V předchozích dvou textech byla řeč o vzdělaném pitomci — o člověku, který může být inteligentní, jazykově zdatný, odborně vyškolený a společensky funkční, a přesto mu chybí něco podstatného: vnitřní autonomie, skutečně kritické myšlení a odolnost vůči manipulaci. Pokud první dva díly popisovaly symptom, tento třetí se pokouší popsat mechanismus jeho vzniku. Protože vzdělaný pitomec není jen individuální nehoda. Je to také možný produkt systému, který vedle vzdělávání vyrábí i kompatibilitu. Poslední dobou člověk pořád naráží na titulky o tom, jak mladší a vzdělanější voliči tíhnou k liberálním, progresivním a antipopulistickým stranám. A bývá to podáváno skoro jako důkaz vyšší […]
