě stočí řeč jinam nebo začnou zesměšňovat tazatele.
Od Dozimetru k popularitě?
Nejhorší na tom je, že to funguje. I po obřích skandálech typu Dozimetr, které by jinde znamenaly politickou smrt, tihle lidé dál rostou v průzkumech. Proč? Protože velká část voličů se nechá opít tím „profesionálním“ vystupováním.
Stačí se tvářit dostatečně sebejistě, mluvit klidným hlasem a lidé zapomenou na to, co se skutečně dělo.
Je to čistá manipulace s cílem přitáhnout pozornost a vyvolat dojem, že jsou „ti slušní a vzdělaní“ . Ale nenechme se mýlit – za tím naučeným retušováním reality se skrývá pořád ta stejná mocenská hra.
FB
The post Školení manipulace: Proč jim to lidi pořád baští? first appeared on Pravý prostor .
