HSP
Rozpoutal válku, kterou nebude vůbec tak snadné ukončit. To, jak agresivně a stále chaotičtěji se poslední dny vyjadřuje, také, že dává příkazy k válečným zločinům (ničení čistě civilní infrastruktury), zkoušejíc, zda alespoň něco nezafunguje, ukazuje, že si špatnou situaci už nějak uvědomuje. A prostě neví, co dál, konstatuje Juraj Draxler. Jeho příspěvek přinášíme v plném znění.
Americký prezident si zvykl, že problémy, které vyrobí, lze rychle zahladit. Někdy stačí, že prostě přestane dělat to, co dělal.
Tak to bylo s obchodními válkami před rokem. Američtí zákazníci začali být nervózní ze zvyšujících se cen, znejistěli akciové trhy a co byl pro něj největší šok, investoři se zbavovali amerických vládních cenných papírů. No, tak tedy narychlo s většími ekonomikami pouzavíral alespoň dočasné dohody, které války ukončily. A ještě si užíval, jak mu všichni děkují za vyřešení problému, který sám způsobil.
Jindy prostě vycouval a vývoj ho nějak zachránil. Tak to bylo v případě jeho pokusu vyvolat převrat, který skončil tím, že blázny, napadající budovu Kongresu, hodil přes palubu. A před odsouzením ho zachránili mocní spojenci plus fakt, že se v chaotickém post-covidovém období as extrémně slabými soupeři na druhé straně vrátil k moci.
To v tomto případě nejde. Zjevně se snaží konflikt ukončit tak, že prostě prohlásí, že jsou cíle splněny a jde se domů. To se dalo udělat v první dny konfliktu, ale nyní je to mnohem komplikovanější.
Írán má poničenou infrastrukturu a režim ji potřebuje nahradit, aby se udržel . Na druhé straně čím je válka delší, tím je silnější pozice Íránu. Jednak hrozí kolaps na více místech světového trhu. Jednak hrozí velké škody malému státku, který si válku objednal, neboť velká část jeho ekonomiky je závislá na letecké dopravě a ta kvůli úspěšným íránským útokům nefunguje.
Do toho přichází klíčový prvek: když už jednou Írán začal jak blokovat Hormuzský průliv tak tlačit na arabské sousedy hrozbou zničením jejich infrastruktury, tak už nemá důvod tyto páky tak snadno pustit z rukou. A bude tlačit, aby se splnily jeho požadavky: nějaká forma reparací (a pokud ne, tak si peníze vyberou uvalením dlouhodobé daně na přechod průlivem) a alespoň částečné zrušení amerických základen v regionu. Aby se pojistil, že se napadení nebude opakovat. A aby vyšel z války jako vítěz, což má velké politické benefity doma i vně.
Trump sám vmanévroval, svou nekonečnou genialitou, soupeře do situace, že ten má taktické výhody i logický důvod pokračovat v konfliktu.
Navíc USA hrozí vážný geopolitický problém . V regionu se vytvořila koalice čtyř států, Pákistán, Turecko, Egypt a S. Arábie. Ta se snaží konflikt ukončit tak, aby to pro ně bylo výhodné, ve spolupráci s Čínou. Tento týden se jejich představitelé setkali, dohodli se na rámci společné koordinace, a pak pákistánský ministr zahraničí odletěl do Pekingu, kde vydal společné prohlášení s čínským ministrem zahraničí.
Pro S. Arábii je to výhodné, neboť potřebuje ze hry dostat mrňavé arabské sousedy, speciální SAE, s nimiž vede proxy konflikt v Jemenu a které iritují svým finančním zasahováním do konfliktů v jiných muslimských zemích (Sudán a Libye). Rijád rovněž oceňuje možnost zvýšit svou dlouhodobou bezpečnost získáním pákistánského jaderného deštníku.
Pákistán a Egypt zase potřebují peníze, ty S. Arábie má. Navíc potřebují přístup k vyspělým technologiím, i vojenským, a to má zase Čína. Turecko má extrémní zájem na tom, aby se konflikt v regionu nenatahoval, neboť ho to hospodářsky poškozuje. Ale také si účastí v této alianci posiluje své diplomatické možnosti.
Donald Trump tohle ví a tak včera cholericky vypěnil proti „některým arabským státům“, které se nechovají přátelsky.
Zuří. Na to, co si sám vyrobil.
Tedy, ne zcela sám. V podstatě to dostal příkazem od svých majitelů, kteří zároveň vlastní i maličký stát na Blízkém východě.
Tam ale také v tuto chvíli není nejlepší situace. Obyvatelstvo začíná být unaveno z nekonečných poplachů. Na příjem z turistiky mohou na několik měsíců zapomenout. A chybí ta část exportu, která se realizuje letecky, což je v případě Izraele poměrně mnoho.
Navíc státu končí protiletecké střely, a má poničené radary, zatímco Írán, na druhé straně, podle všeho umí střílet dál.
Tím pádem jim by se také docela hodila eskalace ze strany USA, které by na sebe přebraly břemeno války, což by je zachránilo. (I proto vysílají přes svá média falešné zprávy, že prý o eskalaci se snaží S. Arábie, což je lež. Potřebují se krýt.)
No a eskalace je druhá možnost Trumpa. I jí se snaží vyhrožovat. Do oblasti nechal převelet výsadkářů. A vyhrožuje bombardováním dopravní, elektrárenské i ropné infrastruktury Íránu (válečné zločiny).
Problém je, že Írán má eskalační dominanci. Na cokoliv, co USA udělají, umí odpovědět o něco horší odvetou. Pokud bude třeba Husíové zablokují plavby přes Rudé moře. Pokud bude třeba, zbombardují datová centra amerických společností v SAE a Kataru. Trafie elektrárny. Ropná a plynová zařízení. A v nejhorším odsolovací infrastrukturu, ak tomu ještě na moře pošlou volné plovoucí miny.
Přičemž Írán je tak rozsáhlá země, že i dramatickou eskalaci přežije, zatímco SAE sotva, a případně Katar, pokud se Írán tak rozhodne. Na Bahrajn, kde je šííitská většina (kterou utlačuje vládnoucí rodina), až takhle prudce útočit nebude, a zřejmě ani na Kuvajt, který se mu ještě může hodit pro pomoc s vývozem ropy a plynu (jsou blízko) a kde jsou k Íránu vnitřně vcelku sympatie, a ještě více k Gai, co ještě k Gaze, co ještě k Gaze.
Trump zkouší leccos. Několikrát signalizoval, že vlastně cíle v Íránu jsou splněny. Dokonce prý už není problém ani obohacený uran. Prý se to přece dá kontrolovat ze satelitu. Dokonce ani okamžité odblokování průlivu prý není až takový problém, už naznačuje, že to přece není třeba řešit vojensky (i když ještě nedávno tvrdil, že to se vojensky snadno vyřeší) a stačí, aby byl mír a „doprava se přirozeně odblokuje“. Haha.
Írán si mezitím dohodl s více zeměmi (Indie, Čína, Japonsko, Bangladeš), že jejich lodě bude propouštět, také to, že propustí i jiné lodě zemí, které neposkytují pomoc USA (i to je důvod, proč evropské země nyní začaly zakazovat přelety amerických letadel), ty ale (neveřejně) za poplatek cca. USD za loď. A dohaduje se s Ománem na tom, jak se bude doprava přes průliv v budoucnu řídit.
Írán na jedné straně bojuje o přežití, jak režim tak i země jako taková. Ví, že cílem operace bylo zničit je.
Na druhé straně tím, že se na konflikt dobře připravil a zachoval si dosud kapacity na údery proti nepřátelům, dostal se do výhodné pozice.
Ve světě panuje nervozita. Farmáři momentálně zvláště v Indii a na Srí Lance (obě země mají velkou polno produkci ale jsou velmi závislé na dovozu hnojiv) jsou v panice z rostoucích cen hnojiv. Evropa panikáři kvůli vysokým cenám paliv i dlouhodobým dopadům konfliktu (vlny uprchlíků). Dokonce Macron poměrně ostře kritizoval jak Trumpa tak maličký státek (i tváří v tvář humanitární katastrofě v Libanonu, který je s Francií v poměrně úzkém vztahu).
A postupně se jak běžné obyvatelstvo těchto zemí, tak i politici začínají obracet proti Trumpovi a USA.
Trump má už téměř jistě prohrané volby do Kongresu na podzim. O ty mu už ani nejde.
Problém je nyní to, jak se nedostat do pozice prezidenta, který utrpí ještě mnohem horší faktickou porážku, než kdysi USA ve Vietnamu.
Článek Trump je ve velmi špatné situaci. A s ním i USA se nejdříve objevil na .
