PAVEL ŠIK
Ve středu ráno narazil dron do komínu estonské elektrárny Auvere. Česká média okamžitě věděla své: ruský dron zasáhl elektrárnu v Estonsku. Novinky, iDnes, CNN Prima, HN, Deník, všichni jak jeden muž.
Tohle stojí opravdu za zamyšlení, protože estonské úřady od samého začátku říkaly něco trochu jiného. Státní zástupkyně Astrid Asi v první tiskové zprávě sdělila, že dron na Estonsko namířen nebyl. Lotyšská premiérka Siliňová téhož rána napsala, že dron v Lotyšsku byl zřejmě ukrajinský a odkázala na zcela stejný incident z předešlého dne v Litvě, kde to bylo potvrzeno.
Bloomberg hned ráno psal o dronech, které se odchýlily od kurzu při ukrajinském útoku na ruský přístav Ust-Luga. Kanadský Global News měl v titulku rovnou „Ukrainian military drone smacks into Estonia power station.“ Kdo četl víc než jednu tiskovou zprávu, věděl.
Jenže velká většina obyvatel u nás nemá čas na to, zjišťovat si přesné informace. Od toho máme přece média. A když estonský šéf tajné služby řekne, že „jsou to důsledky ruské útočné války“, tak proč z toho hned neudělat ruský dron co ČTK? Když je ve zprávě věta, že dron přiletěl z ruského vzdušného prostoru, tak je přece všechno jasné!
Problém českých redakcí není, že by si informaci nemohly ověřit, což by každý novinář měl udělat. Spíše je trochu jak z Cimrmanovy hry o dobytí severního pólu: „Jdu na sever, jdu na sever… a už jdu na jih!“ s tím, že ty články o ruském dronu doposud visí na některých zpravodajských webech.
Trochu se usmívám, když si vzpomenu, jak tady ještě nedávno chtěla bývalá vláda bojovat proti dezinformacím nebo při pomyšlení, jak chce Evropská unie v rámci DSA nasadit neziskovky, aby je odhalovaly.
FB
Článek Ruský dron v Estonsku, dezinformace a úloha médii ve společnosti se nejdříve objevil na .
