JAN TICHÝ
Pamatuji se, že dříve byla svobodná matka společenské stigma, pak se to posunulo na bezdětnou ženu, protože společenskou rolí ženy bylo především mateřství a prestiží výchova dětí.
Nyní je to naprosto obráceno, aspoň mediálně, propagandisticky. Dítě a role matky je pro mnohou ženu téměř nežádoucí, brání ji v kariéře, v emancipaci, materiálně se zchudne a tělo se nedůstojně promění. Kojení ženě zpravidla sebere ňadra dmoucí a vůbec je s tím spousta práce a zodpovědnosti.
Moderní ženy si život rády řídí samy, mají na to pomůcky (antikoncepci, příp. interrupci) a navíc předsudek, že chlapi jsou neschopní. Aby nebyli, když maskulinita je toxická, ženy nám zmužněly a muži zženštili. Prostředí také nějakým rychlým a silným spermiím neprospívá, tak naše slavná civilizace nejenže hloupne, ale také vymírá. Svůj díl na snížení plodnosti nemá jen pohodlnost a nechuť, ale i vakcinace proti Covidu, ovšem to se říkat nesmí a jistojistě to nesouvisí.
A to k tomu můžeme připočíst „nečistotu“ sexu a dneska dokonce i strach z něj, neboť mnohem pohodlnější je „sex“ digitální.
Když si to chtějí rodiny s dětmi užít mírumilovným pochodem v Praze, nastoupí na ně lidé (pravděpodobně bezdětní) kteří si na nich chtějí pouze vybít svou agresi a frustraci. Nemohou zkrátka ten pochod ignorovat, musí proti tomu protestovat. Proč? Protože díky tomu se cítí silní ve svém davu, a ještě jsou za to zviditelněni v propagandistických médiích. Už je to považováno za normu, takže normální jsou dnes různorodí „úchyláci“, což je ta slavná eurounijní (nepřirozená) diverzita a dříve normální, dnes přirozená rodina s dětmi je jaksi společensky fuj. Tedy hlavně v těch médiích.
Nemám problém s bezdětnými ženami, ať již za to nemohou (a děti by chtěly) nebo je nechtějí programově, též nemám žádný problém s homosexuály. Jen se mi nelíbí to (politicky a ekonomicky motivované) vnucování a propagace. Účastníkům pochodu pro život bych doporučil scházet se jinde, daleko častěji a neoficiálně. Ale nevím, jak to opravdu je a co si organizátoři mohou a nemohou dovolit. Jsme země pokřivená granty, projekty a dotacemi. Ten, kdo platí, chce nějakou viditelnou činnost. I kdyby to měly být jen příspěvky členů a podporovatelů, tak vedení spolku nebo organizátoři se musí nějak ukázat.
Reálně žiju v jiném světě, mé dospělé děti už mají své děti a nás s manželkou to činí nesmírně šťastnými. Vidět, jak jsou teď to batole a mírně odrostlá mimina středobodem jejich pozornosti, jak se snaží vytvořit jim láskyplné prostředí a jak jsou za ně zodpovědní, zkrátka nás rodiče těší. A také jak jsou rádi, že jim je můžeme v rámci možností pohlídat. Ve svém městečku, ale i na chatě potkávám rodiče s dětmi a kočárky a jsem tomu rád.
Stále se najdou ti „bývalí normální“ mladí lidé, kteří mají děti, mají i sex a obojí mají z lásky, ne ze zištných materiálních, kariérních, příp. ideologických důvodů. Propagandistický svět médií, virtuální svět na povrchních a plytkých sociálních sítích, je totiž poměrně jiný od toho světa skutečně žitého, kde prožíváme své životy, za něž ovšem máme zodpovědnost pouze my sami. Stačí si to uvědomit a podle toho žít. Tak, jak chci a dovolím si žít já sám ve společnosti mých blízkých.
Jenže kolik lidí si to uvědomuje a je připraveno žít (a tím tvořit) skutečný reálný život?
The post Agrese bezdětných? first appeared on Pravý prostor .
