S. SPURNÝ
To je ideologie bruselských sociálních inženýrů a jejich pomocníků, kteří stojí s plamenem v oku na počátku křivky poznání. Jsou nebezpeční, protože dávný instinkt velí lidem přemýšlet spíše o tom, jak má být porcován mamut, než o svobodné spolupráci, která vede k většímu bohatství pro všechny.
Alexis de Tocqueville byl francouzský diplomat a historik, jehož kniha „Democracy in America” z roku 1835 se stala klasikou politických a sociálních věd. Francouzská vláda jej vyslala, aby prozkoumal americký vězeňský systém. Během svého pobytu za velkou louží se zajímal o všechny aspekty života v mladé americké demokracii a popsal je ve své knize.
Křivka poznání
Jedním z témat, kterému se Alexis de Tocqueville obsáhle věnoval , byla svoboda slova. Dospěl k závěru, že názory vytvořené ve svobodné diskuzi jsou většinou hodnotnější než ty, které vznikají pod nadvládou cenzury. Pevnost názorů se pohybuje po křivce poznání. Na začátku křivky jsou názory pevné, ale nekvalitní, na jejím konci také pevné, ale výrazně hodnotnější.
Je to logické. Člověk něco akceptuje, aniž by o věci hlouběji přemýšlel, nebo si vyslechl jiný pohled na věc. Zajímá-li se o věc dále, objeví se s prvními námitkami první pochybnosti. Pokud se mu je podaří vyvrátit, stal se jeho názor výrazně pevnějším a kvalitnějším. Je-li na začátku křivky poznání, má tendenci věřit bez přemýšlení téměř všemu, co mu jím uznávaná autorita předkládá.
K tomuto závěru dospěl francouzský diplomat, když sledoval život v USA na počátku 19. století.
Efekt se složitým jménem
O téměř dvě stě let později, v roce 1999, představili dva američtí psychologové koncept, který Tocquevillovu křivku poznání nápadně připomíná. Dostal jméno Dunningův-Krugerův efekt. Pouze mírně zjednodušeně by se dal popsat tak, že lidé, kteří toho o dané věci vědí relativně málo, mají tendenci svoje schopnosti přeceňovat, zatímco odborníci v dané oblasti se většinou podceňují.
Dalším průvodním jevem Dunningova-Krugerova efektu je malá schopnost sebereflexe. Pokud lidé s menšími znalostmi mají k dispozici výsledky ostatních lidí v nějakém testu, hodnocení sebe sama nezmění, přestože dosáhli objektivně horších výsledků.
Úplně laická definice by pak zněla zhruba takto: Protože nevím, co nevím, myslím si, že tomu rozumím. S přibývajícími vědomostmi začnu chápat, že nemusím vědět všechno.
Okénko do antického Řecka
Ještě dávno před Alexisem de Tocqueville se o problému zmínil Sókratés. Tedy alespoň podle zápisků jeho žáka Platóna v knize Obrana Sókratova.
Zjednodušená verze zní „vím, že nic nevím”, ale podle Platónovy knihy řekl Sókratés: „Zdá se, že v této maličkosti jsem moudřejší než on, protože netvrdím, že něco vím o věcech, o kterých nic nevím.”
Pravěké instinkty
Dunningův-Krugerův efekt představuje smrtelné nebezpečí ve státní správě, zejména pokud se zkombinuje s dávnými instinkty, které pochází ještě z doby, kdy lidé žili v malých tlupách a živili se sběrem a lovem.
Malá skupina, v níž každý člen musí plnit svoji roli, může fungovat na základě obecného principu, že se úlovek dělí rovným dílem, tedy socialisticky. V malé skupině je téměř vyloučené, aby se někdo „vezl” a ostatní to tolerovali.
V širším společenství se podobné principy ukázaly jako zcela nefunkční, jak dokázaly opakované experimenty, za které zaplatily svým životem desítky milionů nevinných osob. Namátkou Sovětský svaz, Maova Čína nebo dokonalé srovnávací experimenty trvající dlouhé roky: Východní versus Západní Německo, Jižní versus Severní Korea.
Hra s nulovým součtem
Byly nefunkční, protože jejich autoři vědomě ignorovali základní rozdíl mezi sběrem či lovem a produkcí. Sběr a lov je hra s nulovým součtem. Pro přežití skupiny jsou důležité metody rozdělování, nebo moderněji přerozdělování. Jeden člověk nesmí sníst sám polovinu uloveného kance.
V moderní společnosti nehraje prim sběr a lov, ale produkce. Produkce není hra s nulovým součtem. Dělba práce, talent jednoho něco vymýšlet a druhého něco montovat, svoboda přinášet nové výrobky metodou pokus omyl je jediný způsob, jak zajistit, aby množství toho, co společnost vyprodukuje, neustále rostlo. Byť se výsledek nedělí jako v dávné skupině lovců a sběračů, mají z rostoucí produkce užitek všichni.
A zase ta svoboda slova
Bez skutečného vzdělání, bez nekonečné diskuze, kde jeden argument střídá druhý, se příliš málo občanů posune na Tocquevillově křivce poznání přes propast pochyb do stavu, kdy ví, že neví všechno, a jsou ochotni trpělivě hledat optimální řešení.
Pokud příliš mnoho občanů trpí Dunningovým-Krugerovým efektem, převládnou dávné instinkty, podle kterých je důležité spravedlivé přerozdělování. Koho by zajímala produkce? Ta vstoupí do hry, až když společnost dospěje do stavu, kdy není co přerozdělovat. To je zbytečně pozdě.
Do té doby, nebo dokud se dostatečné množství lidí neposune na křivce poznání, budou mít převahu lidé, kteří neví, že nic neví. Budou požadovat po občanech peníze, aby jim mohli říkat, co si mají myslet, podporovat lidi, kterým se na lov nechce, rozhodovat, kdo má dostat jaký kousek mamuta, nebo propagovat povětrné ideologie, které by nepřežily ani jeden střet s fyzikálními zákony.
Post scriptum
Chudoba nevzniká. Chudoba je výchozí a rovnovážný stav společnosti, dokud jej nevychýlí síly svobodné spolupráce mezi lidmi, kterým stačí neházet klacky pod nohy. Důkaz? Jeden velmi dobrý pochází právě z Maovy Číny. Ve vesnici Siao-kang jej připomíná dokonce muzeum.
Proč o něm téměř nikdo neví? Protože západní vzdělávací systém ovládla progresivní levice, jejímž cílem je vychovat lidi, kteří neví, co neví. Těm lze nakukat i to, že chudoba vzniká tak, že nějaký zloduch zabere z velké hromady bohatství, která spadla z nebe, příliš velký kus pro sebe. Hrrr na něj se pak stane volebním heslem většiny stran. Zní to totiž instinktivně dobře.
Post scriptum II
Kéž by výše uvedené byl Apríl.
S.Spurný
Článek Nevím, co nevím, a chci zachránit svět za cizí peníze se nejdříve objevil na .
