Každá krize je vyvolávána proto, aby na ní mohl někdo vydělat. Vždyť i z covidového podvodu měli prospěch nejen jeho režiséři, ale i loutky, které s nimi spolupracovaly (politici, odborníci, média apod.).
Nejinak je tomu i v současné – uměle vyvolané – krizi. Trump neustále mate svými protichůdnými výroky, často ze dne na den. Mnozí to považují za projev jeho hlouposti či nabubřelosti, ve skutečnosti je cílem hýbat s cenami.
Vždyť právě díky Trumpovým prohlášením je cena ropy jako na houpačce. A ten, kdo ví, s čím za pár hodin přijde, může vydělat majlant.
A to není zdaleka vše. Na krizi, která se zde cíleně vytváří, vydělají opět ti, kteří profitují z každé krize. Zajímavým způsobem to analyzuje německý politický analytik Ernst Wolff.
Hormuzský průliv je blokován již více než šest týdnů kvůli válce vedené USA a Izraelem proti Íránu . To výrazně omezilo přepravu přibližně 20 procent světové spotřeby ropy a plynu. A s dalekosáhlými důsledky.
Finanční novinář Ernst Wolff očekává další růst cen energií. Pro ekonomiku to znamená, že strojní výroba zboží a logistika se zdraží. I když dojde k určitému zpoždění, čím déle bude tento jakýsi „lockdown“ trvat, tím větší bude nárůst.
Wolff varuje, že v tomto sektoru musíme očekávat stabilně rostoucí inflaci.
Dále jsou narušeny dodavatelské řetězce a selhání jejich jednotlivých částí může vést k zastavení celých výrobních řetězců. Musíme proto očekávat nedostatek příslušného zboží na trhu. To zároveň povede k růstu cen, dalšímu faktoru, který bude hnací silou budoucí inflace.
Podle Wolffa to bude mít obrovské důsledky ještě na něco jiného. Hormuzským průlivem proplouvá také třicet pět procent surovin potřebných pro hnojiva. A to se děje právě v době, kdy jsou naléhavě potřeba během vegetačního období na severní polokouli.
Kromě již zmíněných důsledků to povede k neúrodě a nedostatku potravin, byť s výraznými rozdíly. Wolff očekává, že bohaté země sníží produkci nebo budou muset za suroviny platit více než dříve.
Tyto dodatečné náklady samozřejmě korporace přenesou na koncové spotřebitele, tj. pracující obyvatelstvo, což zde také zvedne ceny.
Chudší země budou naku povat méně. V důsledku toho bude menší úroda a nedostatek povede nejen ke zvýšení cen, ale také, kvůli rozsáhlé chudobě, k hladomorům.
Nigérie, Keňa, Etiopie a Bangladéš jsou v současnosti považovány za nejzranitelnější země s celkovou populací 600 milionů, z nichž více než polovina žije pod hranicí chudoby.
Dá se katastrofa ještě odvrátit? Wolff má jasnou odpověď: „Ne, ke katastrofě by došlo, i kdyby byla blokáda Hormuzského průlivu okamžitě zrušena.“
Kdo by na takové situaci mohl mít zájem? Kdo by si v naší době mohl přát nedostatek potravin a lidi dohnané k hladu? Wolff je přesvědčen, že jako vždy z toho profitují ti, kdo profitují z každé krize.
A kdo profituje z toho, že celosvětové zásoby potravin jsou omezené a mnoho lidí bude ochuzeno o jídlo? K zodpovězení této otázky je potřeba několik základních informací. Wolff vysvětluje:
„V současné době se nacházíme uprostřed čtvrté průmyslové revoluce. Poté, co nám třetí průmyslová revoluce dala osobní počítač a internet, čtvrtá průmyslová revoluce přinesla umělou inteligenci, která, jak si všichni všímáme, v současné době zažívá rychlý pokrok.“
Jedním z nejdůležitějších cílů umělé inteligence je optimalizace všech možných procesů, od intelektuálního výzkumu až po materiální výrobu. Ve všech těchto oblastech je nyní umělá inteligence schopna překonat lidi a tato umělá inteligence se nezastaví pouze u zemědělství a chovu zvířat.
Je tu však jeden zásadní bod. Umělá inteligence uvažuje výhradně z hlediska technologické efektivity, nikoli z hlediska biologické. Toto technologicky efektivní myšlení vedlo umělou inteligenci k následujícímu závěru:
Konvenční zemědělství, včetně chovu hospodářských zvířat, je neefektivní a mělo by být nahrazeno efektivnějšími výrobními metodami.
Vzhledem k tomu, že produkce ovoce a zeleniny vyžaduje velké plochy půdy – a pro jejich pěstování, péči a sklizeň také personál a zemědělské stroje – má být tato konvenční metoda nahrazena tzv. vertikálním zemědělstvím.
To znamená, že ovoce a zelenina se již nebudou pěstovat venku, ale v továrnách nebo nádobách ve více vrstvách pod umělým světlem a s umělou závlahou a s velmi malým úsilím.
To přirozeně znamená obrovské zisky pro dominantní světové zemědělské korporace a jejich investory. A kdo jsou největší investoři v tomto sektoru?
V oblasti vertikálního zemědělství mezi ně patří zakladatel Microsoftu Bill Gates, zakladatel Amazonu Jeff Bezos, Softbank, Google Ventures, IKEA a Walmart, největší zaměstnavatel na světě se dvěma miliony zaměstnanců.
Podívejme se na chov hospodářských zvířat. Je to nejnákladovější část celého zemědělství, protože vyžaduje zvířata, pastviny, prostor, krmivo, dopravní prostředky, jatka a velké množství lidské práce.
V ostrém kontrastu je produkce masa pěstovaného v laboratoři. Dnes ho lze vyrábět téměř bez lidského zásahu pomocí 3D tiskáren a náklady na jeho výrobu se snížily natolik, že může cenově konkurovat konvenčnímu masu.
A kdo jsou největší investoři v tomto sektoru? Bill Gates, bratr Elona Muska Kimbel Musk, Richard Branson a zajímavé je, že dva američtí masní giganti Koegel a Tyson Foods – korporace s obrovskými stády skotu a prasat, které se v současné době připravují na velký otřes tím, že odsuzují své vlastní zdokonalené velkochovy a tvrdí, že maso pěstované v laboratořích slouží ke snížení utrpení zvířat.
A kdo – kromě známých miliardářů – jsou institucionálními akcionáři téměř všech společností, které se tímto směrem ubírají, ať už ve vertikálním zemědělství nebo v laboratorně pěstovaném mase?
Přesně tak, BlackRock a Vanguard.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
