D. TOLAR
To je zásada, kterou si ve svých vzpomínkách poznamenal římský císař Marcus Aurelius. Na víkendovém setkání konzervativních politiků v Maďarsku ji připomněl argentinský prezident Javier Milei a popsal, jak se z ní poučili v jeho zemi.
CPAC je zkratka pro „Conservative Political Action Conference” neboli každoroční setkání konzervativních aktivistů a politiků v USA. První setkání se uskutečnilo v roce 1974.
Postupem času se konference CPAC začaly konat i v Evropě a ta poslední proběhla o víkendu v Budapešti. Jedním z řečníků byl i argentinský prezident Javier Milei. Během svého projevu řekl:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
První je morálka
Dnes budu hovořit o základním principu vedení země, kterým se řídí naše vláda. Přestože jej uplatňujeme od prvního momentu, teprve nedávno jsme jej formulovali do slov. Mluvím o morálce jako o státní politice. Jedná se o metodiku rozhodování, která je založena na neměnném pořadí priorit.
Při každém rozhodnutí, které vláda přijímá, je nutné zohlednit tři proměnné. První z nich je morální hledisko. Je dané rozhodnutí eticky správné? Jak to shrnul Marcus Aurelius ve svém díle „Hovory k sobě”: Pokud to není správné, nedělej to, pokud to není pravda, neříkej to.
Druhou proměnnou je otázka, zda je navrhované opatření ekonomicky efektivní. To znamená, zda generuje prosperitu. Konečně na třetím místě je otázka politického užitku. V pořadí priorit je na posledním místě. Je dané opatření pro politika, který o něm rozhoduje, osobně výhodné, nebo ne?
Nejúčinnější systém
Pro nás, kteří uvažujeme dlouhodobě místo krátkodobého rozhodování podle termínů voleb, je takové pořadí jasné a samozřejmé. To, co je morálně správné, tedy obrana práva na život, svobodu a soukromý majetek, je vždy na prvním místě. Politický kalkul je bez výjimky na místě posledním.
Tento rámec funguje jako jediná morální platforma, která byla dosud vytvořena, na níž může přirozeně vzniknout kapitalismus svobodných firem. Nejúčinnější systém na generování bohatství. Právě ekonomický růst přináší politický užitek, protože každý politik, za jehož vlády se lidem daří, z toho vytěží politický prospěch. V Argentině jsme posledních 100 let dělali pravý opak.
Slušní komunisté?
Proto nazýváme komunisty politiky, kteří chtějí v západních zemích kráčet stejnou cestou. Komunisty jsou i ti, kteří se chovají slušně. Slušní socialisté, kteří se obklopují slušnými lidmi, ale na konci prosazují politiku, která ničí národy. I když se snaží distancovat od opakovaných neúspěšných pokusů a nazývají se socialisty, sdílejí stejné principy. My jsme zvolili opačnou cestu. Snížili jsme veřejné výdaje o 30 % za jeden měsíc, přestože nám říkali, že to nebude možné provést ani za celé funkční období.
Evropa uplatňuje naopak podobný rozhodovací model, jako tomu bylo kdysi v Argentině, byť v jiném tempu. Ve jménu soucitu útočí na soukromý majetek, ve jménu rovnosti zničila princip zásluhovosti a ve jménu prázdného globalismu předala suverenitu svých národů byrokratům, které nikdo nevolil.
Pokaždé, když Evropa učinila špatné rozhodnutí, učinila tak s ušlechtilým důvodem. To je ten trik. Nedělají to ze soucitu, dělají to, protože se jim to hodí a skryjí to za humanitární vlajku, aby se nikdo neodvážil to zpochybnit.
Ekonomika jako dort
Podívejte se například na hospodářskou politiku a imigraci. V Evropě se chlubí tím, že se „starají o lidi”. Ekonomiku vnímají jako dort. Soustředí se na to, kdo dostane jaký kousek, místo toho, aby podporovali upečení většího dortu. Přidáme-li k tomu otázku imigrace, která bez rozdílu zvyšuje počet žadatelů o kousek dortu, aniž by po nich někdo chtěl podíl na jeho pečení, končí to podvodem na lidech, kteří tolik let platili daně. Za své daně dostávají systém, který míří ke kolapsu.
V důsledku svého jednání se Evropa ocitla bez ekonomického růstu a dnes je již zřejmé, že její představitelé přišli o politickou důvěryhodnost. Nic překvapivého. Ayn Rand řekla: Můžeme ignorovat realitu, ale nikdy nemůžeme ignorovat důsledky ignorování reality.
Prosperita je otázkou volby
Tady chci říci něco, co je zřejmé, ale co politika úmyslně zastírá: Myšlenky mají reálné důsledky na životy lidí. Když si společnost zvolí svobodu, věci se zlepší, to vidíme v Argentině. Není to otázka štěstí, není to otázka přírodních zdrojů, ani historie nebo geografie, je to otázka rozhodnutí. Národy, které se hlásí ke svobodě, soukromému vlastnictví a morálním hodnotám západní civilizace, se rozvíjejí. Ty, co se od nich odvracejí, vždy upadají. Bez jediné výjimky.
Dnes jsme svědky změny světového řádu a způsob, jakým se zapojíme do tohoto nového světa, určí osud našich národů. Doba globální spolupráce bez morálních pravidel skončila. Doba globálních byrokratů končí.
Evropa nemusí nic vynalézat, potřebuje najít sebe sama, vrátit se ke svým kořenům, obnovit důvěru ve svou historii a opustit neustálý pocit viny.
Chtěl bych přidat větu z Vergiliova eposu Aeneis: Nikdy se zlu nepoddávej, ale bojuj proti němu s ještě větší silou.
Ať žije svoboda, kurva!
Tolik Javier Milei o víkendu.
D. Tolar
Článek Pokud to není správné, nedělej to, pokud to není pravda, neříkej to! se nejdříve objevil na .
