LIBOR ČÍHAL
V Evropě by se mělo jednou za čas hlasovat o médiích a mediálních manipulátorech a pak teprve by měly smysl volby do zastupitelských orgánů. Popř. vymyslet nějaký mechanismus, který by média pročistil. V české mediální interpretaci prohrála Meloniová referendum o reformě justice, protože prý chtěla zlikvidovat soudní nezávislost, média, která s tím přišla, by měla za trest na pár měsíců vypadnout z éteru. Pár miliardářských hňupů, kterým média patří, by zkrachovalo, ale ustavila by se tu vysoká mediální kvalita s netušenými důsledky. To co česká média vydávala za útok na nezávislost soudů, je zakotveno v soudních systémech v USA, Kanadě, Austrálii, Francii, Španělsku, Indii a jinde.
V Itálii mají soudy a prokurátoři status nedotknutelného svaté grálu, pár soudců, kteří s nasazením života bojovali s mafií, dodalo soudní a prokurátorské mašině svatou auru. Tato mašina operací Mani pulite zlikvidovala v devadesátých letech celou italskou politiku a nejkvalitnější politiky, pouze komunistům se vyhnula, i když byli zkorumpovaní stejně jako ostatní. Bývalý komunisté dnes přejmenovaní na Partito Demokratico v koalici se soudní mašinou ovládají Itálii. Parlament před dvěma lety nadpoloviční většinou schválil vládou navrhovanou justiční reformu, ale nenašla se potřebná třípětinová většina a pak vstupuje do hry lidové referendum. A to v neděli návrh soudních reforem odmítlo. Podle předkládaného návrhu mělo dojít k celoživotnímu kariérnímu rozdělení soudců a prokurátorů a místo všemocného nejvyššího orgánu soudnictví CSM (Consiglio Superiore della Magistratura), což je na jedné straně ústavní orgán, ale na druhá straně zájmová organizace soudců, ustavení dvou vrcholných orgánů reprezentující soudce a prokurátory. Zastánci reformy uváděli nesčíslně příkladů, kdy jednota soudců a prokurátorů ve falešné vizi společného usilování o spravedlnost, zničila život nevinným lidem, často lokálním politikům, kteří nepatřili k mainstramové soudně-politické koalici. Soud i v amorální a perfidní Evropské unii aspoň formálně reprezentuje spravedlnost, na druhé straně prokurátor je státním úředníkem. Mix těchto dvou profesí je zárukou deformované spravedlnosti a ovlivňování všeho druhu, jak dobře známe z českých poměrů. Navrhovaná reforma zakotvovala postih soudců za škody v důsledku vadných rozhodnutí a navrhovalo se ustavení nezávislého kárného tribunálu, který by o tom rozhodoval. Dnes o postihu za přestupky soudců rozhoduje komise jejich zájmové organizace. Není jasné, proč by navrhovaná reforma měla znamenat ohrožení soudní nezávislosti, jak melou národ ohlupující česká média. Navrhovaná reforma by zefektivnila fungování justice a povznesla by kvalitu rozhodování. V lidovém referendu reforma neprošla, ovšem to už tak často bývá. Soudci v Neapoli spolu se svými postkomunistickými politickými souputníky oslavovali zamítnutí reformních návrhů zpěvem Bella ciao, bella ciao.., tím se myslí ministerská předsedkyně táhni k čertu.
Dlouhou dobu se v průzkumech většina Italů vylovovala pro přijetí reformních návrhů a možná z těchto důvodů ministerská předsedkyně a její tým poslední týdny neprováděly dostatečně silnou mediální osvětu a vedení propagační kampaně přenechaly unavenému starci ministru spravedlnosti Nordiovi, po němž reforma nese jméno. Důraznější kampaň ministerské předsedkyně by dala jiný výsledek. Veřejná vystoupení ministerské předsedkyně k referendu se nekonala, Meloni se domnívala,, že růst HDP je sám o sobě nejsilnějším proreformním agitátorem. Referenda o technických záležitostech jsou až na Švýcarsko v Evropě ke škodě věci téměř vždy politickým hlasováním o popularitě předkladatelů. Italské referendum bylo hlasováním o Meloniové, a velké procento stoupenců jejích koaličních partnerů z Legy a Forza Italia hlasovalo z těchto důvodů proti návrhu. Tyto dva faktory nejspíš úplně vysvětlí výsledek hlasování a není důvod, aby ministerská předsedkyně abdikovala, jak podsouvá koalice soudní mašiny s levicovým mainstreamem. Průzkumy veřejného mínění okamžitě po oznámení výsledků hlasování ukazují, že se nezměnil poměr sil v politické aréně, vládnoucí pravice dokonce zvedla náskok před levicovou alternativou a vede s 53,2% oproti 46,8%. V Itálii nestačí toto prosté zdůvodnění, komentáře oplývají velkou dávkou nadsázky a komentátor musí prokázat hluboké znalosti sociologických teorií a hledat v nich vysvětlení.
Volební účast na jihu země byla o 10% nižší než na severu, totiž registrovaní voliči často pracují na severu země a neobtěžovali se jet na jih hlasovat. Odhaluje to obrovský italský problém, který Itálie nedokáže řešit od Garibaldiho dob – nestačí politická vůle, aby se překonaly přirozené meze politické a ekonomické reality. Nikdy se ekonomicky vyspělý sever nedokázal sjednotit s jihem, velcí italští ekonomové už v devatenáctém století psali o nemožném projektu jedné měny pro ekonomicky nehomogenní sever a jih, jak asi může dopadnout evropskounijní ekonomika se společnou měnou eurem? Italský jih neprochází obdobím stability, dochází k velkému odlivu etnické populace a masívnímu lidskému přítoku z Afriky, od 2014 sem přišlo milion Afričanů a Arabů. Italský jih odmítl reformní návrhy velkým procentem hlasů a tím zvrátil celostátní výsledek, proti hlasovaly i regiony ovládané pravicí. Na jihu se tradičně soudí, že státní centrum nemá přesvědčivý politický projekt, který by jihu pomohl. Italský jih už stopadesát let nemá žádnou rozumnou vizi své existence a to je jeho hlavním problémem. Jih se přidal ke Garibaldimu a smetl španělské Bourbony, ale nedokáže bez nich žít, táhne dolů dynamický a odlišný sever, na němž parazituje. V této zkamenělé politické vizi hrozí italskému jihu neodvolatelný ortel – nahrazení někým jiným dynamičtějším a tím jsou v jistém smyslu i Afričané. Problém italského jihu je problémem etnika, které nikdy nedospělo. Podobá se to Česku.
Článek Mediální manipulátoři v ČR o referendu v Itálii se nejdříve objevil na .
