Z Itálie je v poslední době hlášeno stále víc případů multikulturního obohacování i přesto, že vláda Meloniové, která tvrdila, že je „protimigrační,“ již pomalu končí své volební období (volby budou na podzim).
Naivní jedinci očekávali, že se situace v zemi, která je příliš blízko k Africe, nějak změní k lepšímu, ale je to spíš naopak.
Téměř žádné deportace a nesplněný slib uzavření přístavů – spolu s přijímáním takzvaných „legálních migrantů“ – jsou samozřejmě hlavním důvodem rostoucího počtu různých incidentů..
V lombardské provincii, která kdysi představovala bezpečné srdce Itálie, byla 54letá žena z Valtelliny téměř ukamenována k smrti. Ne kvůli hádce, ne kvůli krádeži, ne z pomsty. Prostě proto, že šla po ulici za bílého dne. K útoku došlo o velikonočních svátcích.
Útočník? Sedmatřicetiletý konžský žadatel o azyl bez záznamu v trestním rejstříku, ale evidentně tikající časovaná bomba. Muž přijel do Itálie a požádal o ochranu, podporován penězi daňových poplatníků, a poté byl ponechán na svobodě, aby rozpoutal své násilí na nevinné ženě, kterou ani neznal.
Oběť, úspěšná provinční koordinátorka nezávislého odborového svazu, patnáct let amatérská herečka, matka s klidným životem plným práce, divadla a rodiny, už dnes není tou samou ženou.
„Přežila jsem pokus o vraždu, ale rozhodně nemůžu říct, že se cítím dobře,“ říká s lámaným hlasem.
Její čelist byla roztříštěna dvojitou zlomeninou pod sprškou kamenů. Chirurgové jí čelist zrekonstruovali, ale bolest je nesnesitelná. Jí pouze tekutá jídla – rozmixovaného lososa, pyré z mrkve – pečlivě připravená kamarádkou v důchodu, která jí uchovává misky odděleně, aby si mohla vychutnat jejich chutě.
Pije brčkem, protože nemůže pít ze sklenice. Spí se zvednutým polštářem, polyká prášky na spaní a léky proti bolesti, aby přežila den. Bolí ji hlava, rty má necitlivé.
A pak to nejhlubší trauma: její paměť vymazala téměř pět hodin toho pekla. Probudila se v nemocnici v deset večer. Nebyla si jistá, zda omdlela nebo zůstala při vědomí.
Její mysl, jak vysvětlila psycholožka, si postavila obrannou zeď. Lepší zapomenout, než znovu prožít zuřivost cizince, který si ji zcela náhodně vybral za cíl.
Ale nejvýraznější detail, ten, který odhaluje hloubku jejího psychického zranění, je tento: nechala si zakrýt všechna zrcadla v domě.
„Bojím se, že obraz, který se mi v nich odráží, už není můj, že se nepoznám a tato situace mi způsobuje bolest způsobem, který nedokážu vysvětlit.“
Čtyřiapadesátiletá žena se musí schovávat před vlastním odrazem. To je cena, kterou ženy platí za ideologii vítáni za každou cenu.
A útočník? Poté, co ji zbil, se nezastavil. Také se pokusil napadnout motoristu, který zastavil, aby jí pomohl a poškodil mu auto. Eskalace šílenství, která ukazuje, jak tito jedinci představují neustálé nebezpečí.
Jeho zatčení bylo potvrzeno, je ve vězení a brzy bude poslán do zařízení s psychiatrickým oddělením.
Skončí tedy podobně jako většina těžkých násilníků a vrahů v multikulturní Evropě: na psychiatrii namísto ve vězení…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 4 Průměrně: 5 ]
