SYRZDARMA
Co myslel americký prezident „světovým resetem”, o kterém psal o víkendu? Jak spolu souvisí Panamský průplav, Malacký průliv a události v Íránu.
Americký prezident Trump zveřejnil o víkendu příspěvek na sociálních sítích, který zní: „Největší světový reset.” Nepřidal žádné podrobnosti, co tím myslel. Text níže je kombinací obecně známých faktů a komentářů z alternativních amerických médií, která se snaží dát dohromady širší odpověď na otázku, co se může skrývat pod pojmem „reset”. Zdroj informací v odkazu přímo v textu, hlas lidu je výběr názorů.
Strategická úzká místa
Jako nejlogičtější se zdá hypotéza, podle které Bílý dům systematicky tlačí na slabá místa svého největšího geopolitického soupeře, tedy Číny.
Čína je závislá na dovozu energetických vstupů. Naprostou většinu své potřeby ropy a plynu musí dovézt po moři. Jejími klíčovými dodavateli byly donedávna země Blízkého východu, včetně Íránu, Venezuela a Rusko. Světový námořní obchod má několik „úzkých hrdel: Suezský průplav, Panamský průplav, Hormuzský průliv a Malacký průliv.
USA se staly pod vedením nové vlády energeticky nezávislými v rámci dlouhodobě deklarované strategie „vrtej, synku, vrtej“. To je výchozí pozice pro události minulých měsíců.
Kanál Panama
Panamský kanál je uměle vybudovaná vodní cesta v nejužším místě Střední Ameriky, která výrazným způsobem zkracuje cestu mezi Atlantickým a Tichým oceánem. S jeho výstavbou začali Francouzi, ale v roce 1889 práce přerušili, mimo jiné i z důvodu vysoké úmrtnosti dělníků. USA projekt převzaly v roce 1904 a o deset let později proplula kanálem první loď.
USA spravovaly Panamský kanál do roku 1977, kdy prezident Carter podepsal smlouvu, podle které převzala Panama v roce 1999 nad průplavem kontrolu, včetně primární odpovědnosti za obranu jeho „neutrality“. Krátce po převzetí správy kanálu podepsala Panama dlouhodobý kontrakt na provozování kontejnerových přístavů na jeho obou stranách se společností Hutchison z Hongkongu.
Prezident Trump po nástupu do Bílého domu prohlásil, že USA by měly znovu získat kontrolu nad průplavem, protože sazby účtované americkým lodím jsou nehorázné. USA nedovolí, aby Čína získala postupnými krůčky významný vliv kdekoli v blízkosti Panamského kanálu, protože je to otázka národní bezpečnosti. Jedná se o pokračování takzvané Monroeovy doktríny , kterou v roce 1823 představil tehdejší prezident James Monroe. Podle ní jsou Severní a Jižní Amerika sférou vlivu Spojených států. Prezident Trump se k doktríně přihlásil a doplnil, že americká dominance na západní polokouli již nesmí být nikdy zpochybňována.
Do Panamy odcestoval loni ministr zahraničí Marco Rubio. Po jeho návštěvě rozhodla Panama o ukončení své účasti v čínském projektu Nová hedvábní stezka, jejímž cílem je posílit vliv Číny ve světě. V minulém roce oznámilo americké konsorcium firem, že kupuje od firmy Hutchison její většinový podíl ve společnosti, která provozuje kontejnerové přístavy. Počátkem roku 2026 rozhodl panamský nejvyšší soud, že licence, které dostala firma Hutchison na provozování přístavů, byly protiústavní a smlouvu zrušil.
Venezuela
Venezuela má největší potvrzené zásoby ropy na světě. Do devadesátých let minulého století byla jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky. Pak se k moci dostal socialista Hugo Chávez a ze země utekla před chudobou téměř třetina obyvatel.
Největším odběratelem venezuelské ropy byla do nedávné minulosti Čína, která ji kupovala s výraznou slevou, protože dokázala obcházet mezinárodní sankce.
V lednu tohoto roku zatkla americká armáda během noční operace diktátora Nicoláse Madura a dopravila ho před soud v New Yorku, kde čelí obvinění mimo jiné z pašování drog. Vláda, která se po jeho zatčení ujala řízení Venezuely, prodává ropu za tržní ceny prostřednictvím organizace, kterou kontrolují USA, a zpracovává ji v amerických rafinériích.
Hormuzský průliv
Bílý dům opakovaně řekl, že Írán za žádných okolnosti nesmí získat jaderné zbraně, protože se jedná o fanatický teokratický režim s vizí apokalyptické války.
Írán již od doby revoluce v roce 1979 využíval hrozbu uzavření Hormuzského průlivu pro posílení své vyjednávací pozice na mezinárodním poli. V osmdesátých letech minulého století probíhala v průlivu takzvaná válka tankerů mezi Irákem a Íránem. OSN schválila v roce 1987 operaci „Earnest Will”, v rámci které chránilo americké námořnictvo ropné tankery plující z Kuvajtu. Jednalo se o největší konvojovou operaci od druhé světové války.
Poté, co americká armáda eliminovala minulý měsíc íránské vzdušné síly a schopnost Íránu ohrožovat své sousedy balistickými raketami, zůstala blokáda Hormuzského průlivu nejsilnější kartou, která zůstala Íránu v ruce. Bílý dům překvapivě změnil pravidla hry a řekl, že průliv bude blokovat americká armáda. Blokáda je namířena proti íránskému exportu a podle různých odhadů způsobí Íránu značné problémy během dvou týdnů. Írán označil americkou akci za vážné porušení své suverenity.
Malakka
Malakka je přístavní město na západním pobřeží Malajského poloostrova. Je po něm pojmenován úzký průliv mezi Malajsií, Singapurem a Indonésií. Veškeré zboží z Evropy, Afriky a Blízkého východu, které míří po moři do Číny, musí proplout právě tudy.
Čínský prezident Chu Ťin-tchao nazval v roce 2003 strategický problém Číny malackým dilematem. Kontinentální mocnost Čína je závislá na dovozu ropy, jejíž naprostá většina musí projít úzkým průlivem, který je mimo její kontrolu. Je to nejkratší námořní cesta a pokračuje dalšími úžinami v blízkosti Indonésie až do Jihočínského moře, ve kterém americké námořnictvo a jeho partneři operují desítky let.
Pokud v případě nějakého konfliktu mohou Spojené státy nebo jiná námořní velmoc blokovat námořní cesty pro přísun klíčových vstupů čínské ekonomiky, je to pro Čínu velký problém. Malacké dilema formovalo čínskou zahraniční politiku a energetickou strategii v nedávné minulosti. Čína se snažila svoji závislost na dovozu po moři snížit různými projekty. Jedním z nich je i takzvaná Nová hedvábná stezka, v rámci které chce Čína investovat do zhruba 150 zemí na posílení mezinárodních obchodních koridorů. Pozemské transportní alternativy jsou ale schopné nahradit pouze malou část zboží, které do Číny putuje po moři.
13. dubna tohoto roku, tedy o víkendu, oznámily USA, že uzavřely s Indonésií obranné dohody, jejichž cílem je modernizace a výcvik armád, společná cvičení a další kooperace. Alternativní média komentují uzavřenou dohodu jako těžkou ránu Číně v oblasti Malackého průlivu a Indonésie.
Hlas lidu
USA se nehodlají dělit o geopolitický vliv s Čínou nebo Ruskem více, než je nezbytně nutné. Cítí se dostatečně silnými na to, aby mohly dominovat světovým událostem a prosazovat svoje zájmy. Obamova strategie „omlouvání se za hříchy západní civilizace“ je minulostí.
Americká vláda v prvním kroku zajistila svoji energetickou nezávislost. V současnosti produkují USA více ropy a plynu než Saúdská Arábie a Rusko dohromady. Tím si USA uvolnily ruce pro akce na Blízkém východě.
V lednu dostaly USA pod kontrolu největší světové zásoby ropy na světě ve Venezuele a v kombinaci s událostmi v Panamě omezily podstatným způsobem vliv Číny a Ruska v Latinské Americe. Na řadě je Kuba.
Následovala eliminace íránské hrozby. Čína přišla o dva dodavatele levné ropy pod sankcemi, Venezuelu a Írán, a stala se závislou na akcích americké armády na Blízkém východě. Podstatným způsobem oslabený Írán znamená snížení napětí na Blízkém východě a zánik různých teroristických skupin, které Írán podporoval. Platí to nejen pro Hizballáh v Libanonu nebo Hamás v Gaze, ale i pro jemenské Hútíe, kteří ohrožují námořní dopravu v Rudém moři. Hútíové jsou stejně jako Íránci příslušníky šíitské větve islámu.
Svět se musí obrátit na USA. Do rafinérií v Mexickém, nově Americkém, zálivu míří tento týden kolona desítek tankerů, aby nakoupily americkou ropu a plyn.
Tarify
Americká politika dovozních tarifů je součástí „resetu“. Dlouhá desetiletí byly USA pro řadu zemí „trhem poslední záchrany“, na který mohly bez větších omezení exportovat svoje výrobky. Bílý dům obešel všechny mezinárodní instituce a místo dlouhých jednání nekompromisně řekl, že pokud chce nějaká země vyvážet na americký trh, musí nabídnout americkým firmám stejné podmínky. „Tarif za tarif“, nazval Bílý dům nová pravidla.
Pokud mají USA „implicitně“ poskytovat ochranný jaderný deštník evropským zemím, Jižní Koreji nebo Japonsku, nebude to již zadarmo.
Antická teorie mezinárodní práva
Základní pravidlo antické teorie představil řecký historik Thúkydidés ve své knize o historii peloponéských válek. Mocné Athény se snažily přesvědčit vládce ostrova Mélos, aby se vzdali. Ti se ptají, co je na požadavcích Athén morálního. Athéňané nechápou smysl otázky. Jejich argumentem je, že „mocní dělají to, co mohou, a slabší strpí to, co musí“.
Pozn. redakce: Výše uvedené názory jsou hypotézou, co může znamenat světový reset. Názor si musí udělat každý sám. Je možné ignorovat antickou teorii a diskutovat o různých konceptech mezinárodního práva. To ovšem vždy prosazují vítězové. To je historická realita.
syrzdarma.cz
Článek Americký reset se nejdříve objevil na .
