MICHAL ILLEŠ
Nenastal už konečně čas na diskusi o „změně režimu“? Reforma volebního systému by mohla být prvním krokem…
Současný politický systém v České republice čím dál víc připomíná nekonečné vyjednávání jako na tržnici. Poměrný volební systém, který měl po revoluci zajistit názorovou pestrost, se podle mého názoru vyčerpal. Místo akceschopných vlád, které by zemi posouvaly vpřed, dostáváme jen křehké koalice. V nich se jakákoliv odpovědnost rozpouští v nekonečných kompromisech a programových ústupcích. Pokud chceme stát, který se konečně dokáže pohnout z místa, musíme najít odvahu k přechodu na systém většinový.
Jedním z největších nešvarů dneška je totiž vláda, která je ovládána malými stranami na úkor velkých. V poměrném systému mají malé strany neúměrně vysoký vyděračský potenciál. Často rozhodují o tom, kdo bude vládnout, a diktují podmínky, které vůbec neodpovídají jejich skutečné podpoře u voličů. Většinový systém by tento nešvar utnul. Vítěz voleb by získal jasný mandát, ale také plnou odpovědnost. Skončily by výmluvy na koaliční partnery – volič by přesně věděl, komu u příštích voleb vystavit účet. A strany by dostaly příležitost ukázat svou autenticitu.
Dalším zásadním přínosem by byla přímá vazba mezi voličem a jeho poslancem. Dnes volíme anonymní stranické kandidátky, kde jsou jména často jen položkami v seznamu. Ve většinovém systému, rozděleném na malé volební obvody, bychom volili konkrétní osobnosti – lidi, které známe. Poslanec by už nebyl jen hlasovacím strojem řízeným stranickou centrálou, jak to dnes občas vypadá. Musel by se zodpovídat přímo lidem ve svém volebním obvodu, jinak by příště prostě neuspěl. To je cesta, jak vrátit politiku z kanceláří zpět k občanům.
Podívejme se na stabilitu, kterou potřebujeme pro velké reformy. Ať už jde o důchody, stavbu dálnic nebo modernizaci školství, vše vyžaduje odvahu a čas. Nemůžeme žít v neustálém strachu, že jedna z pěti koaličních stran cukne a položí vládu kvůli nějaké malichernosti. Většinový systém generuje silné vlády s jasnou vizí, které mají šanci své plány skutečně dokončit. Ostatně, tento model v menším už u nás funguje – podívejme se na Senát. Ukazuje se, že lidé dokáží ocenit silné lokální osobnosti bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. I když Senát má dvoukolový sysém.
Jsem přesvědčen, že demokracie není jen o zastoupení, ale především o rozhodování. Často slyšíme, že poměrný systém je spravedlivější, protože zastoupí každého. Ale k čemu je zastoupení, které vede k paralýze? Skutečným smyslem voleb má být vybrat někoho, kdo bude zemi skutečně spravovat. Většinový systém je v tomto poctivější: dává vítězi šanci ukázat, co umí, a poraženému jasnou roli opozice.
Pokud by však změna Ústavy – která je ke změně volebního systému nezbytná – byla v tuto chvíli příliš velkým soustem, musíme hledat alespoň funkční alternativu. Tou by mohlo být zvýšení volebního kvóra na 10 %. To by přirozeně vyčistilo scénu a donutilo politické spektrum k integraci. Místo deseti roztříštěných stran by vznikly tři nebo čtyři silné bloky s jasnou vizí. Volič by tak už v den voleb věděl, kdo má reálnou šanci prosadit změny a kdo bude premiérem. Voliči chtějí vidět reálné výsledky těch, kteří skutečně vládnou!
Konzervativní noviny
Článek Proč potřebujeme většinový systém? se nejdříve objevil na .
