D. D. KRAJČA
Tragédie v kyjevském supermarketu si zaslouží přesné, klidné a poctivé informování. Šest mrtvých, devět zraněných.
Takové události mají být popsány bez zkratek, bez náznaků, bez podsouvání významů mezi řádky. Jenže právě v okamžiku, kdy by měl nastoupit profesionální odstup a důsledná práce s fakty, se znovu ukázalo, jak český mediální mainstream zachází s realitou tehdy, když se mu nehodí do připraveného rámce.
Český čtenář se totiž dozvěděl především jednu informaci: pachatel se narodil v Moskvě.
Na první pohled jde o detail. Biografický údaj. Suchý fakt. Jenže právě tento detail byl vybrán a zvýrazněn tak, jako by nesl klíč k pochopení celé události. Jako by sám o sobě něco vysvětloval. Jako by naznačoval souvislost, kterou nikdo explicitně neřekl, ale kterou si měl čtenář domyslet.
Jenže skutečný životopis onoho muže byl podstatně složitější a především jiný.
Podle informací z ukrajinských zdrojů šlo o člověka ukrajinského původu, s ukrajinskými rodiči, který většinu života prožil na Ukrajině, identifikoval se s Ukrajinou a po roce 2022 znovu sloužil v ukrajinské armádě. Nešlo o člověka „z Ruska“. Nešlo o někoho, kdo by do Kyjeva přijel z Moskvy. Nešlo ani o postavu, jejíž identita by byla jakkoli spojena s ruským státem.
A právě tato podstatná fakta z českých zpráv zmizela.
Zůstala Moskva.
Člověk narozený před téměř šedesáti lety v prostoru tehdejšího Sovětského svazu, v době, kdy místo narození neříkalo téměř nic o národní identitě, byl najednou v českém mediálním obrazu redukován právě na tuto jedinou okolnost. Ne jeho rodiče. Ne jeho život. Ne jeho služba. Ne jeho občanství. Ne jeho skutečný vztah k zemi, ve které žil.
Pouze Moskva.
Taková selekce informací přitom nikdy není neutrální. Novinář nemusí lhát, aby vytvořil zkreslený obraz. Stačí vybrat jeden údaj a ostatní ponechat stranou. Stačí změnit proporce mezi fakty. Stačí čtenáři nenápadně naznačit směr, kterým se má vydat jeho interpretace.
A právě to se v tomto případě stalo.
Česká média, například Seznam Zprávy, neinformovala o celé biografii pachatele. Nepřinesla kontext jeho života.
Nepřipomněla jeho ukrajinské zázemí ani jeho službu v ukrajinských ozbrojených silách. Přinesla pouze informaci, která ve středoevropském prostoru automaticky vyvolává jednu konkrétní asociaci.
Rusko.
Čtenář si pak zbytek příběhu doplní sám.
Je to metoda stará jako moderní žurnalistika sama. Nejde o otevřenou manipulaci. Nejde o přímou lež. Jde o práci s rámcem. O práci s důrazem. O práci s tím, co se řekne nahlas a co zůstane potichu.
A právě toto ticho bývá někdy nejvýmluvnější.
Pokud totiž existují informace o tom, že pachatel byl veteránem ukrajinské armády, že žil na Ukrajině, že měl ukrajinské rodiče a že jeho identita byla dlouhodobě spojena s ukrajinským prostředím, pak jejich vynechání není drobný redakční detail. Je to rozhodnutí. Rozhodnutí o tom, jaký obraz si má čtenář vytvořit.
Takové rozhodnutí není náhodné.
V atmosféře dnešní mediální reality se stále častěji ukazuje, že některé skutečnosti jsou zdůrazňovány a jiné naopak mizí v poznámkách pod čarou nebo se neobjevují vůbec. Výsledkem pak není lež v klasickém slova smyslu. Výsledkem je obraz světa poskládaný jen z těch částí reality, které se hodí do předem připraveného rámce.
A právě proto je třeba tyto momenty připomínat.
Protože pokud se z člověka s ukrajinským životem, ukrajinskými rodiči a ukrajinskou vojenskou službou stane v českých zprávách především „ten, který se narodil v Moskvě“, pak nejde o náhodu. Jde o výběr.
Český mediální mainstream tak znovu vykousl z reality jen to, co potřeboval, a zbytek nechal stranou. A mezi řádky tím opět přihodil další drobnou vrstvu podezření směrem k Rusku, aniž by to musel vyslovit nahlas.
Na závěr ale považuji za nutné říci jednu podstatnou věc. Tragédie v kyjevském supermarketu není politický argument ani mediální nástroj. Je to lidské neštěstí, při kterém zemřeli nevinní lidé a další utrpěli zranění, která si ponesou celý život. Upřímně lituji všech obětí i jejich rodin, protože jejich ztrátu nelze ničím omluvit ani vyvážit. V takové chvíli je vlastně druhořadé, kdo byl pachatelem, protože spravedlnost už přišla v okamžiku, kdy byl zastaven a zemřel. Tento text proto není obhajobou útočníka ani pokusem relativizovat jeho čin. Je pouze výzvou k zamyšlení nad tím, jak česká média pracují s informacemi, jak dokážou tichým výběrem detailů vytvářet určitý obraz reality a jak snadno může být veřejnosti předložen příběh, který není nepravdivý, ale přesto není celý. A právě na tuto nenápadnou, ale o to účinnější manipulaci bychom si měli dávat pozor všichni.
Daniel Danndys Krajča, FB
The post Narodil se v Moskvě. A tím to pro český mainstream končí first appeared on Pravý prostor .
