Rasismus: Bílí lidé jsou stále více postiženi a ostrakizováni
RSS

Rasismus: Bílí lidé jsou stále více postiženi a ostrakizováni



PETR VLK
Na  stránkách  francouzského webu  Boulevard Voltaire jsem narazil  na  kraťoučký, ale  o  to více  výbušnější  text.  Pro našince až  těžko  k uvěření. Jenže  i když něco  takového vyjde  na  114 největším  francouzském  zpravodajském  webu, musíte  to, chtě  nechtě  brát  vážně!  A  tohle zatraceně  vážně!!!!  Protože  už  za pár  týdnů  například  v celé Evropské uHnii  Migrační  pakt. Tak se posaďte, a čtěte opatrně. Velmi opatrně!
Racisme : les Blancs de plus en plus touchés et ostracisés
podle  překladače
Rasismus: Bílí lidé jsou stále více postiženi a ostrakizováni
Je všeobecně známou  usancí , že rasismus namířený proti bílým neexistuje.  A to  úředně nejméně třikrát  . Soudy  uznaly rasistickou povahu urážek a útoků obsahujících slova „špinavý bílý“ a odsoudily pachatele, ale pro některé je to stále výplod fantazie nebo v lepším případě okrajový problém. LICRA (Mezinárodní liga proti rasismu a antisemitismu) a IFOP jim právě dokázaly, že se mýlí.
Ve  studii  zveřejněné ve středu 8. dubna se sdružení a institut veřejného mínění zabývaly  „rasovým násilím a diskriminací ve Francii  “.
První zjištění se týká populace jako celku:   „46 % Francouzů se již v životě stalo obětí rasistických útoků a/nebo diskriminace.“  Publikace se poté zaměřuje na samotné oběti podle barvy pleti.  Překvapivě (nebo možná ne) jsou postiženi především bílí lidé, a to výrazně.  Tento průzkum, provedený na vzorku 14 000 lidí, ukazuje, že 32 % bílých lidí se stalo obětí   „nějaké formy rasistické agrese v posledních dvanácti měsících  “. Před deseti lety to bylo 15 %.
Čísla rostou
Tento nárůst je významný. Není bez následků. V kapitole  „Dopad rasismu na životy obětí  “ studie uvádí, že  více než polovina bílých obětí (52 %) volí strategii vyhýbání se, a konkrétněji, že 43 % z nich  „se vyhýbá návštěvě určitých ulic nebo oblastí  “ . To je o čtyři procentní body více než u všech obětí a výrazně více než výsledky u jiných kategorií osob (černoši: 34 %; Arabové: 36 %; Východoasiaté: 37 %; míšenci: 29 %).
Čísla nelžou.  Antibělošský  rasismus je ve Francii realitou . Je pravda, že pro každého, kdo nepopírá očividné věci, to není zrovna objevné zjištění. Tato studie je pouze potvrzením, přináním jevu, který existuje na řadě míst a společenských kruhů.
Zejména ve sportu existuje mnoho příkladů. Emmanuel Petit, mistr světa ve fotbale z roku 1998, tento problém ve svém sportu odsoudil už téměř před dvěma lety. Od té doby byli profesionální hráči jako Lucas Chevalier a Hugo Lloris nazýváni  „špinavými bělochy“   .
V médiích se tyto dva výrazy používají už  dokonce  bez vyvolání skandálu. Jean-Michel Aphatie dokonce tvrdí, že se jedná  pouze o urážky  bez rasistického úmyslu.
Svoboda na ústupu
Dokonce i v kinech a divadelních sálech je rasismus namířený proti bílým tolerován. Pro připomenutí, Virginie Efira byla vybrána, aby ztvárnila Gisèle Halimi na velkém plátně, což se setkalo se značnou kontroverzí. Mnoho uživatelů internetu ji považovalo za  příliš bílou  na tuto roli a volali  po zastírání její identity  . Mezitím na jevišti Mustafa El Atrassi s oblibou říká, že  „bílí lidé smrdí!“  Existují slova, ale i činy: diskriminace při najímání, při napadení.
Tato fakta, jak naznačuje průzkum, znamenají, že bílí lidé se již nemohou zcela volně pohybovat. Vyhýbají se určitým ulicím, berou své děti z fotbalových klubů, protože jim nikdo nepřihrává míč, opouštějí své domovy, protože se kvůli sousedům cítí nepatřičně, zavírají své podniky, už nepoužívají veřejnou dopravu…
Soužití nefunguje. Naopak, čím více čas běží, tím více se segregace rozvíjí. Lidé žijící ve Francii, ať už jsou kdokoli, se mísí stále méně. Je pravda, že tento jev není institucionalizován tak, jako tomu bylo v Jižní Africe v letech 1948 až 1991, ale toto oddělení, tato segregace způsobená nikoli zákonem, ale každodenní agresí, má nádech apartheidu.
*****
Co  k  tomu  říci?  Řvouni  z Toaletné  vykřikovali,  že  patříme na Západ!  Totéž  Lepšomaďaři v  neděli  u  voleb, totéž   slovenští  lepševici! Atd. Atd.  Všichni  vyřvávají,  že patříme na  Západ.  a  Figury a  figurky  typu  Pávek, Minář, Šimečka, Magyar  a jejich  mediální klaka  k  tomu tvrdí  muziku ze  svých  úřadů!
Prostě  –  patříme  na  Západ…  Opakovaně  se ptám  – na  jaký Západ?  Jak  vypadá  ten  Západ, kam bych  měl patřit?  Na  ten  co popsala  velká  studie  antibělšského  rasismu ve  Francii?  nebo  na  ten  podobný  pakistánský,  který podle  všeho, proti původnímu obyvatelstvu  jen kvete  v  Británii?  Nebo  ten  německý  Západ, kde to přece  šafli?  Tak,  že  na  webu Messerinzinez.de si můžete  denně  přečíst  o  dalších  útocích  nožem nekompatibilních  migrantů  na původní obyvatelstvo?
Je  nejvyšší  čas,  aby  mi to konečně  někdo  polopaticky  a jednoduše  vysvětlil  – co je  ten Západ, kam mám  patřit… Zatím  vím určitě jen  jedno  – Francii  Emmanuella  Macrona  nebo  Británii  Keira  Starmera  rozhodně  nechci. Nikdy!  Ani  omylem.
Ale  přesto mne ten  Pávkův  zaslíbený  Západ  velmi zajímá…  Kde  je?  Jak  to tam  chodí??? Kde je  to jeho  Eldorádo?
 
KOSA NOSTRA

The post Rasismus: Bílí lidé jsou stále více postiženi a ostrakizováni first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden