V tomto nedávném rozhovoru hovoří zkušený analytik a bývalý úředník CIA a ministerstva zahraničí Larry Johnson s čínským moderátorem Dannym Hiongem o americké blokádě v Perském zálivu.
Johnson hodnotí situaci jako strategickou katastrofu pro Trumpovu administrativu, což jasně ukazuje hranice americké moci.
Trumpova administrativa uvalila na Írán námořní blokádu, aby zastavila přepravu ropy přes Hormuzský průliv, především s cílem zaútočit na Čínu. Ale už po čtyřech dnech bylo jasné, že vše bude jinak: Írán mezitím přepravil přes Ománský záliv přes 9 milionů barelů surové ropy.
Více než 20 obchodních lodí projelo Hormuzským průlivem během jediného dne, zatímco více než 800 lodí bylo pod íránskou kontrolou v Perském zálivu. Írán odmítá kapitulovat a nadále ovládá životně důležitou vodní cestu.
Čína jasně odmítla Trumpovy hrozby a uvedla, že bude dodržovat stávající dohody o dodávkách. Místo aby projevoval slabost, Írán projevuje suverenitu a ekonomickou nezávislost.
Larry Johnson přirovnává situaci k dospělému synovi, který opouští domov: Írán už není závislý a žije svůj vlastní život.
Johnson ostře kritizuje nedostatek jakékoli koherentní strategie ve Washingtonu. USA neustále mění taktiku: od hrozeb přes zvýšení počtu vojáků až po nabídky jednání.
Blokáda je fasáda, vtip, kterým je americké publikum oklamáno. Ve skutečnosti je téměř nemožné efektivně sledovat rozsáhlé oblasti Arabského moře a Indického oceánu.
Lodě musí zůstat daleko od pobřeží, aby se vyhnuly zásahům íránskými pobřežními obrannými raketami, balistickými raketami krátkého doletu, podvodními drony, povrchovými drony a leteckými drony (pozn.: včera, tedy po výše uvedeném rozhovoru, již Írán zasáhl dva tankery, které se pokoušely proplout).
Příklad: letadlová loď USS George H.W. Bush ze strachu z útoků obeplula Afriku místo použití Suezského průplavu a Rudého moře. To vypovídá vše o skutečné pozici moci amerického námořnictva.
Johnson to historicky přirovnává k blokádě Kuby, která trvá už 66 let: i tam, kde měly USA mnohem lepší geografickou kontrolu, strategie selhala. Írán má také výhody oproti sousedním zemím, díky Kaspickému moři a výměnným dohodám s Ruskem.
Svět ještě nepocítil plný dopad 20procentního poklesu dodávek ropy, protože tankery naložené před začátkem války právě nyní dorazí do cíle tankery urazí jen asi 200 mil (320 km) denně.
Ceny už nyní masivně rostou: jeden barel údajně v Singapuru dosáhl 210 dolarů. Johnson varuje před řetězovými dopady: vyšší ceny paliv, nedostatek hnojiv, narušení zkapalněného zemního plynu (25 % světový podíl z regionu) a hnojiv (35 % světový podíl).
V USA farmáři již hlásí trojnásobné zvýšení cen hnojiv a výrazně vyšší ceny sena, což by mohlo vést ke snížení počtu hospodářských zvířat a v dlouhodobém horizontu k vyšším cenám masa.
Globální důsledky by mohly vyvolat ekonomickou krizi srovnatelnou s Velkou hospodářskou krizí 30. let. Čína je naopak z 85 % energeticky soběstačná, neboť íránská ropa tvoří jen malou část jejího dovozu.
Navzdory rétorice o zničených íránských raketometech zůstává íránská schopnost kontrolovat Hormuzský průliv nedotčena.
USA plánují další posily vojsk (včetně dalších 10 000 vojáků) a zvažují útoky na jaderné i nejaderné elektrárny, ale zřejmě tyto plány odložily. Místo toho se diskutuje o speciálních operacích na zajištění vysoce obohaceného uranu.
Johnson považuje současné příměří (které by mohlo vypršet v pondělí) jako křehké. Izrael blokuje pokrok v jednáních s Hizballáhem tím, že se snaží obsadit město na jihu Libanonu.
Skutečný průlom by byl možný pouze tehdy, pokud Izrael bude souhlasit s příměřím s Hizballáhem – pravděpodobně během dvou týdnů – kvůli těžkým ztrátám (pozn.: záhy po rozhovoru došlo k vyhlášení příměří v Libanonu).
Trump nedávno oznámil desetidenní příměří mezi Libanonem a Izraelem, ale Johnson je skeptický vůči tomuto pokusu mobilizovat libanonskou vládu proti Hizballáhu.
Johnson podává podrobný historický přehled libanonské občanské války od roku 1975, role USA, Izraele a různých konfesních skupin (křesťanů, sunnitů, šíitů, drúzů).
Hizballáh vznikl v roce 1982 jako reakce na útoky na šíity, podporovaný íránskou pomocí, zatímco USA podporovaly Saddáma Husajna ve válce mezi Íránem a Irákem zbraněmi, penězi a zpravodajskými informacemi, včetně chemických zbraní.
Později následovala aféra Iran-Contra, při níž USA současně prodávaly zbraně Íránu. Tyto rozpory zanechaly hluboké rány.
Johnson zdůrazňuje, že země jako Írán, Čína a Rusko mají alternativy a připravily se na tlak. USA svůj pákový efekt výrazně nadhodnocují.
Selhání blokády podle Johnsona ukazuje novou multipolární realitu. Pozitivně poukazuje na ruské oživení po rozpadu Sovětského svazu za Putina jako příklad, že i vážné krize mohou vést k obnově.
Shrnuto, tato debata vykresluje obraz přetíženého amerického impéria, které používá zastaralé metody (sankce, blokády, hrozby) proti suverénním státům, které už nelze zastrašit.
Ekonomické neúspěchy se týkají především samotného Západu, zatímco Írán posiluje svou pozici a Čína zůstává v klidu.
Následující týdny a měsíce ukážou, zda se Washington z této lekce poučí, nebo udělá další nákladné chyby.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
