Ministr zahraničí, Petr Macinka, se včera u Xavera v XTV pořádně rozjel. Nejdříve rozdrtil úpornou snahu „presidenta odpracovatele“ vnutit se na summit NATO, aby tam vládu naší země opět trošku podrazil a prestiži ČR zase maličko uškodil. Poté setřel ekoteroristy z Hnutí Duha a následně se jen tak na okraj zmínil o jedné speciální pražské líhni, v níž mají všelijací ekologičtí a jiní pošukové hlavní stan. O Fakultě humanitních studií UK.
Ano, to je ten ústav, na kterém se „vzdělával“ přinejmenším jeden z pardubických teroristů – Youssef Moursi . A není divu, že právě člověk jeho typu působil zrovna tam. Macinka včera uvedl příklad jednoho z předmětů, vyučovaných na této Alma mater. Jmenuje se „Úvod do klimatické krize“ a pro dokreslení, o co jde, citoval z jeho anotace a z podmínek zakončení kurzu. Nejvíc ho zarazila část, kde se jako možné formy studentské práce objevují pojmy „trénink blokády“, „narušenie dopravy“ či „sabotáž toku fosilných energií“.
O to zajímavější je skutečnost, že dnes, po páně ministrově včerejším extempore, nelze k danému kurzu dohledat žádné podrobnosti. Předmět s názvem Úvod do klimatické krize (kód YBSC184) se na stránkách Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy (FHS UK) stále nachází. S informací, že ho vyučuje Mgr. Bohuslav Kuřík, Ph.D. Ale jinak nic! Každý ze zhruba stovky „povinně volitelných předmětů vyučovaných v letním semestru akademického roku 2025/2026,“ má nějaký abstrakt anebo stručnou charakteristiku o co jde. Úvod do klimatické krize (kód YBSC184), nemá nic. Zvláštní…
Oklikou, tedy pátráním v hlubinách Karlovy univerzity, se lze o zmíněném kurzu dozvědět zhruba toto – člověkem způsobená změna klimatu způsobuje megakrizi. Ta se dělí na krizi směřování planety, krizi klimatické vědy a politiky, krizi prosazování spravedlivých opatření či krizi subjektivity známé jako environmentální žal. Cílem zmíněného kurzu je popularizační formou tyto jednotlivé roviny rozplétat a uvést tak studující do problematiky klimatické krize. Takže klimatický žal. Za vaše peníze. Ať už přímo z daní ve státním příspěvku, anebo objížďkou, z grantů určených na školy, vědu a výzkum.
Ani zdaleka však nejde o jedinou zhůvěřilost, vyučovanou na Fakultě humanitních studií UK. Tady je malá ochutnávka : Gender a tělo, Gender a média, Gender a vzdělání, Gender v migračních studiích, Gender, rasa a reprodukce, Feministické mezinárodní vztahy, Feministická politická teorie, Úvod do klimatické krize, Sociologie nerůstu, Postkoloniální studia z genderové perspektivy, Postkoloniální studia v intersekcionální perspektivě… Asi stačí, že?
Na ukázku, o jakou „vědu“ se jedná, můžeme nahlédnout do dvou dizertačních prací absolventů Fakulty humanitních studií UK. Ta první nese název Diskursivní analýza mediální reprezentace environmentálního hnutí FFF a jeho činnosti po první studentské stávce za klima v ČR . Její autorkou je Klára Naimanová, vedoucí práce pak Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová. O co jde, je jasné už z názvu. Autorka píše: „Ve své bakalářské práci bych chtěla tato tři témata propojit – klimatickou krizi jakožto jedno z nejpalčivějších rizik ohrožujících současnou společnost, mediální diskurs jakožto most mezi vědou a veřejností a sociálních hnutí jakožto aktéra usilujícího o rozsáhlou společenskou změnu.“ O zapalování zbrojovek se tam sice nic nepraví, ale slovní spojení „sociální hnutí usilující o rozsáhlou společenskou změnu“ zní, se znalostí profilu některých absolventů, dostatečně hrozivě.
Ještě „zajímavější“ je práce další absolventky. Jmenuje se Dobrovolná bezdětnost jako odpověď na klimatickou krizi současného světa . Autorkou je Šárka Stříbrská, vedoucí práce Arnošt Novák, oponentkou pak Blanka Nyklová. Ve své práci „vědecky“ rozděluje dobrovolně bezdětné na kinovátory a antinatalisty. Píše: „… zažívají pocity hlubokého environmentálního žalu (Kevorkian, 2004) pramenící z vyznávaných hodnot antispeciesismu a na příčiny klimatické krize nahlížejí optikou antropocentrismu a na něj navázaných problémů, jako je přelidnění a jeho různá pojetí (viz např. Ehrlich, 1986 ve srov. s Haraway, 2016) či konzumerismus (Bell,2004). Dobrovolná bezdětnost je pro kinovátory primárně přijetím individuální odpovědnosti za mitigaci klimatické krize a prostředkem k zachování vlastní vnitřní integrity. Environmentální antinatalisté vnímají dobrovolnou bezdětnost jako způsob adaptace na klimatickou krizi…“ Jo, to by si Einstein, kdyby ještě žil, sedl na zadek a jen zíral!
Asi už stačí, že? Nicméně tahle dvojitá porce magorství, nebyla citována samoúčelně. Každému normálnímu, myslícímu člověku, totiž automaticky vnukne otázku o uplatnění podobných „akademiků“. Kde se asi tak člověk s podobnými znalostmi a postoji, jejichž osvojování věnoval roky života, může uplatnit? Jedno je jisté. U soukromníka a všude tam, kde se něco užitečného vyrábí, nemá podobný týpek šanci. Takže zbývají 3 možnosti: ve státní správě, v neziskovce, a ti nejlepší mohou po čase postoupit do nějakého velikého, nadnárodního korporátu, na pozice všelikých „ředitelů globální odpovědnosti“.
Na všech uvedených místech pak dělají totéž – škodí, škodí a škodí. Úřad, původně konstruovaný pro vyřizování záležitostí běžného člověka, promění v hnízdo aktivismu. V lokální citadelu odporu proti normálnímu životu a v buldozer, zaměřený na drcení potřeb „většinového“ občana a na jeho převýchovu. Pochopitelně, že na převýchovu proti občanově vůli, prováděnou za pěkný a fixní plat. O neziskovkách je zbytečné ztrácet slovo. No a ti, co se protlačili až do korporátu? Ti dostanou moc přidělovat miliony svým níže postaveným soudruhům, do neziskovek. De facto tak platit jejich boj. Stačí jen vymyslet názvy „projektů“, znějící dost vzletně a ušlechtile…
Je nám to zapotřebí? Podporovat „studium“ ujetých, a z větší části vyloženě společensky škodlivých pavěd? Z vašich daní? Ano, já vím… Co by se s tím tedy dalo udělat? Každý pokus o administrativní omezení narazí na „akademické svobody“. Že si vysoká škola může učit, co chce. A navíc v zahraničí, tedy v EU, to přece učí taky! Takže tudy, přímo a čelně proti spojené síle rektorů, aktivistů, neziskovek, nejrůznějších Nerudových a Bruselu, to nepůjde.
Řešením by mohlo být omezení financí. Například, že by se stát rozhodl, dávat škole v každoročním, státním příspěvku, částku sníženou o (řekněme) 50% toho, co škola vynaložila na „nepreferované obory“. Gender, vědecký feminismus, klimatický žal… Stačilo by, aby se ministr školství, případně jeho patnáctý náměstek, s červenou tužkou posadil k plánu výuky na příští rok. A bylo by vyřešeno. Jo, když chce někdo mermomocí studovat vědecký gender, má na to plné právo. Ale za své. S vlastním finančním přispěním.
Nebo vám přijde normální, aby si stát z vlastních peněz platil přípravu „profesionálů“, kteří budou sabotovat jeho dopravní politiku, rozvracet energetiku a plést hlavy nastupující generaci?
Zdroj:
