SYRZDARMA
To je otázka, která trápí rozdělenou společnost. V USA si na ni občané již odpověděli a mají v tom poměrně jasno.
Článek níže je názor. Na těch několik informací je odkaz přímo v textu.
Plán demokratů
Žádný prezident v americké historii nebyl trestně stíhán. Až prezident Trump, na kterého byly podány desítky žalob, mimo jiné za to, že v žádosti o později splacený úvěr jeho firma nadhodnotila zastavované nemovitosti, nebo za údajné sexuální obtěžování v dávné minulosti, které poškozená dáma mohla podat teprve poté, co demokraté prodloužili zákonnou lhůtu na promlčení. Rozhodnutí soudu v Coloradu, který zakázal Donaldu Trumpovi účast ve volbách, zrušil až Nejvyšší soud, na rozdíl od ostatních případů jednomyslně.
JB Pritzker je guvernér státu Illinois, v jehož největším městě Chicagu falšovali demokraté volby již v roce 1960, kdy demokrat Kennedy těsně porazil republikána Nixona. V televizi odpovídal guvernér nedávno na otázku, jaká bude agenda demokratů v roce 2029. Jeho odpověď začínala vizí, že všechny členy současné vlády a imigrační agenty, kteří porušili zákon, je nutné trestně stíhat. A pokud to nepůjde trestně, tak alespoň za pomoci civilních žalob.
Taková je vize progresivních sil. Trestně stíhat své oponenty a zakázat lidem pod pláštíkem různých výmluv mluvit. Pokud ani to nebude stačit, je možné volby zrušit.
Svoboda je matka konfliktu
Fakt, že lidé mají na různé věci odlišné názory, není nic nového. Je to přirozený stav společnosti. Má-li být společnost svobodná, musí povolit, a také unést, různé názory. Z tohoto pohledu je svoboda matkou neshod a nesmiřitelných postojů. Nic, co by mělo někoho překvapit.
Při založení USA diskutovali autoři americké ústavy, jak se s názorovými neshodami vypořádat, protože věděli, že se často bude jednat o divoké spory. Svoboda, která vede k svárům, nebo unifikované názory ve sjednocené společnosti?
„Zničit svobodu, která je nezbytná pro politický život, jen proto, že vede ke vzniku názorových frakcí, by nebylo o nic menší pošetilostí, než zničit životadárný vzduch, protože dává ohni jeho destruktivní sílu,” napsal jeden z autorů americké ústavy James Madison.
Několik principů
Mají-li spolu žít v míru různé názorové frakce, musí všechny ctít několik základních principů.
Menšinový názor musí mít možnost být dále hlásán. Nesmí být umlčován, protože pak nemá šanci nikoho přesvědčit. Jeden názorový proud bez konkurence je cesta ke zkáze.
Názorová frakce, která zrovna zvítězí ve volbách, nesmí mít možnost utiskovat své protivníky nebo jim jinak bránit v politickém boji. Musí ctít princip svobodného trhu idejí, na kterém soupeří různé názory na to, jak má být společnost uspořádána.
Politický střet musí alespoň vzdáleně připomínat férový souboj, kde žádná ze stran nemůže využívat státních peněz pro svoji propagandu.
Trestní stíhání politických protivníků je naprostou výjimkou. Musí podléhat striktním pravidlům, aby nemohlo být snadno zneužito, byť nastavení takových pravidel není vůbec jednoduché.
Velký třesk
Již tak křehká konstrukce základních principů se zhroutila jako domeček z karet během pandemie nemoci Covid 19. První těžkou ránu dostala několik let předtím, když vlády zavedly nekritizovatelnou mantru divoké imigrace lidí, kteří nenávidí západní civilizaci. Pandemie následně celou konstrukci rozmetala na prach a vykopala nesmiřitelné příkopy ve společnosti. Největší díl viny nesou média a progresivní levice, které většinově ovládly veřejný prostor
Jakákoli diskuze o mnoha problémech se stala téměř nemožnou. Transakční a emoční náklady „neschvalovaného” názoru dramaticky stouply. Jejich zastánci se od počátku diskuze musí bránit fanatickým útokům, které je obviňují z obhajoby tu fašismu, tady Ruska, nebo přímo viní ze zločinu.
Ve velkých firmách se lidé bojí vyjádřit svůj názor a mnoho lidí jej nevyjadřuje ani na veřejnosti, protože nesmyslné útoky jsou vyčerpávající. Naprostá většina informací z médií je propagandou srovnatelnou s dobou minulou, včetně vytváření směšných kultů osobnosti. Univerzity připomínají množírny, kde se absolventi produkují prostým dělením jedné pravdy. Pokud se v médiích náhodou objeví jiný názor, čelí drtivé přesile emocionálně nestabilních diskutérů, jejichž nejsilnějším argumentem je hláška, že to je přeci jasné a kdo to nechápe, je __________ (doplnit dle nálady).
Je čas na kompromis a zasypání příkopů?
Demokratická společnost postavená na podobných principech, na kterých vznikly USA a moderní západní demokracie, se vyznačuje historicky naprosto unikátní charakteristikou. Lidé dobrovolně snáší vládu někoho, s nímž bytostně nesouhlasí nebo koho možná z duše nenávidí. Nejsou nutné násilné akce nebo jejich hrozba, aby lidé respektovali vládu a její činy.
Tento stav je umožněn právě proto, že univerzálně platí základní principy:
Každý má právo říci, co si myslí.
Každý si to hlásá za své.
Státní instituce se nezapojují do politického boje. Ani šikanou.
Vůle lidu je svatá. Rušit volby je největší zločin proti demokracii v jejím tradičním pojetí.
Je to, jak to je
Žádná z těchto podmínek již neplatí.
Lidé nemohou svobodně hlásat své názory. Stojí proti nim agresivní mediální fronta, která je placená z jejich peněz. Tím je porušena podmínka férové soutěže názorů. O cenzuře a autocenzuře ani nemluvě.
Organizace placené státem se zapojují do demokratického procesu a rozhodují, zda vůbec může být naplněna vůle voličů. Občané si nedobrovolně platí ze svých peněz vlastní opozici.
Úředníci mají pravomoc zasahovat do voleb nebo je dokonce rušit na základě zcela absurdních důvodů.
Účelové stíhání politických oponentů a názorů je součástí politického boje. Na straně obviněných stojí v drtivé většině případů jeden názorový proud.
V takové situaci je kompromis nemožný, dokud nedojde k nápravě a nebudou obnoveny principy pokojného soužití lidí, kteří spolu hrubě nesouhlasí.
Hlas lidu
V USA to lidé již pochopili a americká vláda také. Nazvat polovinu národa fašisty, zakázat jim mluvit a pak, když přijdou o moc, vyzývat ke klidu a kompromisu, je drzost, na kterou již nikdo neslyší, protože velice dobře chápe, že další příště už také nemusí nastat.
Lidé se musí naučit správně nenávidět. Spisovatel Chesterton kdysi napsal, že „správný voják bojuje ne proto, že nenávidí to, co je před ním, ale proto, že miluje to, co je za ním”. Lidé mají jít do střetu ne kvůli nenávisti, ale proto, že milují svoji rodinu a ideály země, ve které žijí.
SYRZDARMA.CZ
Článek Nastal čas kompromisu? se nejdříve objevil na .
