NESPOKOJENY
Demonstrace Milionu chvilek na Letné byl jasný vzkaz George Sorose vládě: Jsem stále tady! Umím svolat Majdan, svolám kdykoliv i Letnou. Musíte se mnou počítat. Budete mi posílat peníze i nadále. Jinak uvidíte, čeho jsem schopen. Mlčte a plaťte! Letná odhalila v plné nahotě prohnilost systému , který je zcela poddán zájmům deep state . A je tak robustní, že zasahuje prakticky do všech oblastí lidského života a státní moci.
Vlivová organizace Člověk v Tísni (ČvT) pořádala na Letné největší demonstraci roku, ale možná posledních let. Dělá ji prostřednictvím své dceřinné společnosti Milion chvilek . Tu založila v roce 2017, když konkurzem vybrala Mikuláše Mináře. Poskytla mu i financování. Stejným způsobem, jakým se v korporátech vybírají ředitelé.
Mimochodem, víte kdo seděl ve výběrové komisi? Náš oblíbený „novinář“ Jindřich Šídlo. Ten stejný Šídlo, který dnes o Letné píše komentář na seznamzpravy.cz. Kruh se uzavírá.
Podle organizátorů se dnes na Letné sejdou desetitisíce lidí. Milion chvilek chce akcí upozornit na „nebezpečí eroze demokracie, oligarchizace společnosti a kroky vlády Andreje Babiše (ANO), které k nim podle nich směřují“. Hlavní důvod je ale jeden: vládní zákon FARA, který omezuje vliv a financování „neziskovek“ ze zahraničí. Dotýká se totiž zejména organizátora ČvT. A jak si následně ukážeme, velmi hodně. Spíš fatálně.
Následující řádky bych očekával spíše z některého veřejnoprávního média. Analýzu toho, co se tady děje, kdo co organizuje, a kdo za tím stojí. Aby veřejnost věděla, proč se lidé na Letné schází. Ale není tomu tak. Ticho. Důvod je jednoduchý. I ČT a ČRo patří do řetězce „klientů“ ČvT.
V roce 2003 totiž založili společný podnik v jehož vedení byl Jaromír Štětina a Šimon Pánek. K tomu ale později. Teď pojďme na důvod dnešní Letné: miliardové finance Člověka v Tísni.
ČvT byl založen v roce 1995: Od té doby vysosal ze státních rozpočtů celkem 33 miliard korun. Jeho finance jsou ale z velké části dotovány ze zahraničí. Proto je zákon FARA pro ně fatální.
Struktura příjmů je následující. Zahraniční státní rozpočty činí 13-15 miliard, tedy 40-45%, příjmy z EU (granty) 8-10 miliard, tedy 25-30%, české státní zdroje 3-4 miliardy, 10-12%, veřejné sbírky (ČR) 4-5 miliard, 12-15%. Ostatní 2-3 miliardy, tedy 6-8%.
Je tedy zřejmé, že ze zahraničí pochází 70% příjmů ČvT. Jsou na nich zcela závislí a zahraniční donoři určují jejich činnost a směr. Domácí zdroje jsou pouze podpora zahraničních cílů. Dříve se takovým organizacím říkalo rezidentura zahraničních tajných služeb. Ale jdeme dále.
Od začátku stál za zakladatelem Šimonem Pánkem jeho mentor a rádce George Soros. Celkem Sorosova organizace Open Society Fund vyplatila ČvT přes 70 miliónů korun. Ale tyto částky nebyly podstatné. Ostatně Soros ukončil financování ČvT v roce 2014. Hlavní zdroje totiž začaly chodit přímo od vlády USA a vedení EU.
Jenom USAID vyplatil 4,7 miliardy a různé fondy EU 8 miliard. Forsáž všemu dala válka na Ukrajině. Přes ČvT se financovaly „neziskovky“ na Ukrajině. Podle oficiálních dat jich vznikly stovky, podle neoficiálních tisíce. Ty zajišťují chod země podle pravidel USA a částečně EU. Jinými slovy se starají o to, aby náhodou lidé nezačali myslet na „mír“ nebo na výměnu vedení země, které je plně pod jejich kontrolou. ČvT se zase stará o to, aby z ČR a EU plynul nekonečný proud „pomoci“. Tedy netransparentních dotací, peněz, zbraní a jiných zdrojů. Co se tam s nimi děje je jiný příběh, který rozebereme jindy.
A tím se vracíme k úloze České televize a Českého rozhlasu, veřejnosprávních institucí. Obě média jsou propojena s ČvT nejen organizačně, ale i finančně a personálně. Jak jsme si už řekli, 17. června 2003 byla založena obecně prospěšná společnost Člověk v tísni – společnost při České televizi, o.p.s. Od té doby mezi oběma organizacemi proteklo celkem 500 miliónů korun. Benefiční koncerty ČT 250-300 milionů (2002-2024). Nadační fond ČRo 30-40 milionů (2002-2024) Přímé dotace ČT~10 milionů. Mediální podpora odhadem 100-150 milionů (2002-2024). Peníze nejsou ale to podstatné. Důležitý je vliv na zpravodajství a redakci ČT a ČRo.
ČvT má své lidi v Reportérech ČT. V ČT pravidelně vystupují:
• Daniel Hůle (ČvT) – diskuse na ČRo, ČT24
• Tomáš Vyhnálek (ČvT) – festival Jeden svět, diskuse
• Lenka Filípková (ČvT, programová manažerka Sýrie) – Studio ČT24
• Tomáš Urban (ČvT) – iROZHLAS, diskuse
• Šimon Pánek (ředitel ČvT) – pravidelné rozhovory
• Karel Strachota (ČvT) je členem Divácké rady ČT
Zasaženy jsou i školy. Mediální výchova ve školách: Spolupráce ČvT + ČT na projektech mediální gramotnosti. Reportáže v Událostech ČT, Zapojení: plukovník Otakar Foltýn, generál Michal Koudelka, Cíl: „Žáci se učí oddělit fakta od nepravd, bojovat s dezinformacemi“
ČvT spolupracuje i se soudy, parlamentem, senátem, Nejvyšším soudem, Ústavním soudem. Peníze šly do všech institucí. Jedná se o peníze na analýzy, lobbying, společné komise, semináře, zasahují i do mezinárodního soudu v Haagu. Mimochodem ČvT sbírá důkazy a sestavuje žalobu na Putina. Pracuje pro Evropský soud ve Štrasburku.
Jak vidíte, je tedy zcela nemožné, aby tato média a instituce rozkryla pravdu. Naopak, budou papouškovat jen to, co jim Soros, Pánek a jejich zahraniční donoři nadiktují.
A tím se dostáváme k tomu, co jim diktují a co je vlastně hlavní úkol celého robusního systému. Defacto hlavní cíl, za co lidé dnes na Letné ve skutečnosti demonstrují. Byť to ani trochu netuší.
Elon Musk, když rozkryl systém dotací USAID prohlásil, že celý systém ovládal G. Soros, aby financoval deep state. Ten tak prosazoval svoji agendu na celém světě. Podle Muska šlo o propagandu covid a prodej zdravotnického materiálu pharma lobby. Dále šlo o podporu ozbrojených konfliktů a prodej vojenského materiálu zbrojní lobby. V neposlední řadě šlo o celý green deal a byznys emisních povolenek a celý dotační byznys.
Kruh se uzavírá. Tedy Letná bojuje za vyšší zdanění života prostřednictvím emisních povolenek. Vyšší zdanění života, aby bylo na válku na Ukrajině. Vyšší zdanění, aby bylo na nepotřebné vakcíny. Letná bojuje za vysávání státních rozpočtů ČR, EU a USA ve jménu nadnárodní mafie zvané deep state. Defacto to jsou americké bankovní rodiny.
Dnešní Letná odhaluje v plné nahotě prohnilost systému. Potřebu zásadních strukturálních změn. Změnu médií veřejné služby. Jejich vyvázání z mafiánských struktur deep state. A následné osvobození politického a mocenského systému. Ten je nyní zcela poddán zájmům deep state. Systém je tak robusní, že zasahuje prakticky do všech oblastí lidského života a státní moci.
Natálie Vachatová asi netušila do čeho jde, když ji Babiš jmenoval do funkce koordinátorky zákona FARA. Desítky miliard deep state proti jedné matce tří dětí. Myslíte, že si to ti lidičkové na Letné uvědomují, komu slouží? Komu dělají užitečné idioty? Věřím, že ne. Věřím, že lidská povaha je dobro a tomuhle ztělesnění zla by nikdy tolik lidí nesloužilo.
Je tedy na státu, aby nás ochránil. Zasáhl mocensky. Teď se láme chleba. Babiš, Okamura a Macinka dostali od lidí náboje: 108 poslanců. Ti ať udělají takové zákony, které nás té mafiánské Krakatice nadobro zbaví. A my lidi držme při nich! [ zdroj ]
Name it, shame it
Technika CIA, jak ulhat neulhatelné. Používá se k zostuzení protivníka, dříve než posluchač může vyslechnout podstatu jeho sdělení: „Protože toho lháře přece nebudu poslouchat.“
Detailně tyto praktiky popisují američtí žurnalisté Michael Shellenberger (Public/Substack), Richard K. Betts (profesor Columbia University), Matt Taibbi (investigativní novinář, Substack/Racket News) nebo můj oblíbenec Mike Benz (ředitel Foundation for Freedom Online) a mnoho dalších.
Mám neblahý pocit, že se právě v této situaci ocitám. Považte. V neděli jsem zveřejnil analýzu pozadí Milionu chvilek a Člověka v Tísni (ČvT). Detailní zprávu o jeho financování. O tom, že 70% financí pochází ze zahraničí. Neblaze proslulé USAID, kterou TRUMP pro „megapodvody“ ukončil. Z fondů EU. Že jde o desítky miliard. Že Mikuláš Minář z Milionu chvilek byl vybírán ČvT v konkurzu „na nové politiky občanské společnosti“ v soutěži Hledá se LEADr. Že členem poroty byl i novinář Jindřich Šídlo, který nyní demonstrace komentuje jako „nezávislý novinář“ na ČT. Že mezi ČvT a ČT existuje finanční a byznysové propojení v řádu stovek miliónů korun. Tolik čirá fakta.
Článek převzala redakce denikto.cz a vydala jej. To bylo v pondělí. Okamžitě se rozjel kolotoč urážek, osobního napadání, vyhrožování.
Dnes ráno se mi šéfredaktor Marek Stoniš omluvil s tím, že tlak byl veliký a článek stahuje. Tak a teď si pojďme říci, co je předmětem té zuřivosti a cenzury.
Šídlo tvrdí, že sice v komisi Člověka v Tísni seděl, ale Mináře nevybrali. Jeho projekt Milion chvilek zamítli. Tedy nemůže existovat propojení s ČvT. Zároveň tím ale přiznává, že seděl v komisi ČvT, která Mináře hodnotila. Možná tedy nevybrala. Možná tedy nevybrala oficiálně, ale ČvT s ním pak navázal spolupráci. Neoficiálně. To nikdo neví. Předmětem soutěže nicméně bylo přesně to, co později Minář dělal. Včetně finanční dotace. A ta je netransparentní. Podle Šídla Minář vypadl hned v úvodním kole a tak zřejmě ani neabsolvoval dva vzdělávací víkendy, kde se účastníci učili projektový management, rétoriku, fundraising, PR kampaň, komunikaci s médii. Všechny věci, které později ovládal a někdo ho to musel naučit. Samozřejmě rojí se otázky, jak to skutečně bylo. To jsou legitimní dotazy a novináři by měli hledat odpovědi.
Tak a teď se dostáváme k jádru pudla: Šídlo má fatální střet zájmů, o kterém 99,9% obyvatel ČR neví. Já na tuto skutečnost upozornil. Což je moje práce a profesní povinnost. Jsem novinář. A strhla se mela. Asi si dosadíte sami proč. Šídlo byl totiž hlavní komentátor ČT a seznamzpráv.cz demonstrace Milionu chvilek. Správně by tam měl mít zmínku o střetu zájmů, ale neměl.
Poté se na mne slétl celý roj prakticky všech mainstreamových novinářů, které známe. A teď si položme zásadní otázku: proč bez emocí a transparentně neřeší evidentní střet zájmů nejen Šídla, ale i ČvT? Proč neřeší, že zákon FARA se dotýká především ČvT, který je ze 70% financován ze zahraničí. Proč neudělají podrobnou analýzu a fakta neprověří? Proč je šéf Šimon Pánek častým hostem ČT a ČRo, kde komentuje protivládní demonstrace opět jako „nezávislý komentátor“, ale nikdo nedodá, že se jej zákon FARA přímo dotýká a má fatální střet zájmů? Proč novináři neřeknou, že na transparentním účtu Milionu chvilek absolutně nesedí výdaje na demonstraci s uváděnými příjmy? Proč neřeknou, Mikuláš Minář byl s projektem Milion chvilek účastník výběrka ČvT? Proč nepracují na odhalení těch nesrovnalostí? Já jsme si tu práci dal a nesedí to.
Ostatně posuďte sami:
ČASOVÁ OSA
Říjen 2017 Volby — ANO vyhraje, Babiš jmenován premiérem
17. listopadu 2017 Minář a spolupracovníci na Národní třídě předají Babišovi petici „Chvilka pro Andreje“. Tentýž den ji podle svých slov Minář vymyslel jako reakci na Babišův předvolební dopis voličům.
Na přelomu roku 2017/2018 hlásí do soutěže Člověka v Tísni „Hledá se LEADr.“ s projektem Milion chvilek, Šídlo sedí v porotě, Minář vypadne v prvním kole. Účastníci absolvovali dva vzdělávací víkendy, kde se učili projektový management, rétoriku, fundraising, PR kampaň, komunikaci s médii.
31. ledna 2018 Minář zakládá zapsaný spolek Milion Chvilek. Minář se stane předsedou a přeruší studium.
Únor 2018 spouští transparentní účet.
9. dubna 2018 První demonstrace na Václavském náměstí — „Za slušného premiéra a slušnou vládu.“
Jaro–léto 2019 Série velkých demonstrací za odvolání Benešové a rezignaci Babiše.
16. listopadu 2019 Demonstrace na Letenské pláni, podle organizátorů čtvrt milionu lidí — největší protest od roku 1989.
Ta souvislost mezi soutěží Člověka v tísni, školením, následným získáním financí a úspěšnými demonstracemi je do očí bijící. Žádný novinář si to ale do souvislosti nikdy nedal. Proč? A naopak, místo legitimní diskuse, zuřivé urážky, jednostranná obhajoba Člověka v tísni. Konkrétně se zapojili vedle zmíněného Šídla, Nora Frydrychová (ex ČT), Jan Moláček (Reportéři ČT), Jan Řápek (ČT24), Pavel Šafr (Forum 24), Petr Honzejk (HN) nebo Jan Martinek (novinky.cz)
Já říkám dost! Pojďme diskutovat. Klidně, věcně, bez urážek. Data, argumenty. To je demokracie, to je novinařina. Lidi pravda zajímá. Ne, že ne. A jestli se zjistí, že některý z těch novinářů, co tak zuří, dostává od ČvT peníze, tak je to problém. Ne, že ne. [ zdroj ]
Tak si dáme lekci o transparentnosti!
To si ze všech dělají srandu, nebo co? Fakt si někdo myslí, že jsme úplní blázni? Demonstrace na Letné za 4 129 korun? To jako vážně? To je nějaký kouzelnický trik, nebo co?!
Každý, kdo kdy organizoval jakoukoli akci, ví úplně přesně, jak to chodí. Všichni chtějí peníze dopředu. Pronájmy, technika, pódium, zvuk, doprava, tisk, lidi… nic z toho není zadarmo a už vůbec ne „někdy potom“. Všechno se plánuje, rezervuje, a hlavně platí předem. To je prostě realita.
A teď se podíváme na ten slavný „transparentní účet“ Milionů chvilek.
Období 28. 1. 2026 – 21. 3. 2026.
Výdaje spojené s demonstrací na Letné?
Dva. DVA!
• 1 815 Kč za nějaký potisk plakátu
• 2 314 Kč za autobus
Celkem 4 129 Kč. Čtyři tisíce sto dvacet devět korun. To jako vážně?
Takže se ptám naprosto na rovinu: Kdo tu demonstraci zaplatil? Protože tohle rozhodně nebyla akce za pár drobných. Tohle je velká akce se vším všudy, ne školní besídka na dvorku.
Neustále posloucháme řeči o transparentnosti, o morálce, o tom, jak mají být neziskovky průhledné jak sklo.
A najednou? Ticho po pěšině.
U téhle party to najednou neplatí? To jako vážně?
Je hrozně zajímavé, že kdyby tohle udělal kdokoli jiný, už by se řvalo ze všech stran, že to financuje kdoví kdo – ideálně Rusko, že jo. To by byly titulky, hysterie a ukazování prstem.
Ale tady?
Nic. Klídek. Pohodička.
Takže jak to teda je?
Neplatí to Rusko – fajn. Tak kdo to zaplatil? Protože že by to byla akce za čtyři tisíce, tomu může věřit jen někdo, kdo si dobrovolně vypnul mozek.
Já bych to teda rád věděl. A myslím, že nejsem sám. Odkaz na transparentní účet. [ zdroj ]
Mocenská organizace v pohotovosti nebo spontánní hnutí?
Mně osobně prostě překvapilo, jak profesionálně byla demonstrace připravená . Ono to totiž není vůbec žádná sranda. Na rozdíl od spontánních demonstrací v době Fialovy vlády na Václaváku, kdy se postavila tribuna a možná ještě jedna obrazovka kvůli dolní polovině náměstí, jsme na Letné viděli obrovské pódium, cca 7 velkoplošných obrazovek, stonožku mobilních toalet, zvukový systém s hlavním PA a přibližně osmi až deseti zpožďovacími body po celé pláni, kilometry elektrických rozvodů, stovky metrů mobilních plotů a zábran, zdravotnickou a bezpečnostní službu, koordinaci s magistrátem a Policií ČR, s pražským Dopravním podnikem, který posiloval spoje atd. A když něco takového vidím, prostě počítám a tohle byla akce jako hrom.
Co taková akce stojí?
Taková akce vychází při dnešních cenách bez aktivistických slev na ca 6 až 9 milionů korun. Zřejmě to bude tak jako v roce 2019, kdy dle oficiálních dokumentů spolku stála tehdejší demonstrace pouhých 1,556 milionu korun. Pokud tedy počítáme se stejnými aktivistickými slevami a část dodavatelů stále poskytuje techniku za nákladové ceny ze sympatií k organizaci, jak tomu bylo zřejmě v roce 2019, odhaduji, že březnová demonstrace stála spolek přibližně 2,3 až 3,5 milionu korun.
Na co narážím je, že rozdíl mezi skutečnými cenami a údajnými slevami ze sympatií k organizaci v účetnictví spolku nikde nefiguruje, protože zákon spolkům – na rozdíl od politických stran – nepeněžní dary vykazovat neukládá .
V případě běžného spolku myslivců nebo ochotníků je taková mezera v zákoně pochopitelná a nikomu nevadí. Milión chvilek s ročním rozpočtem přes dvacet milionů korun pravidelně plní Letenskou pláň, vědomě vstupuje do prezidentských i parlamentních voleb, vytváří mediální tlak a otevřeně si klade za cíl ovlivňovat směřování české politiky . Ostatně zákon o regulaci lobbování, který vstoupil v platnost v červenci 2025, spolek donutil se zaregistrovat jako lobbista – tedy formálně přiznat, že soustavně ovlivňuje zákonodárce při přípravě legislativy. Tato sama o sobě drobná skutečnost je ale důležitá – státem vedený registr lobbistů potvrzuje, že Milion chvilek není jen kulturně-vzdělávací spolek, ale subjekt s přímým vlivem na legislativní proces .
Taková míra politického vlivu nemá v českém prostředí mezi spolky obdobu . Přitom právě politické strany, které vykonávají srovnatelnou nebo menší míru politického vlivu, podléhají přísné povinnosti zveřejňovat nejen peněžní dary, ale i veškerá nepeněžitá plnění od bezplatně poskytnutých prostor až po mediální čas. Důvod je prostý – veřejnost má právo vědět, kdo politické aktéry financuje a v jaké výši, aby mohla posoudit jejich nezávislost a případné střety zájmů.
Argument, že spolek není politická strana a proto tato pravidla neplatí, je formálně správný, ale věcně prázdný. Rozhodující není právní forma, ale reálný dopad na demokratický proces. Organizace, která mobilizuje statisíce lidí, koordinuje kampaně před volbami a cíleně vytváří tlak na zákonodárce, vstupuje do politiky způsobem, který si transparentnost zasluhuje stejně jako kterýkoli jiný politický aktér . Minimálně by bylo namístě, aby spolky s prokazatelně politickým charakterem a příjmy nad určitou hranici měly povinnost vykazovat i nepeněžní příspěvky v tržním ocenění stejně, jak to zákon vyžaduje od stran. Nejde o omezení svobody spolčování ani o útok na občanskou společnost. Jde o to, aby stejná pravidla hry platila pro všechny, kdo o hru hrají.
Transparentnost peněžních darů
Spolek přijímá dary třemi kanály: transparentním účtem, běžným účtem a platební bránou Darujme. Na transparentním účtu je od letošního ledna přibližně 700 tisíc korun, tedy veřejně dohledatelná suma, kde je vidět každá platba. Naprostá většina příjmů ale teče přes Darujme, a tam jednotliví dárci vidět nejsou. Ve výročních zprávách za roky 2021 až 2024 jsou jmenovitě uvedeni jen dárci, kteří přispěli více než 100 tisíc korun, ale kolik každý z nich spolku skutečně dal, přitom není ověřitelné – zpráva uvádí jen práh „více než 100 tisíc korun“.
Podle dostupných dat tak přichází přibližně 90 procent příjmů spolku anonymní cestou . Darujme jako platforma sama o sobě žádné tajemství neskrývá, jde o standardní nástroj pro online fundraising neziskových organizací provozovaný Nadací Via. Problém není v platformě, ale v tom, jak spolek model využívá: dary přes ni tečou na běžný, nikoli transparentní účet, a identita dárců je tak legitimně nedohledatelná pro veřejnost , přestože spolek interně každého dárce zná. Politické strany mají zákonnou povinnost zveřejňovat každého dárce nad 50 tisíc korun jménem. Na spolek, který pořádá masové demonstrace, aktivně zasahuje do veřejné debaty a otevřeně vstupuje do předvolebních kampaní, se tato povinnost nevztahuje. Tato asymetrie je věcný legislativní problém, nikoli spekulace.
Logika reaktivní organizace
Klasické protestní hnutí je reaktivní – mobilizuje se v reakci na konkrétní podnět, přijímá dary od lidí, kteří sdílejí rozhořčení z konkrétní události, a v klidném období přirozeně ochabuje. Příjmy by měly korelovat s politickým napětím. U Milionu chvilek tato korelace nefunguje. Za sedm let provozu spolek vybral dohromady přibližně 130 milionů korun . Příjmy spolku se pohybují v rozmezí přibližně 19 až 28 milionů korun ročně, přičemž k žádnému výraznému propadu nedošlo ani v letech Fialovy koalice, tedy vlády, jejíž vznik spolek aktivně podporoval, a jejíž kandidát Petr Pavel mezitím vyhrál prezidentské volby (například v roce 2022 a 2023, kdy vládla Fialova koalice, to bylo 19,5 a 19,4 milionu korun).
Příjmy jsou stabilní bez ohledu na to, zda vládne Babiš nebo Fiala, zda inflace roste nebo klesá nebo zda je na pořadu zásadní legislativní zlom nebo panuje relativní politický klid. Někdo nebo nějaká skupina dárců platí provoz kontinuálně a to je strukturální charakteristika institucionalizované organizace, nikoli spontánního hnutí.
Obraz „Stand by“ organizace dokazuje i březnová demonstrace. Babišova vláda je u moci necelých sto dnů. Za tu dobu nestihla přijmout žádný zákon, který by byl nezvratný nebo bezprostředně ohrožující a kroky kolem veřejnoprávních médií nebo zahraničních neziskovek jsou zatím v rovině záměrů a koaličních debat.
Standardní reaktivní logika tzv reaktivního hnutí, které se ozve v době, kdy je opravdu tématem dne nějaký závažný zásah do demokracie, by čekalo na konkrétní spouštěč. Demonstrace tohoto rozsahu necelých sto dní po převzetí vlády ale spíše odpovídá jiné logice – nastavit narativ o nové vládě dříve, než se stihne zakotvit , a ukázat mobilizační potenciál dříve, než se opozice sjednotí na vlastní agendě.
I kontinuálně existující profesionalizovaný aparát přibližně třiceti zaměstnanců odpovídá spíše modelu organizace udržované v pohotovosti než modelu spontánního aktivismu.
Co z toho plyne?
Žádné z výše uvedených pozorování samo o sobě není důkazem skryté koordinace ani zlého úmyslu. Stabilní financování může mít prozaické vysvětlení v podobě velké základny pravidelných dárců. Profesionální aparát může být prostě výsledkem poučení z let 2018 až 2021. Načasování demonstrace může být upřímně motivované obavami, které spolek artikuluje.
Problém ale není v tom, co spolek dělá nýbrž v tom, co nelze ověřit . V demokracii, kde politické strany musejí zveřejňovat dárce, kde lobbisté musejí registrovat svou činnost a kde i média jsou povinna deklarovat vlastnickou strukturu, stojí spolek s ročním rozpočtem přes dvacet milionů korun a přímým vlivem na volby a veřejnou debatu mimo jakýkoli srovnatelný mechanismus průhlednosti .
To není argument pro jeho zakázání ani pro zpochybňování upřímnosti jeho členů. Je to argument pro to, aby demokratická společnost nastavila pravidla, která platí stejně pro všechny aktéry vstupující do politiky bez ohledu na to, zda se jim říká strana, hnutí nebo spolek. [ zdroj ]
Článek Tuší ti lidičkové na Letné, za co vůbec bojují? Tak si dáme lekci o transparentnosti se nejdříve objevil na .
