Velká část mužských řečí o ženách není žádná analýza žen, ale jen obrana zraněného ega. Moderní muž často netouží po ženě jako po bytosti, nýbrž po potvrzení sebe sama skrze ni — a když jeho projekce selže, rodí se resentiment, machismus i pseudointelektuální misogynie. Když muž mluví o ženě, většinou nemluví jen o ženě. Mluví zároveň o sobě, o svém egu, o svém hladu po potvrzení a o své neschopnosti unést, co v něm žena vůbec probouzí. A právě tady se to láme. Existují totiž dva základní úhly pohledu, z nichž lze ženství chápat. Dva horizonty. Dva režimy interpretace. Jeden […]
