Kudy a kam a proč vůbec?
RSS

Kudy a kam a proč vůbec?



ŠTĚPÁN CHÁB
Gender a tělo, gender a náboženství, gender a média, gender a vzdělání, gender a psychologie, gender v migračních studiích, gender, rasa a reprodukce. Jen několik málo z vysokoškolského programu Univerzity Karlovy. Výspy naší vzdělanost, před kterou bychom se měli kořit v úctě a s nadějí, že výměšky jejího vzdělávacího metabolismu udělají náš svět, naši zemi lepší.


Výčet  učinily Konzervativní noviny.  A neskončily jen u něho. Feministické mezinárodní vztahy, feministická politická teorie, úvod do klimatické krize, sociologie nerůstu, postkoloniální studia z genderové perspektivy, postkoloniální studia v intersekcionální perspektivě. Univerzita Palackého  přidává  jazyk a gender: genderová lingvistika.  Masarykova univerzit a v Brně dělá radost Úřadům práce vzdělávacím okruhem Sex, gender a společnost. Univerzita v Pardubicích přidává do kolonky nepoužitelných absolventů vzdělání v oboru Genderové dějiny.

I na ČVUT, ač genderová studia nenabízí, je pro změnu k mání Plán rovných příležitostí, Podpora žen v technice nebo Genderově senzitivní komunikace. I tam už se nám do tvrdých dat motá měkká ideologie. Kdy začne být matika rasistická? Dočkáme si toho?

A dál se radši bojím hledat. Je to všude, prostoupilo to veškerou naši existenci.
Při talentu a nadšení může studovat ČVUT kdokoliv. Nejsou žádné limity. Nikdo nikoho neutlačuje. Každý má rovné příležitosti, rovné možnosti (pokud není trýzněn svým sociálním původem, ale i v tom je naše země na rozdíl od mnohých jiných velmi vstřícná a ochotná dát příležitost uspět každému). Přesto je škola pod Plánem na rovné příležitosti. Fascinující pokrok.
Univerzity zaměřené humanitním směrem pak svými obskurními obory různých variant genderu a feminismu 2.0 (tedy feminismu, který už nevolá po rovných právech, ale jakýchsi nadprávech plných kvót a terorismu upřednostňování některých před jinými) vykonávají roli nikoliv školy, ale výchovného tábora, který s razancí rozmnožovacího pudu vší a muněk zapleveluje společnost naprosto zbytnými a zcestnými profesemi, které ve společnosti budou prohlubovat nesvár a politiku hyperkorektnosti s jejími pohonnými hmotami ve formě newspeaku (gramaticky nejednoznačné měly/i/o/x, které už je v některých oficiálních textech patrné…). Vychovávají absolventy, jejichž rolí, pokud neskončí u smažení hranolků ve fastfoodu, bude rozeštvávat společnost. Nejčastěji z pozice neziskových organizací, případně spřízněných médií.
Nejhorší variantou pak je, že se mnozí absolventi dostanou do útrob úřadů, institucí a státu. A budou požadovat, z pozice odborníků na gender a podobné, změnu paradigmatu celé společnosti. Čím víc české školy vyprodukují takových zbytných absolventů, o to rychleji se přiblíží doba, kdy ve formulářích bude kolonka rodič 1 a rodič 2. Kdy v porodnici bude muset rodička vyplnit do lejstra, zda má ženské, mužské, nebo bůhvíjaké jiné pohlaví. Protože přemíra absolventů zbytných oborů povede k tomu, že budou chtít pracovat. A měnit svět dle svých školou zapouzdřených pravidel o šílenství feminismu 2.0 a genderismu.
Pak je tu samozřejmě přezaměstnanost takových pytlíků. Ta má snadné řešení. Absolvent genderu nastoupí na úřad jako „koordinátor rovnosti“, kde pak vymyslí směrnici, kvůli které se musí přijmout další tři absolventi genderu, aby kontrolovali její dodržování. Úřednický perpetuum mobile. Jen nic neprodukuje a společnost jen zatěžuje.

Však jak u oboru Genderová studia píše Masarykova univerzita  o uplatnění absolventů: „ Absolventi genderových studií mohou najít uplatnění v oblasti státní správy a samosprávy, v nevládních neziskových organizacích, v médiích, ale i v politických subjektech nebo vzdělávacích zařízeních.“ To je šílenství na kvadrát.

A ano, tady jde pak zcela chápat nápad Motoristů, že stát by měl určit, které vysokoškolské obory jsou pro stát přínosné, a ty pro studenty zcela hradit, a které jsou naopak zbytné nebo až škodlivé, a ty nechat v celé výši zpoplatnit.
Citujme si z Českého statistického úřadu z roku 2023: „Svého minima dosáhl počet studentů technických oborů, kterých na konci roku 2022 bylo 37 000, což je o 11 tisíc méně než v roce 2017. Velmi výrazně také klesalo jejich zastoupení mezi všemi vysokoškolskými studenty. Ještě v roce 2001 tvořili čtvrtinu, v roce 2022 již pouze 12 %,“  řekl Martin Mana, ředitel odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ . Vedeme to přesně podle pravidla od desíti k pěti. Přitom české firmy hledají experty na… na gender? Pochybuju. Hledají experty v oboru techniky. A když je nenajdou? Půjdou o dům dál.
Není přece v pořádku, že české vysoké školy produkují místo lékařů, inženýrů, architektů poblázněné ideology, jejichž prací bude v dohledné době prudit. Nic než prudit a rozpruzovat a zavádět kvóty, drbnutá pravidla genderu, praštěné kolonky ve formulářích, byrokratická perpetuum mobile…
A otázkou nutně je a zůstane: Bude se mít česká společnost lépe, když z jejích škol budou vycházet skuteční odborníci na klíčové obory našeho vývoje, nebo se bude mít lépe, když bude produkovat doktory se specializací na gender v migračních studiích?
Takhle tu Čínu nedoženeme. Takhle brzy nedoženeme ani Somálsko. Zatímco my (naprosto zaostale a zpátečnicky) řešíme „genderově senzitivní komunikaci“ na technických školách, asijští tygři (nebo i ti Poláci) sypou peníze do jaderné energetiky, AI a čipů. Ten kontrast mezi „řešením problémů, které neexistují“ a „řešením technologického přežití“ je děsivý.

 
Štěpán Cháb, Krajské listy


The post Kudy a kam a proč vůbec? first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden