V nedávné panelové diskusi podcastu Geopolitics s moderátorem Dannym Haiphongem osvětlili bývalý inspektor OSN pro zbraně a důstojník amerického námořnictva Scott Ritter a bývalý analytik CIA Larry Johnson vysoce výbušnou situaci na Blízkém východě.
Pozornost byla zaměřena na neexistující příměří mezi USA za prezidenta Trumpa a Íránem, rozsáhlé uzavření Hormuzského průlivu íránskými silami a pokračující izraelské útoky na Libanon, které ohrožují celý proces vyjednávání.
Danny Haiphong zahájil pořad tím, že zmínil, jak byla situace v ten moment dramatická: íránský náměstek ministra zahraničí neodložil plánovanou odvetu raketami a drony proti Izraeli, protože Izrael pokračoval v bombardování Libanonu, přičemž za posledních 24 hodin zabil přes 200 lidí a tisíce zranil.
Pákistán slíbil, že využije mediátory, aby Trumpa vyzval, aby Izraeli útoky rozmluvil.
Haiphong se zmínil o zprávách, že Trump volal Netanjahuovi a vyzýval k deeskalaci v Libanonu, aby ochránil jednání, ačkoli jak Trumpova administrativa, tak Izrael zdůraznily, že Libanon není součástí příměří.
Přesto Izrael plánuje samostatná jednání s libanonskou vládou, která je pod palbou.
Haiphong se konkrétně ptal Scotta Rittera na íránskou kontrolu nad Hormuzským průlivem, který se zdá být přísně omezen nebo částečně uzavřen: za posledních 24 hodin prošla průlivem pouze jedna loď a celé příměří je na pokraji.
Scott Ritter okamžitě upřesnil:
„Za prvé, není to příměří. Přestaňme mluvit o příměří. Neexistuje. Existují předzvěsti možného příměří.“
Konflikt byl od začátku chaotický: Izrael bombardoval Bejrút, Spojené arabské emiráty zaútočily na íránskou ropnou infrastrukturu.
V Íránu je 31 autonomních vojenských okruhů, z nichž některé nemusí optimálně komunikovat s centrální vládou a proto nadále fungují.
Politicky je situace minovým polem: USA a Írán položily na stůl 15, respektive 10 klíčových bodů, které mají být porovnávány během dvoutýdenního procesu.
Nic předem nebylo domluveno, kromě potřeby mluvit.
Ritter označil události v Libanonu za naprosto tragické, ale zdůraznil: „Je to Izrael. Co čekáte?“
USA přijaly Libanon jako součást příměří, protože Írán to stanovil jako podmínku. Pákistán jasně dal najevo, že Washington to pochopil.
Problémem je však nedostatek koordinace s Izraelem: Netanjahu byl velmi nespokojený a popsal Libanon a Hizballáh jako „zvláštní problém, který je třeba dále řešit.“
Izrael nyní hraje hru tím, že požaduje samostatná jednání s libanonskou vládou, vše je součást většího taktického manévru.
Scott Ritter dále analyzoval: Jak Írán, tak USA dosáhly maximálního stupně svých eskalačních žebříčků.
Další kroky by znamenaly trvalé škody pro obě strany: pro Trumpa politicky, protože ho zajímá jen jeho vlastní odkaz a listopadové volby.
Írán naopak nesmí zajít tak daleko, aby už nebyl schopen plnit svůj 47letý závazek vůči vlastnímu lidu vytvářet ekonomickou prosperitu.
Jaderný spor je otázkou hrdosti, nikoli nutnosti; Hormuzský průliv je naopak otázkou přežití. Přesto je zde prostor pro vyjednávání, například ve společném řízení průlivu.
Ritter optimisticky uzavřel: „Příměří neexistuje, ale jsem velmi optimistický, že bude.“
Larry Johnson vyvrátil myšlenku skutečného prostoru pro vyjednávání drastickou metaforou:
„Je to jako vyjednávání mezi dvěma lidmi o tom, co chtějí jíst. Jedna strana – dejme tomu USA – chce sníst kus kravského trusu naplněný červy. Druhá strana, Írán, chce steak.“
Záloha tu není. Deset íránských bodů není vyjednávací kartou, ale nevyjednatelnými požadavky, které musí být splněny ještě před zahájením jednání.
Írán nebude vyjednávat o míře uzavření Hormuzského průlivu.
Ajatolláh upřesnil: „Je pod novým vedením.“
Nejprve musí být zrušeny sankce. Írán už byl jednou podveden, i když splnil všechny podmínky, povolil inspekce a přesto nedostal nic, když Trump dohodu roztrhal.
Johnson pochyboval, zda Írán vůbec dnes pustí do místnosti zástupce jako Witkoff a Jared Kushner.
Vzpomněl si, že USA už slíbily Libanon, Jemen a Irák, ale Trump náhle vše stáhl po masivním tlaku ze strany Izraele a sionistických kruhů.
Izrael pak bombardoval Bejrút „až do doby kamenné.“ Eskalaci zastavily pouze zásahy Pákistánu a Číny.
Scott Ritter komentoval Trumpovy veřejné hrozby jako prázdné řeči: „Kdokoli, kdo musí říkat, že je král, není král.“
USA už vyčerpaly všechny dobré cíle; Další útoky by byly čistými válečnými zločiny a kolektivním trestem. Americká armáda zřejmě jasně dala Trumpovi najevo, že takové nelegální rozkazy neprovedou.
Už není žádná munice pro smysluplné útoky na dálku, íránská protivzdušná obrana nebyla poražena, námořnictvo je neporušené, stejně jako letectvo.
„Neúspěšná mise v Isfahánu byla katastrofou Desert One.“ Írán zcela ovládá Hormuzský průliv a může kdykoli uškrtit globální ekonomiku.
Ritter uzavřel: „USA jsou papírový tygr. Už nemáme vojenskou kapacitu.“
Varoval, že USA dokázaly Číně, že ani Tchaj-wan nemohou ubránit. Larry Johnson přidal historická srovnání:
Ozbrojené síly USA jsou zaměřeny na model 20. století, ale letadlové lodě a amfibické operace už nefungují proti moderním hypersonickým zbraním a dronům.
Armáda je příliš malá na velké invaze. Írán přesunul vše důležité pod zem. Válka pro USA už nemá jasný cíl; Írán dosáhl svého jediného cíle: přežití a donucení protivníka k jednacímu stolu.
Johnson předpověděl, že Izrael už brzy bude muset stáhnout své jednotky, a že dnešní jednání ukážou, zda to myslí vážně nebo zda zůstane nepřímé zprostředkování přes Pákistán, které však nic nepřinese.
Scott Ritter podrobně popsal sestřelení F-15 a následnou záchrannou misi, která byla ve skutečnosti neúspěšným náletem na Isfahán.
Na celý pořad se můžete podívat zde:
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
