ŠTĚPÁN CHÁB
Na radu a doporučení naší šéfredaktorky jsem se vyrazil porozhlédnout po polstrované cele bez klik magazínu Fórum 24. A byl jsem až příjemně překvapen, že hned první téma se mě tak mile dotklo. A že jsem dokonce s klíčovým sdělením souhlasil.
Po čtyřletém fiasku vlády Petra Fialy by si jeden řekl, že samotný Petr Fiala bude zapomenut někde v kumbálu bruselské trafiky a že národ se otřese a zapomene. Jsou ovšem místa, kde nejen že není zapomenut, ale je opěvován a vzýván jako jediný, který zemi vyvedl z bludu a jemuž je nutno vložit do rukou další příležitost ukázat, kudy se k dalšímu fiasku dá dojít.
Tím místem je Fórum 24 a jeho nový podcast Válka s mloky. V úvodu manželé Šafrovi vysvětlili důvod, proč uzmuli Karlu Čapkovi název jeho románu. Mloci se nám rozmnožili v Poslanecké sněmovně. Usedli ve vládě. A ODS pod Martinem Kupkou si hraje na to, že jedná s normální vládou, s normálním složením Sněmovny. Jen Petr Fiala, osazenstvo letenské demonstrace a manželé Šafrovi vidí, že sledujeme nástup fašistické lůzy, mločí invaze.
Ale pojďme na výlet do rétoriky toho našeho etalonu slušnosti z Fóra 24.
Členové vlády jsou mloci. Premiér je velemlok. Ve vládě jsou temné síly. Přichází nástup fašismu. Za idioty jsou označeni lidé, které Babiš dotáhl do vlády. Nálepku idiot schytal i Daniel Vávra, zakladatel Společnosti pro ochranu svobody slova. Dalším přízviskem vládních činitelů je „hanební hnusní kašpaři, kteří z České republiky dělají idioty Evropy“. Babiš se podle Šafrových dal do holportu s kolaboranty. Jako poradkyni si vzal na Úřad vlády Putinovu služku. Práci vlády označili za vrchol hnoje a hnusu. Babiš označen za brutálního autokrata. Mnozí lidé byli označeni jako odpad a pátá kolona. Toliko sofistikovaná debata manželů Šafrových nad otvorem do jímky té naší politiky.
(Poznámka k výše vypsanému – Karel Čapek, pojem, intelektuál první republiky, vznešený člověk s jemnou duší a vytříbeným humorem. Ten kontrast je nádherný. Zaštítit se jemnoduchem Čapka a pak do posluchače nalít takové množství vulgarit a nenávisti bez náznaku nadhledu nebo, nedej bože, humoru, až má pocit, že se zalkne.)
Z tónu jejich hlasů jde vyčíst jisté náznaky toho, že nejsou spokojeni s výsledky demokratických voleb. Navíc nejsou spokojeni asi s prací opozice, kterou tvrdošíjně označují za demokratickou. Té by do činnosti nasypali daleko více revolučního ducha a potřebné letenské nenávisti k osobě Andreje Babiše. Kupkova ODS prý nabízí jen snižování daní, nikoliv posedlost vzletným heslem redakce Fórum 24 – nenávidíme Babiše tak moc, až jsme z toho ztratili soudnost. A to je zásadní chyba. Opozice by měla stavět barikády, vymýšlet pirátské chození pozpátku a permanentní žehlení flanelových košil (ale pozor, aby se nespálily, to by byl malér). V tom je přece práce politika. Šaškovat až do padnutí.
Ale pak přišla klíčová část diskuse manželů Šafrových. Adorace Petra Fialy, reka našich dní, jediného mohykána české politiky. To on, Petr Fiala, ztělesňuje naději do jinak šedé a pochmurné budoucnosti. Jedinou chybou bylo, že se vzdal předsednické role v ODS, kterou kdyby on teď vedl, preference by jistě stoupaly ke 108 procentům. Co by měl Petr Fiala dělat dál? Ztratit se v chumlu nezajímavé ODS? Ne. Měl by založit novou stranu a s mesiášským komplexem sobě vlastním zemi zachránit podruhé. Dvě věrné duše už má. Johanu Šafrovou. A Pavla Šafra. A to je nezanedbatelná síla. Ovšem lidé řeší sobecky svůj talíř a nádrž na palivo v autě, nechtějí vidět a slyšet, že Šafrovi řeší epický zápas dobra se zlem. Och, jak jsou ti lidé slepí.
„Ten nejdůležitější a nejpozitivnější program je anibabiš, a kdo ho bude realizovat, tak vyhraje. Petr Fiala už to jednou ukázal,“ řekla v závěru tematicky omezené debaty Johana Šafrová.
Nedávno oznámil odtajnění zbrusu nové politické strany Vladimír Špidla , bývalý eurokomisař, bývalý předseda bývalé ČSSD a to v tandemu s bývalým ministrem Dienstbierem. Bývalý předseda Petr Fiala by mohl naskočit do tohoto rozjíždějícího se rychlovlaku do stanice „Zdroje tu jsou“ a dělat Špidlovi když ne mašinfíru, tak aspoň levnou sílu u lopaty. A to by v tom byl Šafr, kdyby za tři a půl roku nezbourali volební urny. Špidla a Dienstbier, dva symboly politického skanzenu. Petr Fiala by k nim měl usednout. Na tu tři a půl roku dlouhou cestu k volebnímu debaklu by si mohli navzájem předčítat z Fóra 24. Snad aby jim ta cesta do zapomnění rychleji utíkala.
U Šafrů v polstrované cele je stále příjemně útulno, všechny ostré předměty jsou ukryté, a ty malé, u kterých hrozí spolknutí, jsou zamčené v přihrádce na chrastítka. Úraz nehrozí. Aby u Šafrů panovala dobrá nálada, zřízenci jim na stěnu promítají obraz svatého. Svatého Petra Fialy. Udatného reka. Zachránce.
Republika je v pořádku, když Šafrovi budují se svou pověstnou pílí ty své drobné barikádky revoluce.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Návštěva u Šafrů first appeared on Pravý prostor .
