Pokud si projdete média z celého světa, tak všude se ke včerejším volbám opakuje totéž: na jedné straně doslova „bouchá šampaňské“ v řadách probruselských liberálů či na Ukrajině, zatímco u konzervativců je znát doslova smuteční nálada.
I to byl důvod proč jsem zprvu nekomentovala maďarské volby, nebylo k tomu moc co říct. Navíc si myslím, že ani jedna strana není zcela objektivní.
Už roky zde upozorňuji na to, že do žádné vlády kdekoli v Evropě se nedostane nikdo, kdo není „kontrolovaný.“ To potvrzuje i politika, která tolik není vidět a kupodivu se o ní příliš nepíše ani v korporátních médiích.
V případě české vlády jsem na to roky upozorňovala třeba u ANO, které nikdy nebylo skutečnou opozicí proti Fialovi a jeho vládě. To ukazovala zejména zahraniční politika, Jourová v EU, covidová politika a hlasování k otázkám jako Ukrajina.
Stejně tak si myslím, že je řízen na Slovensku Fico (nezapomínejte, kdo tam prosadil euro!).
O řízené vládě Meloniové z Aspenu jsem zde psala mnohokrát. Na podzim čekají Itálii volby a po 3,5 leté „protimigrační“ vládě má země o statisíce cizinců (zejména muslimů) víc. LEGÁLNĚ.
A to je přesně to, co mají společné vláda Meloniové, Babiše, Fica i Orbána: zasazují se o značný příliv zahraničních „pracovníků“ i v situaci, kdy ve skutečnosti nejsou potřeba (ale toto téma by bylo na delší článek).
Nicméně druhým dechem tvrdí, že bojují proti „nelegální migraci.“
Aby Orbán propadl, musel mu Magyar vzít i nějaké voliče. Ne, nevzal mu je kvůli odposlechnutým hovorům s Lavrovem, ani kvůli ekonomické situaci, která je tristní všude.
Podle zajímavé analýzy za tím stojí zejména fakt, že za Orbána se počet cizinců v zemi velmi výrazně zvyšuje, až je to neúnosné. Jeho protimigrační rétorice už nikdo nevěří. A Magyar Orbánovým voličům slíbil, že tuto „legální migraci“ zastaví.
Magyarovi v tomto nevěřím, je až příliš oddaný Bruselu, nicméně mnoho voličů na to mohlo slyšet. Orbán v tomto selhal, tak to jednoduše část jeho bývalých voličů hodila Magyarovi, případně zvolili třetí možnost jak nevyhodit hlas do koše, tedy Mi Hazánk.
Stejnou analýzu si udělali i v Itálii, kde položili paralelu mezi Meloniovou a Orbána, tedy politiky, kteří se zaklínají odporem proti výměně obyvatel, ale sami ji provádí pod rouškou „legální migrace.“
A ještě krátce můj osobní názor: Maďarská vláda patřila v EU k hlavním podporovatelům zavedení „Chat control,“ což mohlo také mnoha Maďarům vadit, stejně jako překotné zavádění ID.
A nyní se tedy podívejme na onu slíbenou analýzu, která dává paralelu mezi Meloniovou a Orbána.
Orbánova vláda dovážela 60–70 tisíc hostujících pracovníků ročně po několik let (později sníženo na 35 tisíc) z Vietnamu, Filipín, Indie, Indonésie a Mongolska. Ti si později mohli dokonce sloučit svoje rodiny.
Oficiální výmluva byla vždy stejná: „plná zaměstnanost, žádný Maďar tyto práce nechce.“ Nebyla to pravda.
Nedostatek je umělý a uměle vytvořený:
Maďaři emigrují za vyššími mzdami do zahraničí. Kdyby firmy platily více, omezily náročné přesčasy a zlepšily podmínky, pracovní místa by se zaplnila místními pracovníky.
Firmy také dávají přednost levné pracovní síle před investicemi do automatizace, školení nebo interní mobility.
Nikdy nebyl kladen důraz na rekvalifikaci nezaměstnaných nebo mladých lidí.
Nemalý počet voličů Orbána si Magyar získal slibem, že jeho absolutní prioritou bude zastavení přílivu zahraničních pracovníků s konkrétními opatřeními, která zastaví demografický propad a udělají práci doma důstojnou.
Údajně se zasadí o to, aby byl počet pracovníků ze zemí mimo EU nula. Tedy nabídl mnohem tvrdší migrační politiku než Orbán.
A jaká je paralela s Meloniovou?
V Itálii Giorgia Meloni, vůdkyně pravicové vlády, která si z boje proti imigraci udělala svůj hlavní program, následuje přesně stejnou pokryteckou logiku jako Orbán.
Díky takzvaným dekretům o migračním toku bylo povoleno téměř jeden milion vstupů ze zemí mimo EU během šesti let (včetně těch, které jsou v plánu):
– 452 000 pro tříleté období 2023–2025
– dalších 497 550 pro roky 2026–2028
Rekordní počty cizinců pracují v zemědělství, cestovním ruchu, stavebnictví, dopravě a službách. Opodstatnění? Obvyklé: „chronický nedostatek pracovní síly.“
Ale i zde jde o kolosální lež:
Stovky tisíc nezaměstnaných nebo neaktivních mladých Italů (zejména na jihu) odmítají nejisté sezónní práce
Zemědělství je už z 30–36 % cizí, protože Italové odmítají otrocké podmínky. Zvýšení mezd, legalizace smluv a investice do mechanizace by stačily k obsazení těchto míst Italy.
Místo příslušných opatření vláda „řeší“ problém dovozem většího počtu levné pracovní síly.
Meloni rétoricky rozlišuje mezi „ilegálním“ (špatným) a „legálním“ (nutným), ale výsledek je stejný jako u Orbána: dveře jsou široce otevřené legálním tokům, protože stojí méně než požadovat od firem skutečné investice do mezd a produktivity.
Orbán prohrál právě proto, že Maďaři pochopili klam: mluvil o národě, ale dovážel pracovní sílu ze zemí mimo EU pro nadnárodní společnosti. Meloni dělá totéž v Itálii (a ostatní již zmíněný politici ve svých zemích také).
Řešením není dovoz cizinců, ale slušné mzdy, lidské podmínky, automatizace, podpora rodin, investice.
Tolik tedy analýza, která předpokládá, že Orbán nakonec do značné míry „dojel“ na migrační politiku.
Magyar tedy zřejmě nevyhrál proto, že by náhle chtěli být všichni Maďaři v předklonu před Bruselem. Šlo o to, že Orbán dělal věci, které byly často opakem toho, co lidem sliboval.
A nejde jen o dovoz cizinců, ale předpokládám, že i o výše zmíněnou „kontrolu chatu“ (Maďarsko patřilo ke třem zemím, které ji navrhly) či snahu o překotné zavádění digitálních identit.
Nemyslím si, že Magyar je řešením. Nebude to nic, kvůli čemu by mohli konzervativní Maďaři jásat, ale zřejmě to v mnoha ohledech ani nebude příliš velká změna.
Prostě se jen – jako všude jinde – vymění politické figurky, aniž by se cokoli zásadního změnilo….
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
