G. SITAŘ
Stručná historie Libanonu, který je jedním z bodů jednání mezi USA a Íránem. Dlouhodobé spory mezi křesťany a muslimy vyvrcholily občanskou válkou, do níž se zapojili palestinští bojovníci vyhnaní z Jordánska. Od jejího konce nemá vláda v Bejrútu kontrolu nad šíitskými teroristy na vlastním území.
Jak šel čas s Libanonem. Naprostou většinu informací lze nalézt na anglické verzi Wikipedie.
Západní břeh
Západní břeh řeky Jordán neboli „West Bank“ je území, které mělo podle rozhodnutí OSN z roku 1947 připadnout nezávislému arabskému státu. V roce 1950 jej obsadilo Jordánsko. Palestinská organizace Fatah začala v šedesátých letech organizovat ze Západního břehu přeshraniční útoky na nový stát Izrael. Ten reagoval odvetnými opatřeními, při kterých zahynuli i jordánští občané.
Šestidenní válka
V roce 1967 vypukla takzvaná šestidenní válka, ve které proti sobě bojovaly Izrael a Egypt, ke kterému se přidaly Sýrie a Jordánsko. Izrael zvítězil a převzal od Jordánska kontrolu nad Západním břehem. Palestinští bojovníci zvaní fedajíni se uchýlili do Jordánska.
Jejich sídlem se stalo příhraniční město Karameh, odkud fedajíni pokračovali v útocích proti Izraeli. V roce 1968 vyhodili do vzduchu izraelský školní autobus. Izraelská armáda v odvetě zaútočila na jejich sídlo v jordánském Karamehu. Během celodenního boje zahynuly desítky lidí na obou stranách. Izraelcům se ale nepodařilo zajmout Jásira Arafata.
Populární fedajíni
Fedajíni, kteří během boje o Karameh zabili desítky izraelských vojáků, získali popularitu. Noví dobrovolníci se jen hrnuli. Arabské státy vedené Kuvajtem začaly posílat peníze. To umožnilo palestinským organizacím v čele s PLO, „Palestine Liberation Organization“, nabídnout doživotní rentu pozůstalým po fedajínech zabitých v boji.
Fedajíni versus Jordánsko
Počet fedajínů v Jordánsku rostl a stali se státem ve státě. Odmítali respektovat jordánské úřady a policii a neoficiálně vládli v řadě velkých jordánských měst. Následně začali otevřeně zpochybňovat legitimitu hášimovské monarchie krále Husajna, kterou chtěli nahradit revoluční vládou.
Jordánský král se obával podpory, kterou palestinským organizacím vyjadřovaly arabské státy jako Libye a Irák. Váhal proto s rozhodnou akcí proti fedajínům za použití armády.
Atentát na krále
V září roku 1970 se fedajíni pokusili již podruhé o atentát na krále Husajna. O několik dní později unesli tři letadla mezinárodních leteckých společností. Letadla poté, co je opustili pasažéři, demonstrativně vyhodili do vzduchu před zahraničními novináři. Některé pasažéry únosci propustili, ale 54 rukojmích drželi téměř dva týdny. Únos letadel měl podle palestinských organizací upozornit na problém Palestiny.
Černé září
Události vešly do historie pod názvem „Black September“, Černé září. Král Husajn jmenoval vojenskou vládu a dal pokyn k rozhodné akci. 17. září vstoupila jordánská armáda do hlavního města Ammánu. Začala ostřelovat místní uprchlické tábory, ve kterých se usídlili dobře vyzbrojení fedajíni. Boje trvaly deset dní.
Boje mezi jordánskou armádou a fedajíny vzplály i v ostatních městech, kde vládly palestinské organizace. Obavy krále Husajna ze zahraniční intervence se naplnily, když syrská armáda překročila jordánské hranice. V jeho kabinetu převládl názor, že by Jordánsko mělo požádat západní státy o intervenci. To se i stalo, když král Husajn zažádal prostřednictvím britské ambasády Izrael o pomoc.
Izraelská pomoc
Izraelská vláda byla názorově rozdělena. Účast Jordánska v šestidenní válce proti Izraeli byla příliš čerstvou vzpomínkou. Nicméně zvítězilo umírněné křídlo kabinetu, které souhlasilo s podporou Jordánska. Izraelské letectvo demonstrativně přelétalo nad syrskými jednotkami a vyhlásilo pohotovost.
S potvrzenou izraelskou podporou zaútočilo jordánské letectvo a pozemní vojska na syrskou armádu a způsobily jí těžké ztráty. Syrská armáda se 22. září začala stahovat.
Po úspěšné akci proti syrské armádě pokračovala jordánská armáda ve vytlačování fedajínů z hlavního města Ammánu a dalších měst.
Příměří
Poté, co začala arabská média obviňovat jordánského krále z masakru palestinských civilistů, souhlasil král Husajn s příměřím. V říjnu téhož roku uzavřel za pomoci Egypta dohodu s Jásirem Arafatem, která určovala podmínky pobytu fedajínů na jordánském území.
Střety v Jordánsku nicméně pokračovaly do ledna roku 1971, kdy byly zbytky Palestinců vytlačeny z jordánských měst a poslední 2 tisíce fedajínů se vzdaly. Jordánsko jim umožnilo, aby se přemístili do Libanonu.
Uprchlí Palestinci založili teroristickou organizaci „Black September Organization“, která v roce 1971 zavraždila jordánského předsedu vlády a v roce 1972 jedenáct izraelských atletů na olympiádě v Mnichově.
Paříž východu
Stát Libanon vznikl po rozpadu Osmanské říše po první světové válce, kdy byla jeho správou pověřena vítězná mocnost Francie. Nezávislost získal Libanon v průběhu druhé světové války.
Do počátku sedmdesátých let minulého století měla země přezdívku „Švýcarsko Blízkého východu“ a hlavnímu městu Bejrútu se říkalo „Paříž východu“. V zemi vládli křesťané, ale nesourodé složení populace v zemi bylo zdrojem několika krizí. Proti sobě stáli vládnoucí křesťané, sunnitští muslimové, kteří obývali přímořské oblasti, a šíité na jihu země u hranic s Izraelem.
Šíité z jihu Libanonu jsou „ideologickými“ bratry šíitského Íránu a z jejich řad se rekrutují členové teroristické organizace Hizballáh.
Příchod Palestinců
Příchod Palestinců do Libanonu, který vyvrcholil po šestidenní válce v roce 1967, změnil rozložení sil v zemi a vládnoucí křesťané se dostávali pod stále větší tlak.
Občanská válka mezi křesťany a muslimsko-palestinskými organizacemi vypukla v Libanonu v roce 1975. Zapojili se do ní i fedajíni, kteří přišli do země z Jordánska. Válka trvala dlouhých patnáct let.
V roce 1982 zřídil Írán na libanonském území pod kontrolou Sýrie základnu íránských revolučních gard, která poskytovala finanční, vojenskou a výcvikovou podporu šíitským bojovníkům. V Sýrii v té době vládl otec Bašára al-Asada, jehož rodina patří k muslimským alavitům. Alavité mají nejblíže k šíitské větvi islámu a k takzvaným dvanáctníkům, kteří čekají na příchod dvanáctého imáma Mahdího, který v apokalyptické válce spasí svět.
Mezinárodní jednotky
Do války se zapojily i USA. V roce 1982 poslal prezident Reagan do Bejrútu americké mariňáky jako součást mezinárodních mírových sil, které měly pomoci stabilizovat situaci v zemi. Někteří američtí historici tvrdí, že to byla jeho největší zahraničně-politická chyba.
V dubnu roku 1983 zabil atentátník 63 osob na americké ambasádě v Bejrútu. V říjnu téhož roku najeli dva sebevražední atentátníci s nákladními vozy naloženými výbušninami do kasáren, ve kterých byli ubytováni vojáci mezinárodních jednotek.
Zahynulo 307 osob, z toho 241 Američanů a 58 Francouzů. Dalších více než sto Američanů bylo zraněno. Jednalo se o nejtragičtější den americké armády od ofenzivy Tet během vietnamské války. Za oběma útoky stály pravděpodobně šíitské teroristické skupiny podporované Íránem, byť někteří historici tvrdí, že není jasné, kdo byl organizátorem.
Konec?
Masakr mezinárodních mírových jednotek z roku 1983 vedl k jejich stažení z Libanonu. Občanská válka skončila v roce 1990. Napětí mezi různými náboženskými skupinami, zejména Íránem podporovanými šíity a sunnitskými muslimy, neustalo. Civilní libanonská vláda nebyla od té doby schopna dostat pod kontrolu šíitské ozbrojence z Hizballáhu, kteří operují zejména u hranic s Izraelem a jsou podporováni Íránem. Situace trvá dodnes. Ještě v březnu tohoto roku se libanonská vláda snažila zakázat vojenské akce Hizballáhu na svém území.
G. Sitař
Článek Palestinští uprchlíci přeměnili Švýcarsko východu v bitevní pole se nejdříve objevil na .
