VÁCLAV KRÁSA
Já tam chci, a chci a chci, dupe patičkou, jako malý kluk, pan prezident, že chce jet na setkání NATO v červenci letošního roku. Je to trapné a nedůstojné hlavy státu, a to zvláště, když je spor medializován. Petr Pavel vůbec nechápe náš politický systém, kdy prezident je hlavou státu, ale skutečnou výkonnou moc má vláda, která vládne z většinové vůle lidu a nic na tom nemění různé demonstrace. Jeho úporná snaha není standardní a spíše to vypadá, že je do této pozice manipulován silami, které mají zájem na udržení válečné atmosféry a prodlužování války na Ukrajině. Těmi silami je nepochybně vojenskoprůmyslový komplex, který na současných válkách neuvěřitelně vydělává. Není to však jediná síla, která může podporovat válku, a to především na Ukrajině, protože válka na blízkém východě se nás sice dotýká, a to hlavně dražšími surovinami, nikoliv však politicky. Pan prezident je určitým symbolem těch sil, které prosazují progresivistickou tzv. „liberální demokracii“, udržují rusofobii a odmítají dodávky ropy a plynu z Ruska i za cenu výrazného růstu inflace, poklesu naší hospodářské výkonnosti a ochuzování občanů. Tato ideová úchylka jde přes mrtvoly, protože udržování a podpora války znamená mrtví a ranění, což pro tyto ideology není překážka ani argument. Pro mě je nepochopitelné, že bych činil kroky, kdy si musím být vědom toho, že vedou k dalším a dalším úmrtím. Jsme všichni okoralí a už nedokážeme vcítit se do osudu jednotlivce a rodiny, kdy je muž násilně a hned odveden na frontu, je vystaven nebezpečí smrti, a jeho rodina nic neví. Za to může Rusko, ale nejen ono. Za tento stav hrůzy můžeme i my, když se ve vleku velkých států EU a NATO, tváříme, že nám jde o spravedlnost, že nepřítel a agresor jsou jasní a vůbec si, alespoň politicky a mediálně nepřipustíme, že jde o boj o zdroje, jak tomu bylo vždycky. Je až neuvěřitelné, čeho jsme schopni ve jménu majetku, zisku, zdrojů a falešné politiky dělat. Mluvíme hodně o míru, ale stále více a více podporujeme válku a bohužel pan prezident je součástí těch sil, které posilují blok válečníků, a proto je taková snaha, aby jel na summit NATO. Je to docela průzračné, i když samozřejmě nevidím do všech zákulisí, které politiku ovlivňují. Kdyby se nejednalo o vážnou věc, tak je to až komické, co se na naší politické scéně děje. Místo řešení důležitých věcí této země se papaláši dohadují, kdo, s kým, kam pojede.
Zdá se, že jednání USA vs. Irán bylo neúspěšné a prozatím se nenašly společné body, na kterých by mohla být budována společná smlouva. Jedním z argumentů ze strany Iránu je nedůvěra v upřímnost Američanů, že se chtějí opravdu dohodnout. Nelze se ani divit. Poté, kdy USA a Izrael napadly Irán vlastně uprostřed jednání, nemůže mít Irán důvěru, že v průběhu vyjednávání nedojde k dalšímu bombardování. Po výhrůžce amerického prezidenta Donald Trump, že pokud Irán neotevře Hormuzský průliv do jím stanoveného termínu, může podle něj dojít k dramatickým následkům. Uvedl, že „dnes v noci zahyne celá civilizace“, pokud situace nebude vyřešena. Po takových výhrůžkách by asi málokdo měl důvěru v upřímnost slov amerických vyjednávačů. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem znamenalo obrovské oživení v globální politice, potlačení progresivismu a omezení ilegální migrace a možná i prvotní naději na ukončení války na Ukrajině. Teď se však ukazuje vysoká nepředvídatelnost a chaotičnost v jednání amerického prezidenta a jeho vyhlášení o konci jedné civilizace je za mě nepřijatelné. To je fašistický výrok, který si nemá představitel největší mocnosti světa dovolit. Tím samozřejmě vzbuzuje strach i u svých podporovatelů a partnerů. Po takovém výroku si není nikdo jistý, kdy se hněv Donalda Trumpa obrátí proti němu.
„ Blbější, než jsme doufali“, je název filmu, ale dá se vztáhnou i na výrok herečky Zuzany Zlatohlávkové na dotaz České televize v Událostech a komentářích , zda má strach z nedostatku ropy, „ropu nepotřebuji, v rodině jsme cyklisti“. Skutečnost, že z ropy se vyrábí obrovské množství výrobků, ji zřejmě zcela uniká. Překvapuje mě, že ČT si zve, do ryze politických pořadů herečku, které možná dobře hraje, ale jinak je to nádoba zcela prázdná, což u umělců je časté. Je to asi úlitba televize umělcům za to, že jí podporují v boji za zachování koncesionářských poplatků. Svědčí o tom i včerejší přímý přenos ČT z předávání cen Anděl, kdy řada oceněných zneužila podium a zneužila přenos k politickým prohlášením, které drtivě směřovalo k zachování koncesionářských poplatků. Chápu herce a zpěváky, že televize a rozhlas je živí, ale jejich argumentace je velmi slabá v kontextu toho, že více než polovina zemí EU nemá koncesionářské poplatky. Veřejnoprávní televize a rozhlas jsou placeny z rozpočtu a nikdo se v těchto státech nebojí o demokracii. Je to všechno faleš a strach o prebendy. Vážená Česká televize, prosím Vás, paní Zlatohlávkovou už do dalších diskusí nepouštějte, bylo to hodně trapné a bylo to na mě moc.
FB
Článek Co týden dal 15. (2026) se nejdříve objevil na .
